„SVÉ POHLEDNICE VYMĚNÍM JEN ZA FERRARI!“

Není snad na světě člověka, který by vedle zaměstnání neměl nějakého koníčka, jemuž věnuje určitou část svého volného času. Přesně takový je i Petr Sekanina. Muž, který patří již mezi „veterány“ Městské policie Prostějov, neboť strážníkem je od jejího samotného založení v roce 1992. Jeho zálibu mu může závidět každý, kdo se jen trochu zajímá o historii. Sbírá totiž pohlednice Prostějova a k jeho cenným artefaktům patří i unikátní kousky z dob Rakousko-Uherska. Na svoji nádhernou sbírku je právem pyšný a jak Večerníku v obsáhlém rozhovoru tajně prozradil, vyměnil by ji snad jen za luxusní auto...

●● Kdy a jak se vůbec zrodila vaše záliba ve sbírání starých pohlednic?
„Není tomu tak dávno, pohlednice jsem začal sbírat tak před deseti nebo dvanácti roky. To se mi tehdy dostalo do rukou pár starých, velmi starých pohlednic. Dlouho jsem si je prohlížel a velmi se mi zalíbily. Jednalo se o pohlednice z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zaujaly mě nejenom obrázky, ale i staré adresy a písemné vzkazy na nich. Začal jsem se zaobírat myšlenkou zkusit jich sehnat víc a založit si sbírku. V tu dobu právě vyšla nádherná kniha Prostějov na starých pohlednicích. Samozřejmě jsem si ji koupil a říkal si, že jednou bych chtěl mít alespoň tolik pohlednic, kolik je v této knize.“ (úsměv)
●● A kolik jich tedy vůbec v současnosti máte?
„Začal jsem pár pohlednicemi a teď mám už tři plná alba. Ale nemám je přesně spočítané. Dvě alba jsou zcela naplněna výhradně prostějovskými pohlednicemi, to třetí obsahuje regionální.“
●● Takže alespoň odhadem?
„Je jich fakt moc, stovky...“ (smích)
●● Staré pohlednice skutečně není jednoduché shánět. Jak jste k nim přišel?
„Bylo a je to opravdu hodně složité. Největší část sbírky jsem koupil přes internet na různých portálech. Část jsem sháněl po starožitnictvích, antikvariátech a také jsem si dával různé inzeráty. Na ty se mi ozvala spousta lidí z Prostějova, některé pohlednice jsem od nich koupil, jiné mi dali lidé zadarmo. Zajímavé je, že několik opravdových skvostů jsem našel i ve sběrných surovinách, kam je někteří prostě vyhodili...“
●● Zbavovali se lidé pohlednic, které vám darovali, s lehkým srdcem?
„Ti, kteří mi je prodávali, se jich zbavovali s lehkým srdcem, prostě je zpeněžili. (smích) Nebyla to pro ně osobní cennost, našli je někde na půdě po svých předcích. Na internetových portálech jsem za raritní kousky musel také zaplatit, a mnohem víc. Tady se už obchodovalo s opravdovými sběrateli. Ti si jednotlivých pohlednic skutečně vážili...“
●● Můžete prozradit, kolik peněz jste dal za ony raritní kousky?
„Řádově to jsou stokoruny, v některých případech to bylo až pět set korun!“
●● Máte už za ty roky sběratelství vytvořenou nějakou síť lidí, kteří vám pohlednice pomáhají nacházet a sbírat?
„Ano. Hodně lidí dnes už ví, že tuto zálibu mám a schovávají mi staré pohlednice. Dávají je bokem a pak mi je věnují. Jsem za to rád a chtěl bych jim prostřednictvím Večerníku moc poděkovat.“
●● Pomáhá i to, že jste jako okrskový strážník známá osobnost a lidi k vám mají blízko?
„To asi ne, v tomto bych to neviděl.
I když je pravda, že tu a tam mě někdo na ulici osloví, že by pro mě nějaké pohlednice měl.“
●● V jakém časovém horizontu sbíráte pohlednice?
„Neomezeně. Mám kousky z dob Rakousko-Uherska, první republiky, druhé světové války a sbírám je všechny až do současnosti. Pohlednice se ale dnes už bohužel vyrábějí málo, teď se všechno řeší esemeskami. Pravdou ale je, a možná je to můj subjektivní pocit, že pohlednice, které se dělají dneska, už nejsou tak krásné. Jsou to pouze fotografie přenesené na papír. Dříve to bývaly skutečně umělecká díla...“
●● Jakých kousků si ve vaší sbírce ceníte nejvíce?
„Co se týká nějaké finanční hodnoty, odhadnout ji bývá velice těžké. Každá pohlednice je sběratelským artefaktem. U určitých druhů, kterých je skutečně málo, se může jejich sběratelská cena vyšplhat hodně přes tisíc korun. Historická cena se ale pohybuje možná někde jinde, což ale nedokážu odhadnout, to by si moji sbírku musel prohlédnout skutečný odborník.“
