Solange Soares: „Měla jsem dost pracovní léto

Obrovské renomé si za devět roků svého hráčského působení ve VK AGEL vybudovala Solange Soares. Po uplynulé sezóně ukončila dlouholetá kapitánka prostějovských žen svou aktivní volejbalovou kariéru, aby okamžitě přešla na pozici kondiční trenérky dospělého „A“-týmu vékáčka a k tomu pokračovala v již dříve započaté práci lodivodky starších žákyň. Soudě podle úvodního týdne přípravy na další soutěžní ročník bude Soli i v nové roli stejně ryzí profesionálkou na svém místě, jakou byla dosud coby plejerka.

* V oddílu došlo během léta k dost převratným změnám, když skončil kouč Miroslav Čada a vy jste změnila profesi. Můžete tyto přesuny okomentovat?

„Pro někoho možná byly tyhle změny překvapivé, ale my v týmu jsme se na ně chystali už dlouho dopředu. Trenér Čada svůj konec směrem k družstvu s předstihem avizoval a já jsem se také rozhodla hráčskou dráhu uzavřít dlouho před závěrem minulé sezóny, tudíž pro samotný tým nešlo o nic převratného. Vedení klubu tak mělo čas vše vyřešit a rozhodlo se dát důvěru trenérské dvojici Peter Goga - Luboš Petráš, já jsem pak dostala šanci jako kondiční trenérka a taková druhá asistentka. Svým způsobem tím začíná jiná éra, která bude hodně náročná v tom, abychom hned navázali na dosavadní skvělé výsledky. Všichni to ale bereme coby velkou výzvu a víme, že k dosažení dalších úspěchů musíme tvrdě pracovat. Současně potřebujeme trpělivost i podporu vedení oddílu, partnerů a sponzorů, města i fanoušků. Vše je o adaptaci na poněkud jiné složení realizačního týmu i hráčského kádru a celkově novou situaci. Já každopádně věřím, že po třeba složitějších začátcích můžeme být dál úspěšní. Dáme tomu energii i čas a stejně jako v životě půjdeme dopředu, aby celý volejbalový projekt v Prostějově nadále fungoval na co nejvyšší úrovni.“

* Vy jste se na dokonalou fyzickou přípravu osobně vždy zaměřovala, máte tedy určitou průpravu. Chystala jste se na práci kondiční trenérky speciálně nějak víc?

„Samozřejmě ano. Do Brazílie jsem zkraje června odlétala s tím, že absolvuju různé kurzy, semináře i konzultační návštěvy k nabrání maxima potřebných informací. Ze dvou měsíců doma jsem tak měla volno jediný týden, který jsem strávila s rodinou, jinak by mě asi zabili. (smích) Většinu času jsem pak dost cestovala například do Ria de Janeiro, Sao Paula a na další místa, kde mi bylo umožněno se připojit k brazilským reprezentacím mužů i žen během jejich přípravy na olympiádu. Lekce mi dávali věhlasní koučové těchto výběrů Bernardo a Zé Roberto, když Bernarda znám ještě z mládí, neboť mě vedl jako juniorku. Oba slavní trenéři byli velmi ochotní, hodně mi toho prozradili a dost jsem se od nich naučila, stejně jako od dalších odborníků při jiných stážích i těch zmíněných kurzech a seminářích. Snažila jsem se přitom vzdělávat nejen ohledně kondiční přípravy, ale také sportovní psychologie. Celkově můžu říct, že víc než tohle léto jsem o dovolené nikdy nepracovala.“ (směje se)

* Chtěla jste být hned od startu přípravy VK dobře nachystaná?

