Libor Gerčák: „ZABÍJÍ NÁS OTEVÍRACÍ DOBA V KIOSKU...“

Jednou z největších hvězd tradičního turnaje v malé kopané KRUMSÍNSKÝ HANÁ CUP je každoročně futsalový reprezentant České republiky Libor Gerčák. A nejinak tomu bylo i letos. Ostatně brankář s perfektním výhozem a přesnou rozehrávkou jezdí jako pevná součást týmu Peliny Choceň na tuto akci již plných sedmnáct let. V exkluzivním rozhovoru Večerníku dokonce prozradil, že s chytáním na malé branky začal právě v Krumsíně! A to je pro vísku nedaleko od Prostějova z úst druhého nejlepšího futsalisty České republiky sezony 2015/2016 velice slušná vizitka. „Vždycky dělám všechno, abych sem mohl přijet,“ ujišťuje opora účastníka nejvyšší futsalové soutěže Nejzbach Vysoké Mýto, která ve velkém fotbale chytá krajský přebor za domovskou Choceň.

* Vidíme vás zde každý rok. Po kolikáté jste vůbec na Haná Cupu?

„Posedmnácté. Jednou jsem vynechal, to bylo v roce 2003. Minulý rok jsem sice kvůli zranění nechytal, ale byl jsem zde osobně přítomen.“ (úsměv)

* Jak tento krumsínský turnaj vnímáte?

„Dříve jsem jezdil v létě tak na tři turnaje, letos mi to vyšlo jen do Krumsína. Jde o něco jiného než hrát mistráky. Je to o tom si kopnout, pobavit se s kamarády a udělat si žízeň.“ (smích)

* Nemrzí vás výsledkový ústup ze slávy, který tým Peliny Choceň provází v posledních letech?

„Záleží na tom, jak to každý bere. Například minulý rok jsme měli silnější sestavu, pokaždé se to ale nepodaří dát do kupy. Kdo má volno, ten prostě jede. A tentokrát jsme bohužel neuspěli tak, jak bychom si představovali.“

* Jak se dá hodnotit herní úroveň Haná Cupu z vašeho pohledu?

„Buď se stále zvedá, nebo my jsme pořád slabší a slabší... (smích) Dřív tu bývalo okolo šedesáti mančaftů a vyselektovalo se to postupně. Teď jich tu je třicet, ale ty slabší už tu nejsou. Navíc my nemládneme a nová krev má motivaci.“

* V Krumsíně jste přitom začínal jako benjamínek týmu, teď už jste zkušený mazák...

„Je to pravda. Momentálně už jsem v našem mančaftu druhý nejzkušenější. (úsměv) Poprvé jsem přijel na tento turnaj ve dvaceti a to jsem ještě ani futsal či malou kopanou nehrál. Ligu jsem začal hrát až v sedmadvaceti. Když se to vezme, právě tady jsem vlastně získal své první zkušenosti s malou bránou!“

* Kolik let se budete ještě vracet?

 „Dokud mi bude sloužit zdraví a bude mě fotbal bavit. Já sem jezdím opravdu rád, na tenhle turnaj se těším. Vždycky dělám všechno, abych sem mohl přijet.“

* Nelimituje výkony Chocně trochu i skutečnost, že to v Krumsíně dobře znáte a sobotní noci jsou výživné...

„Něco pravdy na tom bude... (smích) Myslím, že v poslední době nás zabíjí právě otevírací doba v kiosku, která nemá přestávku... Měli by zavírat tak okolo půl jedné, pak by se úroveň naší hry asi zvedla. Někteří hráči, včetně mě, k tomu totiž nepřistupují tak, jak by správní profíci měli. Ale i tom to je.“ (úsměv)

* Vy sám jste reprezentačním gólmanem České republiky, jak hodnotíte uplynulou futsalovou sezónu?

„Neřekl bych, že patřila k nejúspěšnějším... Byli jsme na Euru, ale prohráli jsme s Ázerbájdžánem a nepostoupili ze skupiny. Zažil jsem rozhodně úspěšnější ročníky.“ (povzdechne si)

* Byl jste vyhlášen druhým nejlepším futsalistou České republiky za rok, co pro vás toho ocenění znamená?

„Já na tyhle ankety moc nejsem, ale určitě nějakou hodnotu mají. Je to hodnocení za celou sezonu a druhé místo je dobré.“

* Nejste trochu zklamaný tím, že jste skončil „až“ druhý? Stejné umístění vám připadlo i před čtyřmi lety...

