- 15. červenec 2016
- 1399x
Mezi absolutní mládežnickou špičku České republiky v dívčí kategorii patří už několik let volejbalový oddíl VK AGEL Prostějov. V první řadě je to samozřejmě zásluha výborných podmínek, jež dlouhodobě vytváří klubové vedení, ale nebýt skvělé práce samotných talentovaných hráček i všech jejich trenérek a koučů, tak vysoko by ženská jednička ČR mezi nadějemi určitě nepatřila. Veškerému dění při výchově nových volejbalistek přitom ve vékáčku velí šéftrenér mládeže Jaroslav Matěj, s nímž jsme po další úspěšné sezóně 2015/2016 tradičně rozmlouvali pro speciální přílohu Večerníku.
* Vždy začínáme hodnocením jednotlivých věkových kategorií. Co tedy říkáte na extraligové stříbro juniorek?
„Před zahájením ročníku jsme pomýšleli dokonce na mistrovský titul, jenže pak tým postupně postihla řada zdravotních výpadků důležitých hráček. V daném složení holky celou sezónu dělaly maximum a citelné oslabení na nich nebylo výsledkově znát. Vždyť ovládly základní část, po nadstavbě byly druhé, doma jen těsně nevyhrály první turnaj Final Four. A poté v nejdůležitějším utkání zvládly hodně těžké semifinále proti Olympu, čímž si zajistily nejhůř stříbro. Bohužel rozhodující zápas jim vůbec nevyšel, ale takový je sport, Brno bylo v tu chvíli prostě lepší. I za stříbrné medaile zaslouží celé družstvo vedené Lukášem Mičekem absolutorium.“
* Jak vnímáte bronz kadetek?
„U těch platí totéž co u juniorek, tedy velikánská spokojenost. Podceňovanému kolektivu se moc nevěřilo, už postup do nejlepší šestky mnozí považovali za překvapení a strop jeho možností. Místo toho se holky vynikající prací nadále zlepšovaly, pořád šly nahoru a vrcholem bylo prvenství v úvodním Final Four na vlastním hřišti. Za téhle situace jsme pochopitelně toužili postoupit do finále, ale Plzeň zvládla semifinálový souboj lépe. Mančaftu si ohromně vážím za to, jak poté vydřel těžkou bitvu o třetí pozici s Přerovem. Bronzový kov je pro tento výběr nádherný.“ (úsměv)
* Co řeknete ke starším žákyním?
„Holky trochu bojovaly s tím, že měly věkově dost mladý kádr. Ročník, který měl tuhle kategorii herně táhnout, příliš nevyšel a navíc jsme se u žákyň poněkud potýkali s trenérským obsazením. Pavla Částková musela v půlce sezóny skončit kvůli těhotenství, Solange Soares zase s holkama většinou jen trénovala a zápasové víkendy trávila s ženským áčkem. Tato určitá rozháranost měla za následek nesplnění některých cílů, například sestup z první ligy kadetek nebo nižší umístění v Českém poháru či krajském přeboru oproti plánu. Na druhou stranu naše starší žákyně postoupily na mistrovství republiky, a byť vinou nezkušenosti skončily mimo elitní desítku dvanácté, je potřeba děvčata za takový dílčí úspěch ocenit. Teď to chce kolektiv celkově stabilizovat.“
* Vyjdou z vašeho hodnocení pozitivně i mladší žákyně?
„Rozhodně ano. (úsměv) Splnily přesně to, co jsme od nich očekávali tím, jak se celý rok pod vedením Jindry Němečka neustále zlepšovaly především po technické stránce. Výsledkově je poněkud limitoval menší vzrůst většiny hráček, s čímž se jen složitě dalo postoupit na národní šampionát. I když se tam holky nedostaly, odehrály za sezónu spoustu kvalitních utkání, poctivě na sobě makaly a stříbro v krajském přeboru určitě můžeme brát jako klad. Rozhodující přitom je, že z mladších žákyň pořád proudí do starších kvantum šikovných děvčat se slibným potenciálem dalšího volejbalového růstu.“
* Jak funguje oddílová přípravka?