„Přesně tak. Každý začátek je těžký a proto do něj člověk musí dát všechno, aby to zvládl. Z toho důvodu jsem ráda, že jsem se mohla během léta tolik věcí přiučit a teď se je pochopitelně snažím využívat. Navíc počítám s dalším učením, neboť je potřeba se v průběhu života neustále ve všem zdokonalovat, aby kvalita stoupala. V Prostějově jde teď v úvodu tréninkového období konkrétně o to, aby hráčky komplexně rozvíjely svou kondiční připravenost vhodným individuálním způsobem a přitom si zbytečně neničily těla. Po téhle stránce je výhoda u děvčat, se kterými se známe delší dobu, jako Julča Kovářová, Bára Gambová nebo některé mladé holky. V jejich případě už společně víme, co potřebují i jaký je styl mé práce, a na tom se dá stavět. U nových hráček se nejdříve musíme vzájemně poznat a mnohem víc věcí si vysvětlit, což znamená nutnost podstatně častěji spoustu věcí rozebírat. To však pro mě není žádný problém, právě naopak. Na intenzivní komunikaci jsem vždycky stavěla a chci stavět i do budoucna. Důležité je, aby holky poznaly a cítily, že pro ně chci pouze to nejlepší, a nejen ohledně tréninkových věcí mi důvěřovaly. Bez ohledu na to, jak těžké vše hlavně ze začátku je jak fyzicky, tak psychicky. Náš společný cíl je být stoprocentně nachystaní na letošní sezónu a věřím, že za tím naplno půjdeme. Až do konce.“

* Pocity z prvního týdne přípravy jsou pozitivní?

„Z mého pohledu určitě ano. Jak už jsem řekla, zpočátku je všechno především o komunikaci a proto je důležité si se všemi hráčkami rozumět. Což funguje. S oběma Němkami mluvíme anglicky, angličtinu používáme i většinou během tréninků a Češky samozřejmě mohou používat svou rodnou řeč. Holkám jsem hned na úvodním sezení zdůraznila, že jsem otevřená jakýmkoliv připomínkám ohledně tréninkové náplně, a když jim nebude nějaké cvičení vyhovovat, dá se upravit. Tak, aby potřebnou zátěž zvládly třeba jinak, ale kvalitně. Rozhodně nehrozí, že by někdo pracoval víc a někdo míň nebo vůbec. Jen se konkrétní cvičení můžou lišit v zájmu dvou souvisejících věcí: odvedené práce na potřebné úrovni a komfortního pocitu děvčat. Výsledkem pak bude jejich výborná kondice, na což se následně nabaluje výrazně menší hrozba zdravotních problémů včetně zranění z únavy a podobně.“

* Nakolik se změní vztahy s hráčkami za situace, kdy už jste trenérkou a nikoliv jednou z nich?

„Změna to určitě je, ale já vůbec nechci, aby se holky, s nimiž se známe několik let, začaly ke mně najednou chovat nějak jinak. Jen proto, že jsem trenérka a ne hráčka. Já budu spokojená, když mě budou respektovat a brát v první řadě jako člověka a potom taky jako někoho, kdo se jim snaží pomoct ve volejbalové kariéře. Takový respekt je nezbytný ve všech vztazích oboustranně a podle toho se snažím ke každému přistupovat. Včetně lidí, které poznám nově, což se týká letních posil našeho kádru. S těmito hráčkami budeme vztah pochopitelně budovat postupně, ale všem děvčatům jsem hned na začátku zdůrazňovala, ať se nebojí za mnou přijít úplně s čímkoliv, neboť o všem se dá mluvit. A případné problémy jsou od toho, aby se řešily. Každopádně se celou svou kariéru snažím pracovat nejvíc seriózně a disciplinovaně, jak to jde, protože mě právě tohle odmala učili. Totéž se současně snažím předávat dál ostatním a teď, když už jsem trenérka, musí být tato snaha ještě intenzivnější. Dávat lidem okolo správný příklad nejen tím, co říkáš, ale hlavně tím, co a jak děláš. Tím pak roste i vzájemná důvěra, v kolektivu lze budovat opravdu pevné vazby a z takového základu se následně lépe směřuje ke splnění společných cílů, například dosažení určitých sportovních výsledků.“