Devatenáctiletý Pavel Grepl rozjel svůj vlastní byznys...

Student, zaměstnanec a podnikatel v jednom. Kromě toho, že devatenáctiletý Pavel Grepl z Labutic nastupuje v září do prostějovské jazykové školy Lingua, pracuje i jako finanční makléř, obsluha CNC pálicího stroje v Laser technology a živnostník v oblasti prodeje hamaků. Podnikat se rozhodl už před půl rokem, prodejcem houpacích sítí s vlastní značkou se ale stal teprve před více jak měsícem. Hamaky se staly ústředním tématem povídání s externí redaktorkou nejčtenějšího regionálního periodika.

* Jaký je předmět vašeho podnikání a kdy jste začal?

„V podstatě kupuju hamaky z velkoobchodu a pak je pod vlastní značkou prodávám spotřebitelům. Takto už to dělám měsíc. Skutečně ale podnikám už od ledna tohoto roku jako finanční makléř a dělám tak doteď.“ (úsměv)

* Proč jste se rozhodl pro hamaky?

„Jeden hamak jsem si koupil asi před třemi nebo čtyřmi lety a používám ho téměř denně. Ať už jedu někam na kolo, nebo se jen poflakuju na zahradě, mám ho pořád u sebe. Tak jsem si řekl, proč nezkusit hamaky i prodávat? I rodiče mě v tom podporovali, tudíž nebylo proč váhat.“

* Jakou zkušenost s nimi máte?

„Je to dobrá věc na spaní, ale každý si na to musí trochu zvyknout. Pokud v tom člověk leží poprvé, většinou natáhne nohy nahoru, ale to je špatně, protože se mu odkrví a v noci se tak probudí zimou. Když si chci ale třeba jen zdřímnout po práci, tak si hamak pověsím na zahradě a na hodinku dvě se natáhnu a zažívám opravdu největší relax. Navíc kdokoli se podívá na fotky s hamaky, tak zjistí, že takové jsou nejlepší.“ (úsměv)

* Na jakém nejzajímavějším místě jste se svým hamakem byl?

„Jednou jsem ho měl s sebou v Rakousku, tam jsem ho ale nakonec neroztáhl, protože jsem měl úplně jiné starosti. Nedávno jsem šel na Praděd a chtěl si ho vzít s sebou, ale nechal jsem ho doma, abych neměl zbytečnou zátěž.“

* Kde všude houpací síť používáš?

„Všude. (smích) Nejčastěji ho věším na zahradě, beru si ho ale prakticky i na jakýkoli výlet ať už do přírody, nebo do ciziny. Váží jen půl kila, takže není žádnou zásadní přítěží. Jen v přírodě je občas trochu problém najít dva stromy dostatečně blízko u sebe, aby si na ně člověk mohl hamak pověsit.“

* Kolik jste jich už prodal?

„Celkem šest. Většinou někomu z rodiny nebo přátelům. (úsměv) Počítám s tím, že klidně může trvat i půl roku nebo rok, než se vše rozběhne a vrátí se mi to, co jsem do toho vrazil. Hlavně se ta novina musí rozšířit mezi takový blázny, jako jsem já. (smích) Tihle lidi si něco takového klidně koupí. Primárně jsem to chtěl zprostředkovat právě mladým. Problém je, že jde většinou o studenty, kteří nemají dostatek finančních prostředků, aby si hamak pořídili. Přece jen osm set korun je na ně moc, i když je to pořád levné ve srovnání s cenami, za které ho nabízí jiné obchody.“

* Dostalo se vám už nějakých ohlasů?

„Vesměs všechny reakce, které jsem měl možnost zaregistrovat, byly pozitivní. Od jednoho známého jsem dokonce dostal radu, jak vybavení ještě vylepšit, aby byli spotřebitelé spokojenější. Navíc ti, kteří si ode mě hamak koupili, mi pořád posílají fotky, jak v něm někde leží.“

* Co všechno musíte sehnat, abyste dal hamak kompletně dohromady?

„Nejdříve koupím přímo ušitý hamak, pak ještě lana a karabiny. Nakonec si na obal nechám vyšít štítky s vlastní značkou. Všechno pak vlastnoručně zabalím a posílám dál.“

* Plánujete do budoucna i nějakou novinku?

„Chtěl bych v e-shopu asi za měsíc začít prodávat paracord náramky na přežití, ze kterých při rozpletení člověk získá dva nebo tři metry špagátu. Ale osobně mám v plánu to prodávat spíš jako módní doplněk, protože kupuju materiál v růžové, modré a zelené barvě. Co se týče hamaků, tak za chvíli uvedu do prodeje i několik s moskytiérou, tedy se sítí proti hmyzu. Pokud si bude chtít produkt někdo koupit, musí sám zvážit, kde jej bude používat a zda si má tedy pořídit se sítí nebo bez ní. V budoucnu bych chtěl také hodně cestovat, což by znamenalo, že bych musel svěřit prodej hamaků někomu jinému. Určitě bych to ale nedal do rukou žádné ženské, která by z toho těžila jako zlatokopka.“(smích)