●● Odpoutejme se ale teď od peněz, jaké pohlednice mají pro vás osobně největší hodnotu?
„Já si nejvíce vážím starých pohlednic prostějovského náměstí, a to již zmíněné dob Rakouska-Uherska i první republiky. Nejstarší z nich mám ve své sbírce tu z roku 1898, a to je skutečně pecka.“ (úsměv)
●● Od kdy se vlastně začaly vyrábět pohlednice?
„Začaly se dělat zhruba roku 1890, předtím se používaly jen korespondenční lístky. První pohlednice vypadaly tak, že na celé zadní straně byla pouze adresa příjemce! Tam se nic jiného psát nesmělo. Text se musel vepsat na přední stranu pohlednice, kde bylo volné místo. Psalo se tedy velmi drobně a pouze pár slov. Právě toto jsou nejcennější pohlednice, kterými se pyšní každý sběratel.“
●● A co první pohlednice, které známe už z dnešní doby?
„Ty klasické, které se používají dodnes, tedy s velkou fotografií na přední straně a zadní stranou rozpůlenou na adresu a text, se začaly vyrábět v roce 1908.“
●● Strávíte nad svojí sbírkou hodně času?
„To si pište, je to opravdový relax. Když mám volno, otevřu si svá alba a jenom se kochám... Samozřejmě společně s tím neustále sleduji internet, kontaktuji své známé a stále sháním další pohlednice do své sbírky.“
●● Řekněte upřímně, prodal byste někdy svoji sbírku?
„Možná kdyby mi před dům někdo postavil nové Ferrari, tak bych sbírku za něj vyměnil a pohlednice bych sbíral znovu od začátku.“ (smích)
●● Říkal jste, že disponujete i pohlednicemi Prostějova z období druhé světové války. Jak moc jsou pro sběratele zajímavé?
„Velice zajímavé, jsou to opravdové rarity. Například mám pohled barikády z Havlíčkovy ulice, kterou zde začátkem května 1945 vybudovali nacisté před postupujícími sovětskými vojsky. Mám i další skvosty, například německé vojáky nastoupené před radnicí nebo vybombardovaný Prostějov z 29. dubna 1945, tedy těsně před skončením války.“
●● Nemrzí vás, že v současné době jsou pohlednice na ústupu a dnešní generace je už vlastně ani nezná?
„Mrzí a moc. Dříve se pohlednice posílaly jako na drátku - z dovolených, z návštěv hradů a zámků a podobně. Lidé se také doma těšili na to, až se jim nějaký pohled objeví ve schránce. Tato romantika už bohužel zmizela, teď má každý mobil a pozdrav pošle svému známému i s fotografií během pár vteřin.“
●● Obchodujete také se starými pohlednicemi?
„Dá se říct, že ano. Neustále sleduji nejenom nabídku, ale i poptávku. Už se mi stalo několikrát, že jsem i velmi cennou pohlednici prodal, ale za zisk jsem okamžitě koupil dvě další. Svoji sbírku takto obměňuji, to ale určitě dělá každý sběratel. Stalo se i to, že mi někdo věnoval krabici plnou starých pohlednic, ale nebyla v ní ani jedna prostějovská. Takže jsem je prodal nebo vyměnil, pochopitelně za Prostějov.“
●● Je zde více sběratelů pohlednic?
„Ano. Moc s nimi sice nespolupracuji, ale myslím si, že někteří sběratelé mají mnohem bohatší sbírky. Na rozdíl ode mě se ale této zálibě věnují mnohem déle, někdy i celý život.“
●● Nenabízel jste svoji sbírku muzeu, případně neuvažoval jste o nějaké výstavě?
„O tom jsem zatím opravdu nepřemýšlel... (úsměv) Spíše mě napadlo, že svoji sbírku zapůjčím státnímu archivu. Pokud by nějakou pohlednici neměl, mohl by si ji oskenovat. Tedy samozřejmě pokud by o to měli zájem.“
●● A není škoda, že tak nádhernou sbírkou starých prostějovských pohlednic, kterou disponujete, se nemůže pokochat veřejnost?
„To máte pravdu, to je dobrý nápad. Ještě tedy o nějaké té výstavě popřemýšlím!“

PETR SEKANINA
✓ narodil se 5. ledna 1971 v Prostějově
✓ absolvoval střední odborné učiliště strojírenské a po maturitě nastoupil do Agrostroje
✓ po základní vojenské službě nastoupil v roce 1992 k Městské policii Prostějov, kde dodnes pracuje jako okrskový strážník
✓ ve svých třiceti letech si doplnil vysokoškolské vzdělání, úspěšně absolvoval libereckou Vysokou školu textilní v Prostějově
✓ je ženatý, má dvě jedenáctileté dcery - dvojčata
✓ kromě sběratelství patří k jeho koníčkům tenis a badminton
zajímavost: v roce 1993 se jako strážník podílel na úspěšném dopadení bankovního lupiče před budovou Finančního úřadu v Prostějově