„Já jsem si původně myslel, že skončím třetí, protože v této anketě to mají gólmani velmi těžké. Na vyhlášení bylo také řečeno, že to je po hodně dlouhé době, co se v nějaké kategorii objevil už podruhé brankář.“ (úsměv)

* Chytáte futsal za reprezentaci a za Nejzbach Vysoké Mýto, fotbal potom za Choceň. Nemáte toho někdy trochu moc, že se musíte rozhodnout, který tým a které odvětví dostane přednost?

„Docela se to dá postíhat. Ve fotbale je teď volno a jsem domluvený s trenérem, že na tréninky chodím jen ve středu. V jiné dny se připravuji s Nejzbachem, v pátek se většinou hraje Chance liga. Takže většinou mám jediný volný den. Když se hraje s reprezentací, tak o tom vědí v oddíle. Protože když se někam jede s reprezentací, tak je v lize pauza.“

* Co na takovéhle sportovní vytížení říká rodina?

„Přítelkyně věděla, že hraji fotbal a futsal, takže s tím asi i malinko počítala, když si mě brala. (úsměv) Dvakrát nadšená z toho, že jsem často pryč, ale asi není...“

* Neuvažoval jste o ukončení kariéry? Přece jen vám bude za čtyři dny jednačtyřicet let.

„Pořád mě fotbal baví, což je důležité. Navíc mě nic nebolí, zdraví drží, takže dokud to půjde, budu v bráně. Uvidíme, kdy s chytáním švihnu. Nemůžu ale skončit ani kvůli tátovi. Neměl by články do kroniky.“ (smích)

* Jednou však konec stejně nastane. Nevydáte se na trenérskou dráhu?

„Trénování mě moc neláká. Rozhodně ne z pozice hlavního kouče, neměl bych na to asi nervy. Leda že by kluci hráli dobře. Ze hřiště si to lépe oddiriguji tak, abych měl pak s chytáním co nejmenší problém. Ale ne vždycky se to splní.“

* Pojďme zpět na hřiště. Podobně jako hodně jiných hráčů kombinujete futsal s fotbalem. Co vás naplňuje více?

„Ve futsale si vzhledem k velikosti hřiště víc zachytám, jelikož tam musím být pořád ve střehu. Na fotbale se můžu sem tam otočit na diváky, když na mě někdo křičí.“ (úsměv)

* Je složité zvyknout si na přechod z malé futsalové branky na velkou fotbalovou?

„Přeorientování je pro mě v pohodě. Rozdíl tam je, minimálně těch čtyři a půl metru (smích). Ale společně už chytám dvanáct roků, takže přeškolení mi potíž nedělá.“

* Jste proslulý výbornou kopací technikou i přesnými dlouhými výhozy. Kde jste se oboje naučil?

„Ani sám nevím. (pousměje se) Problém s kopnutím do balonu jsem nikdy neměl. Výhozy jsem natrénoval a můžu říct, že většinou to protihráčům skutečně nevyhovuje, jelikož přes naše vysoké útočníky nevidí. Ti to pak sklepnou na dalšího, který zakončuje.“

* Jak je těžké přeřadit z vrcholové úrovně na letní turnaje?

(úsměv) „Je to trochu jiné... Například brání se zde trochu jinak než třeba v nároďáku. Jak jsem už ale zmínil, každý takový letní turnaj je spíše na odreagování a pro zábavu.“

* Trenéři vás posílají i na power-play. Už je to automatické, nebo se hlásíte, že zůstanete?

„Vidí se podle vývoje zápasu. Jsem schopen vyběhnout vpřed v páté minutě, abych pomohl s rozehrávkou. Soupeř to kolikrát tak brzo ani nečeká, takže se dostanu i ke střele. V nároďáku běhám na střídačku a jde místo mě hráč, protože tam jsou kluci, kteří mají míč celý zápas na noze a určitě si s ním rozumějí více než já.“

* Nechtěl jste být na začátku kariéry spíše útočník?

„Brácha mě asi v šesti vytáhl na fotbalový přátelák za Vrchlabí. Byl jsem v záloze a vůbec jsem nevěděl, jak se kde pohybovat. Navíc jsem v té době dával přednost hokeji. V osmi jsem se šel zase podívat na fotbal a chyběl brankář. Tak jsem se trenérovi přihlásil. Dostal jsem tehdy dva góly, a tak mi řekl, že si mám sehnat rukavice, protože jsem je měl jen půjčené. A od té doby chytám. Skákat a padat mě bavilo.“ (úsměv)

* Který z vašich dosavadních úspěchů je pro vás nejcennější?

„Asi to bude bronzová medaile z mistrovství Evropy, to je na mezinárodní úrovni a to je v tom mém chytání asi největší úspěch.“