Lubomír Petráš: „NA POST HLAVNÍHO KOUČE JSEM SI MYSLEL...“

Na místě hlavního kormidelníka volejbalistek VK AGEL došlo před novým soutěžním ročníkem po dlouhých osmi letech ke změně, zato jméno asistenta trenéra zůstává u prostějovských žen nadále stejné. Lubomír Petráš tak načne ve své osvědčené roli už devátou sezónu v řadě, přičemž poslední dva roky dostával mnohem víc prostoru, než je u druhého lodivoda běžně zvykem. A nyní jeho kompetence ve spolupráci s Peterem Gogou a Solange Soares ještě vzrostly. Nejen o tom jsme si se sympatickým a oblíbeným koučem krátce po zahájení společné přípravy „A“-týmu vékáčka povídali v obsáhlém rozhovoru...

* Hlavní trenér Miroslav Čada se po minulém ročníku rozhodl na své pozici skončit. Jak tento jeho krok vnímáte?

„Mirek tuhle možnost avizoval dlouho dopředu, poprvé o takové možnosti mluvil už někdy v předminulé sezóně a nešlo tedy o žádné překvapení. Všichni v klubu jsme na to byli připraveni a v momentě, kdy se jeho konec stal definitivním, šlo tedy jen o vyřešení nastalé situace. Vedení pak zvolilo variantu s Peťou Gogou jako hlavním koučem a se mnou jako druhým trenérem, což je podle mě dobrý krok.“

* Můžete se krátce ohlédnout za osmiletou spoluprací s Miroslavem Čadou?

„Ta naše spolupráce byla ještě mnohem delší, neboť už od roku tuším 2002 jsme se sešli u slovenské reprezentace a v Prostějově pak na tahle společná léta navázali. Vždycky jsme si výborně rozuměli, nikdy mezi sebou neměli žádný problém, navzájem jsme si sedli a stali se z nás přátelé. Navíc se podařilo dosáhnout mnoha úspěchů i celkově skvělých výsledků, což hovoří za všechno. Být tak dlouho Mirkovým blízkým kolegou a parťákem mě strašně obohatilo, na vzájemnou spolupráci budu vzpomínat jen v tom nejlepším.“ (úsměv)

* Teď vás čeká obdobná kooperace s Peterem Gogou. Co od ní očekáváte?

„Mělo by to být podobné. Peter se ujme koučování družstva během zápasů a jeho celkového zastřešení z pozice týmového šéfa, zatímco já budu zodpovídat za přípravu, tedy náplň a vedení tréninkového procesu. Obdobně to fungovalo už předchozí dva roky, tudíž nepůjde o žádnou velkou změnu. Na druhou stranu když se mění lidé, vždycky to přinese něco nového a jde o určitý impuls, protože každý člověk je jiný. Nepředpokládám však žádné zásadní potíže, neboť s Peťou se taky dobře známe, máme podobné vidění volejbalu i názory na něj. On je hodně komunikativní, všechny potřebné věci spolu již dlouho probíráme a průběžně budeme konzultovat jak během přípravy, tak v průběhu soutěžního ročníku.“

* Nemyslel jste si třeba na to, že by pozice hlavního trenéra připadla vám a šéfování týmu byste zvládl vy sám?

(úsměv) „Dejme tomu, že jo... Ale model, který uplynulé dva roky dobře fungoval, se podle názoru vedení klubu i mého skutečně osvědčil a proto se pokračuje podobně dál. Peťa volejbalu skvěle rozumí, díky lepšímu ovládání angličtiny dokáže se zahraničními hráčkami kvalitně komunikovat, což bude u obměněného kolektivu zvláště důležité, a celkově má na roli hlavního kouče veškeré předpoklady. Já dostanu svým způsobem ještě víc prostoru i zodpovědnosti než dosud, což mi vyhovuje. I když se netajím tím, že někdy v budoucnu bych prvního trenéra rád dělal.“

* V čem budou vaše zvýšené kompetence přesně spočívat?