„Tady jsem rovněž velmi spokojen, pod taktovkou Lucky Kučerové mají tréninky vysokou úroveň a začínající hráčky Prostějova pracují přesně tak, jak mají. Navíc se nám letos výborně povedl nábor, kam dorazilo okolo padesáti malých adeptek a řady klubové přípravky se tak hodně rozrostly. Vyplatilo se osobní objíždění základních škol a lákání dívek do našich řad, podobný ohlas má také soutěž ve vybíjené pro ještě mladší holky. Celkově je o nejbližší budoucnost slibně postaráno, ale nesmíme se uspokojit, naopak všichni musíme pracovat naplno dál a dávat svěřenkám veškerou péči, kterou potřebují. Snažíme se přitom vyhledávat víc vzrůstem vysokých hráček, to znamená vhodné somatotypy. I když na Hané je právě tohle trochu problém.“
* Máte dostatečné trenérské obsazení u jednotlivých věkových kategorií?
„Nahoře u juniorek a kadetek to myslím funguje dobře, s Lukášem Mičekem a Lubošem Petrášem máme vše rozdělené vhodným způsobem. Byť za cenu maximálního osobního vytížení, což však děláme rádi. (úsměv) Horší je situace s žákyněmi, kde potřebujeme situaci stabilizovat, jak už jsem zmínil. Hlavní je, aby Soli mohla začít fungovat coby mládežnická trenérka na plný úvazek a měla čas se děvčatům věnovat i o víkendech. Uvidíme, nakolik to klapne. U starších žákyň dále působí Katka Korhoňová, Pavel Parobek a Petr Kyša, u mladších žákyň Jindra Němeček s Denisou Jurkovičovou, případně Bárou Korhoňovou a u přípravky Lucka Kučerová s Tomášem Balákem. Ovšem ve všech těchto kategoriích platí, že čím víc trenérů, tím lépe, aby péče o holky mohla být co nejvíc individuální. Tudíž každý nový kouč je u nás vítaný s otevřenou náručí, klidně i začínající. Zaučíme a uvedeme do praxe, není problém.“
* Podpora mládeže VK AGEL ze strany klubového vedení stále funguje na vysoké úrovni?
„Ano, po téhle stránce jsem naprosto spokojený. Všechno běží tak jak má a na nic si nemůžu stěžovat, neboť vedení oddílu na mládežnických týmech opravdu záleží a na veškerých potřebných věcech rozumného charakteru se prostřednictvím sportovního manažera Petera Gogy vždy domluvíme. Tímto chci poděkovat za spolupráci jak mu, tak samozřejmě šéfovi klubu Petru Chytilovi. Spolupráce navíc dobře funguje též s ženskou složkou vedenou hlavním koučem Miroslavem Čadou.“
* Vy osobně jste byl oceněn na slavnostním galavečeru Českého volejbalového svazu jako nejlepší trenér dívek v ČR za soutěžní ročník 2015/2016. Potěšilo vás to?
„Pochopitelně ano, každé takové ocenění potěší. I když já z něj mám radost trochu jinak, než si asi všichni myslí... Beru to jako ohodnocení dobré práce celého našeho klubu a všech lidí v něm od vedení přes trenéry a členy realizačních týmů až po samotné hráčky. Cenu jsem sice dostal já, ale patří úplně všem zmíněným. O tom, že si snad nevedeme špatně, navíc svědčí opětovná nominace mezi tři nejlepší oddíly Česka dívčí mládeže, byť v téhle kategorii jsme na vítězství nedosáhli. Avšak opakovaně se dostávat do top trojky v konkurenci Olympu Praha, Brna a řady dalších je naše nejlepší vizitka. Věřím, že vysokou kvalitu minimálně udržíme do dalších let, případně dokážeme úroveň své péče o mladé talenty v rámci možností ještě zvednout.“
Mezi absolutní mládežnickou špičku České republiky v dívčí kategorii patří už několik let volejbalový oddíl VK AGEL Prostějov. V první řadě je to samozřejmě zásluha výborných podmínek, jež dlouhodobě vytváří klubové vedení, ale nebýt skvělé práce samotných talentovaných hráček i všech jejich trenérek a koučů, tak vysoko by ženská jednička ČR mezi nadějemi určitě nepatřila. Veškerému dění při výchově nových volejbalistek přitom ve vékáčku velí šéftrenér mládeže Jaroslav Matěj, s nímž jsme po další úspěšné sezóně 2015/2016 tradičně rozmlouvali pro speciální přílohu Večerníku.
