KATEŘINA KADLECOVÁ: „VODA KE MNĚ PATŘÍ!“

Těžká pracovní kariéra v náročném a vysoce zodpovědném zaměstnání, nebo špičková sportovní dráha? Většinou si člověk musí zvolit jedno, ale někdo také zvládá na výborné úrovni obojí. To je třeba případ plavkyně TJ Prostějov Kateřiny Kadlecové, která v Olomouci studuje na lékařku a vedle toho zvládá pronikat do užší české elity v rychlostním plavání, byť s touto odnoží vodního sportu začala po úspěšném působení mezi akvabelami dost pozdě. Naposledy přivezla kompletní sadu cenných kovů z Akademických her ČR 2016 a nejen tohle medailové prosazení bylo důvodem, abychom Katku vyzpovídali.

* Jak to vypadalo na nedávné univerziádě? Můžete popsat jednotlivé závody?

„Plavalo se v Pardubicích během dvou dnů a já jsem měla skoro všechny disciplíny hned v pondělí, takže mě čekal dost nabitý program. Navíc jsem kvůli zkouškovému období ve škole nemohla v týdnech před Akademickými hrami moc trénovat, přednost dostalo učení. Proto jsem od sebe nečekala žádné výsledkové zázraky. Jenže hned na sto metrů volný způsob se mi povedlo vytvořit nový osobní rekord a získat bronz. Za chvíli jsem pokračovala na padesátce motýlkem a přišel druhý šok: zase osobák a stříbro. (úsměv) Něco takového jsem v únavě z učení a bez pořádné přípravy vůbec nepředpokládala, navíc se mi dařilo i dál. Okamžitě po motýlku jsem šla na start padesáti metrů znak a skončila pátá, následně si poprvé v životě zkusila také plavání s ploutvemi. A na kraulové padesátce z toho bylo třetí místo, tedy moje druhá bronzová medaile. Nádavkem jsme za Univerzitu Palackého absolvovali ještě dvě štafety, které stejně jako loni dopadly dvěma čtvrtými pozicemi, takže trochu smůla. Ale můj osobní vrchol přišel v úterý vítězstvím na padesát metrů volný způsob. Strašně jsem chtěla obhájit titulu z předchozího roku, a přestože mě jedna soupeřka ve vedlejší dráze hodně proháněla, povedlo se mi ji těsně porazit. Radost byla velká.“

* Lišilo se v něčem letošní vystoupení na Akademických hrách od loňského? Jak by dopadlo porovnání výkonů?

„Rozdíl byl hlavně v termínu, kdy loni se ´akademičky´ konaly až v září a letos už v červnu. Což mě osobně moc nevyhovovalo kvůli zmíněné nutnosti učit se na zkoušky. Přesto jsem bez většího tréninku dokázala zkvalitnit své výkony a ještě vylepšit medailovou bilanci, takže cítím velkou spokojenost. Jen si to zlepšení neumím za daných okolností moc vysvětlit. Bylo to fakt složité, asi zafungovalo nějaké vnitřní uvolnění z toho školního stresu ve zkouškovém období. Hodně mě potěšil i ten premiérový úspěch s ploutvemi, což jsem si dopředu nijak nezkoušela a půjčené ploutve měla poprvé na nohou až během samotného závodu na hrách. Celkově mi to v Pardubicích vyšlo na jedničku.“

* Čeho dalšího jste jinak v plavání za poslední rok dosáhla?

„S ohledem na velice náročné studium toho bylo méně, než bych sama chtěla. Na mistrovstvích republiky zimním ani letním se mi žádné medaile získat nepodařilo, nejcennější proto určitě byl postup do finále na silně obsazených mezinárodních závodech v Ostravě. Tam jsem se na kraulové padesátce dostala přes dodatečnou rozplavbu mezi nejlepší osmičku a nakonec dohmátla šestá, což mě v konkurenci samých reprezentantek několika různých zemí v čele s rakouskou účastnicí olympiády potěšilo.“

* Daří se vám posouvat hranice a zlepšovat osobní rekordy?

„Poslední dva roky dlouho ne, přišlo to nečekaně až teď na těch Akademických hrách. Momentálně tak mám osobáky na třech svých hlavních tratích následující: sto metrů volný způsob 1:02,04, padesát metrů kraul 27,62 a padesát metrů motýl 30,82.“

* Kdo vás trénuje, jak často se připravujete? A nakolik jste v TJ Prostějov spokojená?

„Hlavním trenérem áčka v TJ Prostějov je Petr Adamec, což je podle mě výborný kouč a navíc skvělý člověk mající pochopení pro mé studijní povinnosti. Bere, když kvůli škole v některých obdobích roku trénuju mnohem méně než jindy. Jakmile to mám se studiem zrovna volnější, zvládám i všech šest tréninků týdně, naopak během zkoušek jsem někdy ráda třeba i za to, pokud se do bazénu dostanu aspoň jednou za týden. Učit se prostě musím, tudíž moje plavecká příprava je taková nárazová podle situace. Naštěstí v prostějovském oddílu panuje moc dobrá atmosféra a máme tam super kolektiv, což mi pomáhá.“

* Plavání je fyzicky i psychicky dost náročný sport. Co vás na něm vlastně baví, čím se vám líbí?

„Těžko bych to nějak přesně vysvětlovala. Vodu odmalička miluju a plavu hrozně ráda, prostě ke mně patří. A já patřím do ní, tohle asi člověk uvnitř sebe cítí. Bez plavání bych se cítila nesvá, jednoduše mě moc baví, a proto jej dělám. Vedle náročné školy je to taky ideální relax s možností vypnout hlavu od učení, přepnout z mentální zátěže na fyzickou.“

* Dlouho jste byla akvabelou. Je rychlostní plavání náročnější než synchronizované? V čem se nejvíc liší z tréninkového hlediska, pocitově?