„V tom, že Peter současně zůstane sportovním manažerem a kvůli své vytíženosti nebude osobně přítomen zdaleka u všech tréninků. Mirek Čada vynechal jen občas, zatímco teď povedu přípravu sám mnohem častěji a tím na mě přejde větší zodpovědnost než dosud. Hlavní tréninky včetně předzápasových ale Peťa samozřejmě absolvuje, neboť družstvo bude systémově řídit on.“

* V minulé sezóně vám trochu neplánovaně připadnul i post kondičního trenéra. Jak jste to zvládal a co říkáte na přechod Solange Soares z role kapitánky na pozici fyzické specialistky?

„Dělat kondičáka pro mě nebyl žádný zásadní problém. Už od začátku trenérské dráhy jsem si fyzickou přípravu vždy řídil sám včetně mistrovských let u žen Slávie UK Bratislava a následně jsem tady v Prostějově mohl zblízka sledovat práci takových odborníků na kondici, jakými byli třeba Tomáš Malý nebo Míša Jelínková. Ze všech těchto nabytých zkušeností i poznatků jsem pak mohl čerpat a myslím, že po stránce kondiční přípravy proběhla uplynulá sezóna na odpovídající úrovni. Samozřejmě jsem ale z důvodu mé velké časové vytíženosti za poslední rok uvítal, že vedení klubu zajistilo v osobě Soli novou kondiční trenérku. Ona si na výborné fyzičce vždycky zakládala, má spoustu vlastních poznatků i zkušeností z dlouhé hráčské kariéry a já pevně věřím, že pod její taktovkou bude o fyzickou připravenost našich volejbalistek dobře postaráno. Pochopitelně budeme během tréninků úzce spolupracovat s tím, že především v průběhu úvodních pěti až šesti týdnů přípravy dostane Soli pro kondiční zátěž hodně prostoru.“

* Vedle své práce u ženského áčka zvládáte také trenérsky vypomáhat u mládeže VK. Vyhovuje vám to? Není toho na vás moc?

„Je pravda, že v minulém ročníku toho moc už docela bylo... Vlastně jsem měl na starosti herní i kondiční přípravu žen, k tomu dost často chodil na tréninky mládežnických týmů a v součtu jsem pak měl volejbalu někdy až nad hlavu, občas mi dokonce začal lézt trochu na nervy. (úsměv) Což určitě nebylo dobře. Teď ale nemusím dělat kondičního, čímž se mi do jisté míry uvolní ruce a myslím, že tak extrémně nabitý program už mít nebudu. Navíc situace, kdy fyzičku převezme někdo jiný než já, bude pro mančaft z hlediska hrozícího stereotypu mnohem vhodnější. Nástup Soli jistě přinese vítaný impuls.“

* Po konci Miroslava Čady začíná svým způsobem nová éra prostějovského volejbalu. Bude složité s obměněným vedením týmu i hráčským kádrem navázat na dosažené úspěchy?

„Mirek je velká osobnost a jako hlavní kouč dosáhl se zdejším družstvem bez ohledu na jeho konkrétní složení vždy vynikajících výsledků, udělal tady kus perfektní práce. Tím těžší teď bude na vydařenou éru navázat, zvlášť po odchodech největších hráčských opor z loňského družstva. Asi poskládáme relativně slabší mančaft než dosud, soupeři se na nás budou chtít vytáhnout možná ještě víc a proto se dá očekávat, že s obhajobou trofejí v českých soutěžích to můžeme mít složitější včetně častějších dílčích porážek oproti minulosti. Zejména Olomouc docela zbrojí, bude pravděpodobně vážným konkurentem. Navzdory tomu však dál platí jasné cíle v podobě dalšího vítězství v národním poháru i extralize a kromě toho chceme něco slušného předvést rovněž na evropské scéně. To znamená pokusit se o postup do hlavní fáze Champions League, případně se prosadit v CEV Cupu, jakkoliv nepůjde o nic jednoduchého.“