* Vždy začínáme hodnocením jednotlivých věkových kategorií. Co tedy říkáte na extraligové stříbro juniorek?
„Před zahájením ročníku jsme pomýšleli dokonce na mistrovský titul, jenže pak tým postupně postihla řada zdravotních výpadků důležitých hráček. V daném složení holky celou sezónu dělaly maximum a citelné oslabení na nich nebylo výsledkově znát. Vždyť ovládly základní část, po nadstavbě byly druhé, doma jen těsně nevyhrály první turnaj Final Four. A poté v nejdůležitějším utkání zvládly hodně těžké semifinále proti Olympu, čímž si zajistily nejhůř stříbro. Bohužel rozhodující zápas jim vůbec nevyšel, ale takový je sport, Brno bylo v tu chvíli prostě lepší. I za stříbrné medaile zaslouží celé družstvo vedené Lukášem Mičekem absolutorium.“
* Jak vnímáte bronz kadetek?
„U těch platí totéž co u juniorek, tedy velikánská spokojenost. Podceňovanému kolektivu se moc nevěřilo, už postup do nejlepší šestky mnozí považovali za překvapení a strop jeho možností. Místo toho se holky vynikající prací nadále zlepšovaly, pořád šly nahoru a vrcholem bylo prvenství v úvodním Final Four na vlastním hřišti. Za téhle situace jsme pochopitelně toužili postoupit do finále, ale Plzeň zvládla semifinálový souboj lépe. Mančaftu si ohromně vážím za to, jak poté vydřel těžkou bitvu o třetí pozici s Přerovem. Bronzový kov je pro tento výběr nádherný.“ (úsměv)
* Co řeknete ke starším žákyním?
„Holky trochu bojovaly s tím, že měly věkově dost mladý kádr. Ročník, který měl tuhle kategorii herně táhnout, příliš nevyšel a navíc jsme se u žákyň poněkud potýkali s trenérským obsazením. Pavla Částková musela v půlce sezóny skončit kvůli těhotenství, Solange Soares zase s holkama většinou jen trénovala a zápasové víkendy trávila s ženským áčkem. Tato určitá rozháranost měla za následek nesplnění některých cílů, například sestup z první ligy kadetek nebo nižší umístění v Českém poháru či krajském přeboru oproti plánu. Na druhou stranu naše starší žákyně postoupily na mistrovství republiky, a byť vinou nezkušenosti skončily mimo elitní desítku dvanácté, je potřeba děvčata za takový dílčí úspěch ocenit. Teď to chce kolektiv celkově stabilizovat.“
* Vyjdou z vašeho hodnocení pozitivně i mladší žákyně?
„Rozhodně ano. (úsměv) Splnily přesně to, co jsme od nich očekávali tím, jak se celý rok pod vedením Jindry Němečka neustále zlepšovaly především po technické stránce. Výsledkově je poněkud limitoval menší vzrůst většiny hráček, s čímž se jen složitě dalo postoupit na národní šampionát. I když se tam holky nedostaly, odehrály za sezónu spoustu kvalitních utkání, poctivě na sobě makaly a stříbro v krajském přeboru určitě můžeme brát jako klad. Rozhodující přitom je, že z mladších žákyň pořád proudí do starších kvantum šikovných děvčat se slibným potenciálem dalšího volejbalového růstu.“
* Jak funguje oddílová přípravka?
