Klenovický sestup: trenér nechce ani vzpomínat...

Pouhých šest bodů z jedenácti jarních duelů nezajistilo klenovickým fotbalistům setrvání v I.A třídě. Jejich kouč Vladimír Horák (na snímku) tak po nadějně odehraném podzimu nemohl ročník hodnotit příliš pozitivně...

* Jak se vůbec lze ohlédnout za tak tristním jarem?

„Na to ani nechci vzpomínat... Na podzim jsme uhráli devatenáct bodů, a říkal jsem si, že by nám jich mohlo stačit už jen devět. A když se podíváte na tabulku, stačilo nám jich uhrát jen sedm a byli bychom zachráněni, jenže jsme jich získali jen šest. Nebylo to ani o soupeřích, kdybychom třeba doma remizovali s Čechovicemi, tak jsme se udrželi.“

* Podepsaly se na týmu tak výrazně zimní ztráty?

„Na chod mužstva měly vliv jak odjezd Kuby Poláka, tak odchod Luboše Smékala do Otaslavic i zranění Adama Prášila a Radka Cetkovského. Najednou jsme byli mínus čtyři hráči a někteří začali směnovat, takže účast na trénincích už nebyla taková. A na hře to bylo vidět.“

* Na druhou stranu jste mužstvo rovněž doplnili...

„Přišel Martin Pytela, hrál výborně a zapadl do mužstva. S adaptací problém neměl a patřil k lepším hráčům. Už v zimě ale bylo vidět, že tréninková morálka týmu je špatná, a časem se začalo projevovat, že není natrénováno tolik, kolik by mělo být. V některých zápasech nás trápila velká střelecká nemohoucnost, nestříleli jsme branky a projevovalo se to i na psychice. Body jsme nezískávali, navíc nás poznamenal smolný zápas doma s Čechovicemi. Kdybychom ho vyhráli, asi bychom uhráli daleko víc bodů.“

* Necítil jste posléze s přibývajícími týdny a výsledkovými neúspěchy pocit zmaru?

„Tak to ne. Kluci to nezabalili a bojovali jsme všichni až do konce. Zasáhla nás ale série smolných okolností najednou. Branky jsme stříleli těžko, přestože hned tři jsme dali prvnímu Lutínu, s nímž jsme na remízu měli, bohužel jsme ale přišli o dva vyloučené hráče, kteří nám pak chyběli v rozhodujícím zápase v Mostkovicích. To byly na sebe navazující věci a těžko se s tím dalo něco dělat. Navíc tréninková účast nulová, takže bohužel, nešlo to zvrátit.“

* Očekáváte, že se nyní výrazně změní vaše mužstvo?

„Stoprocentně, budeme hrát jen I.B třídu. Máme tady šestici kluků, které to baví, ale potřebujeme je doplnit dalšími a třeba i lehce výkonnostně horšími, kteří však budou mít zájem o fotbal a dají do toho všechno. Ne těmi, kteří řeknou, že budou chodit, a pak nechodí, to je pak stále začarovaný kruh. Šest lidí to baví, dalších šest lidí nechodí, takže jsou nakonec otráveni i ti, které to baví, protože v tak nízkém počtu se fotbal hrát nedá...“

* A těšíte se už na nový ročník?*

„Momentálně si chci od fotbalu odpočinout a nechci ho vidět, na jaře jsem toho všeho měl dost. Byl jsem hodně zklamaný a unavený, na druhou stranu je to však jen fotbal. Sice jsme sestoupili a je to smutné, ale musíme si z toho vzít něco pozitivního. Když to přeženu, tak v I.A jsme neměli o co hrát a v I.B třeba budeme mnohem pozitivnější. Nemá cenu lámat něco přes koleno a za každou cenu se snažit udržet, aby to pak za rok bylo stejné trápení.“