„Klasické bazénové plavání mi připadá o něco náročnější než synchronizované, i když mě víc baví. Každopádně jsou to dva úplně jiné sporty, na které se dost odlišně trénuje. Akvabely potřebují hlavně umělecký výraz pro estetické ztvárnění sestavy, zatímco rychlostní plavání je z logiky věci na čas, to znamená být ve vodě co nejrychlejší. A od toho se samozřejmě odvíjí způsob přípravy. Já osobně mám dost velké rezervy v technice tím, že jsem dlouho dělala to synchronizované plavání a s rychlostním začala pozdě až v sedmnácti letech. V TJ Prostějov se právě technice na trénincích hodně věnujeme, jenže při mých časově omezených možnostech přípravy se mi nedostatky nedaří tolik odstraňovat. Trenér říká, že je to škoda, protože mám zajímavý výkonnostní potenciál. Ale tak to prostě je, školu nechci ani nemůžu zanedbávat.“

* Kdo má největší podíl na vaší poměrně úspěšné plavecké kariéře?

„V první řadě rodiče, kteří mě od dětství maximálně podporují ve všem, co dělám. Pak pochopitelně pan trenér Adamec a všichni další lidé z oddílu TJ Prostějov, celý klub mi dává opravdu mnoho. A zapomenout nesmím na Jakuba Bučka a jeho posilovnu Ultimate Fitness v Olomouci, kam chodím cvičit. Všem zmíněným chci za veškerou pomoc i podporu moc poděkovat.“

* Zvládáte studium lékařství společně s vrcholovým sportováním bez problémů a v pohodě, nebo je to hodně náročné?

„Objektivně vzato je lékařství jedním z nejnáročnějších i nesmírně zodpovědných oborů lidské činnosti a studium tomu pochopitelně odpovídá. Těžké je tedy fakt hodně, a pokud jej člověk chce úspěšně zvládat, věnovat se sportu zcela naplno ani nejde. Možná to někdo zvládá na absolutně špičkové úrovni, ale myslím, že musí jít pouze o výjimky. Já se taky snažím na maximum, ale v nejtěžších fázích studia prostě musí jít plavání trochu stranou, abych udělala všechny zkoušky. Dva roky to zatím vychází, na škole úspěšně pokračuju, byť některé zkoušky vyjdou třeba až na druhý pokus. (úsměv) A myslím, že plavecky na tom nejsem vzhledem k okolnostem zase tak špatně. Uvidím, jak mi to půjde skloubit dál, když ve vyšších ročnících bude studium určitě ještě těžší.“

* Kolik vám zbývá volného času? A čemu jej věnujete?

„Volného času skutečně příliš není, a pokud ano, tak dospávám ty probdělé noci vyplněné učením. (smích) Na jednu stranu se únava ze školy a z plavání vzájemně trochu vyruší, protože jde o odlišné formy zátěže psychické a fyzické. Na stranu druhou se však celková únava logicky nabaluje a jsou chvíle, kdy mám toho opravdu až nad hlavu. V takových momentech jsem ráda za každou chvilku odpočinku. Ale nestěžuju si, takhle jsem si to zvolila a náročný život chci žít, dokud to jde. Každopádně vedle školy a plavání nezvládám už skoro nic jiného, jen občas ráda chodím po nákupech a třikrát jsem letos byla na plesu. (úsměv) Například tance nebo hry na klavír, čemuž jsem se věnovala v dětství a mládí, jsem musela postupně nechat. Prostě není čas.“

* Je pro vás důležitější studium nebo sport?

„Teď nedávno jsem po jedné nezvládnuté zkoušce rodičům říkala, že jestli ji neudělám ani napodruhé, vrhnu se mnohem víc na plavání a uvidím, k čemu to povede. (směje se) Jenže pak jsem tu zkoušku udělala a reálně je škola prioritou. Už odmalička jsem chtěla být lékařkou, byl to můj sen, který bych si ráda splnila. Zároveň mě však hrozně moc baví i plavání, kterého se nechci vzdát. Proto se snažím co nejlépe zvládat obojí, byť sportu nemůžu dávat úplných sto procent. Uvidím, co přinese budoucnost.“

* Čeho byste chtěla dosáhnout v profesní kariéře a čeho v plavání?

„S ohledem na dané okolnosti si plavecky nedávám žádné konkrétní cíle, jako třeba zisk medaile na mistrovství republiky dospělých, případně postup na evropský či světový šampionát nebo dokonce na olympiádu. Jednoduše chci v rámci možností plavat, co nejlíp to půjde. Totéž obecně platí o studiu, přičemž rozhodující je samozřejmě školu dokončit a stát se lékařkou. Žádný konkrétní obor zatím vybraný nemám, to se většinou vyjasní až během vyšších ročníků společně s tím, k čemu člověk tíhne při praktických pobytech v nemocnicích. Ideální by bylo uspět na obou frontách, cítit se v životě celkově spokojená.“

* Těšíte se na televizní sledování plaveckých sportů během nadcházejících olympijských her v Brazílii?

„Těšila bych se, ale asi nebudu mít možnost se vůbec dívat. Shodou okolností budu v termínu olympiády taky v Brazílii na studijní stáži asi třicet kilometrů od Sao Paula, což je úplně jinde než Rio de Janeiro. Tím pádem mě olympiáda mine, přesto se však do Jižní Ameriky pochopitelně moc těším. Přivezu zážitky z druhé strany zeměkoule a získám i nějaké cenné zkušenosti či poznatky do školy.“