„Tady jsem rovněž velmi spokojen, pod taktovkou Lucky Kučerové mají tréninky vysokou úroveň a začínající hráčky Prostějova pracují přesně tak, jak mají. Navíc se nám letos výborně povedl nábor, kam dorazilo okolo padesáti malých adeptek a řady klubové přípravky se tak hodně rozrostly. Vyplatilo se osobní objíždění základních škol a lákání dívek do našich řad, podobný ohlas má také soutěž ve vybíjené pro ještě mladší holky. Celkově je o nejbližší budoucnost slibně postaráno, ale nesmíme se uspokojit, naopak všichni musíme pracovat naplno dál a dávat svěřenkám veškerou péči, kterou potřebují. Snažíme se přitom vyhledávat víc vzrůstem vysokých hráček, to znamená vhodné somatotypy. I když na Hané je právě tohle trochu problém.“
* Máte dostatečné trenérské obsazení u jednotlivých věkových kategorií?
„Nahoře u juniorek a kadetek to myslím funguje dobře, s Lukášem Mičekem a Lubošem Petrášem máme vše rozdělené vhodným způsobem. Byť za cenu maximálního osobního vytížení, což však děláme rádi. (úsměv) Horší je situace s žákyněmi, kde potřebujeme situaci stabilizovat, jak už jsem zmínil. Hlavní je, aby Soli mohla začít fungovat coby mládežnická trenérka na plný úvazek a měla čas se děvčatům věnovat i o víkendech. Uvidíme, nakolik to klapne. U starších žákyň dále působí Katka Korhoňová, Pavel Parobek a Petr Kyša, u mladších žákyň Jindra Němeček s Denisou Jurkovičovou, případně Bárou Korhoňovou a u přípravky Lucka Kučerová s Tomášem Balákem. Ovšem ve všech těchto kategoriích platí, že čím víc trenérů, tím lépe, aby péče o holky mohla být co nejvíc individuální. Tudíž každý nový kouč je u nás vítaný s otevřenou náručí, klidně i začínající. Zaučíme a uvedeme do praxe, není problém.“
* Podpora mládeže VK AGEL ze strany klubového vedení stále funguje na vysoké úrovni?
„Ano, po téhle stránce jsem naprosto spokojený. Všechno běží tak jak má a na nic si nemůžu stěžovat, neboť vedení oddílu na mládežnických týmech opravdu záleží a na veškerých potřebných věcech rozumného charakteru se prostřednictvím sportovního manažera Petera Gogy vždy domluvíme. Tímto chci poděkovat za spolupráci jak mu, tak samozřejmě šéfovi klubu Petru Chytilovi. Spolupráce navíc dobře funguje též s ženskou složkou vedenou hlavním koučem Miroslavem Čadou.“
* Vy osobně jste byl oceněn na slavnostním galavečeru Českého volejbalového svazu jako nejlepší trenér dívek v ČR za soutěžní ročník 2015/2016. Potěšilo vás to?
„Pochopitelně ano, každé takové ocenění potěší. I když já z něj mám radost trochu jinak, než si asi všichni myslí... Beru to jako ohodnocení dobré práce celého našeho klubu a všech lidí v něm od vedení přes trenéry a členy realizačních týmů až po samotné hráčky. Cenu jsem sice dostal já, ale patří úplně všem zmíněným. O tom, že si snad nevedeme špatně, navíc svědčí opětovná nominace mezi tři nejlepší oddíly Česka dívčí mládeže, byť v téhle kategorii jsme na vítězství nedosáhli. Avšak opakovaně se dostávat do top trojky v konkurenci Olympu Praha, Brna a řady dalších je naše nejlepší vizitka. Věřím, že vysokou kvalitu minimálně udržíme do dalších let, případně dokážeme úroveň své péče o mladé talenty v rámci možností ještě zvednout.“
Další chyba na Vápenici.