FOTOGALERIE Nejsou to žádné hiphopové rychlokvašky. Naopak jejich heslem by mohl být slogan „nejvíce cool je old school“. Hudebním stylem zrozeným v newyorském Bronxu žijí po svém už dvanáct let. Díky projektu 3F získali nejen v Prostějově velmi slušnou popularitu, pak se však rozprchli do světa a vypadalo to, že vše skončilo. Jenže před časem se raper Adam Doleček (Douny) dal opět dohromady s kamarádem Davidem Kolbou (Kobem). Hudbu pro ně vytvořil Jan Fujdiar (Fudja) a vše se opět rozjelo na plné obrátky. Nejenže loni v říjnu s velkou parádou v Apollu pokřtili nové CD Dounyho syndrom, navíc se spolčili se slovenskými a polskými rapery. Výsledkem jejich spolupráce je skladba Rapkru. Černobílý klip, který natočil Ondřej Kudym (Kuďa), vyšel do světa v polovině května. Už během prvních dvou týdnů měl na internetu přes sedmdesát tisíc zhlédnutí. Kromě toho tito prostějovští muzikanti jako zřejmě první v historii z našeho regionu pronikli na obří hudební festival Votvírák, který každoročně navštíví kolem stovky tisíc nadšených fanoušků. To vše už byly pořádné důvody pro obsáhlejší rozhovor Večerníku s celou čtveřicí.

* Douny je sólový projekt a proto se v první řadě musím zeptat, jak vlastně vznikla vaše přezdívka?

Douny: „Jmenuji se Doleček, kámoši mi ale odmala říkali Dolek. (úsměv) Coby hudebník jsem si začal říkat MC Donat, což znělo trošku jako kobliha společnosti McDonald’s. Poté jsem to zkrátil na Dounyho.“

* Všiml jsem si, že vy i Kobe máte dost dlouhé jizvy na ruce...

Kobe: „Jo, oba jsme měli ruce zlomené tak, že nám kosti v nich museli sešroubovat. To je takový přijímací ceremoniál do naší party...“ (smích)

* To zní drsně. Jak se vám to stalo?

Douny: „Někdy v devatenácti jsem skákal přes plot. Kluci to přeskočili normálně, ale já, který jsem tehdy hrával basket, jsem si věřil, že to dám skrčkou. Jak jsem ovšem podvlíkal nohy pod rukama, tak se mi špičky bot nahoře zasekly. Padal jsem z té výšky přímo na hlavu a instinktivně dal před sebe ruce.“

Kobe: „Mně se to stalo až relativně nedávno. I ve svých skoro třiceti letech dělám pořád hrozné blbosti a takhle jsem dopadl. Dál bych se o tom nechtěl rozšiřovat...“

* Zaznamenal jsem, že na webu hodně boduje váš videoklip, kde je spolu s vámi i polský raper Arab a slovenský Erobeo. Čím si to vysvětlujete?

Kobe: „Možná to bude právě přítomností polského rapera. Polsko je totiž v hip hopu strašně daleko. Když jsme byli mladí, tak tam vycházeli věci, o kterých se nám tady ani nesnilo. A dnes pokud tam v tomhle žánru něco znamenáte, pak má váš klip na webu miliony zhlédnutí.“

* Hip hop je hodně o textech. Nebyl problém v jazykové bariéře?

Kobe: „Každý si tam něco najde. Sice polštině vůbec nerozumím, ale na druhou stranu je to také slovanský jazyk. Jde ale hlavně o tu flow tedy přednes, s jakým to Poláci dávají. Ten mají hodně dobrý, líbí se mi to o dost víc než cokoliv na české scéně.“

Douny: „Navíc jsme zvyklí poslouchat hip hop v cizím jazyce, tedy hlavně v angličtině. Všichni jsme vyrůstali třeba na americkém Wu-Tang Clanu. To je pro nás naprostá klasika, které se dodnes držíme.“

* Jak byste charakterizovali svůj styl?

Fudja: „Jde nám o jednoduchý hip hop, kde jsou dominantní bicí a basa a který prostě musí šlapat. Postupem času se začaly objevovat různé módní vlny, hodně se využívaly třeba synťáky a vše to směřovalo skoro až k technu. Tomu jsme ale moc nepodléhali a jeli si pořád to svý. Teď je vidět, že se ten původní syrový hip hop opět vrací.“

Kobe: „Když si poslechnete naše poslední skladby, tak by asi nikdo neřekl, že je to nová věc. Stylově to celé zapadá do dob o patnáct let zpátky. To nám ale vůbec nevadí.“

* To jste se za tu dobu nikam neposunuli?

Kobe: „To ne. Ale ten progres je hlavně ve způsobu, jakým to celý podáváme. Ten se snažíme skladbu od skladby stále vylepšovat. Snad je to i poznat...“

* Jak a kdy jste se vlastně dali dohromady?

Douny: „Bylo to před dvanácti lety, kdy můj táta dělal tábory, na které jsme začali jezdit. Měli jsme tehdy okolo dvanácti let. Na táborech jsme se seznámili s lidmi z Hranic na Moravě, se kterými jsme asi v šestnácti založili kapelu 3F. Kluci v Hranicích měli kapelu Frapé, pak tam byl DJ Fudja a my jsme s Kobem vystupovali jako Faktor. Když jsme sečetli počáteční písmena, vzniklo 3F.“ (úsměv)

Kobe: „Tehdy nás bylo sedm, ale to už dávno není pravda... Třeba dva členové teď žijí v Anglii. U muziky zůstal pouze Douny, který píše texty a rapuje a Fudja, který skládá samply. A do toho já občas něco plácnu, když se třeba Douny potřebuje nadechnout, nebo se právě dusí...“ (smích)

* Až tak?

Douny: „No u mě je ten problém, že jsem kuřák... Vždycky ale záleží na skladbě slov. Když plynou hodně rychle za sebou, tak se prostě na konci věty potřebuješ nadechnout. A v tom mi Kobe pomáhá.“

* Jak vlastně vznikají hudební podklady?

Fudja: „Hip hop jako takový je založený na samplování. Vezmu si starou soulovou nebo jazzovou věc nahranou třeba někdy v sedmdesátých letech na vinylovou desku. Tu si nahraji od počítače, rozstříhám, vytáhnu z ní nějakou frázi, dodám bicí, basu, efekty, vše co je libo. Vždy je však důležitý ten vinylový podklad, ten se nedá ničím nahradit.“

* Co texty?

Douny: „To je různé. Hodně záleží na tom, jak se právě cítím a co mě nasere. (úsměv) Pak jsou zase věci, kdy chci třeba někoho k něčemu motivovat. Nebo vyprávím nějaký příběh ze života. A taky dělám texty o holkách, protože bez nich by to nešlo. Nakonec přijde Kobe a všechno mi to řádně zkritizuje...“

* Jakým způsobem?

Kobe: „Tvrdě. Někdy jsou to totiž hrozný sračky... (smích) Mě baví ráznější texty o tom, když se někdo vyjadřuje k dění v republice či ve světě, nebo o tom, jak jdou všichni s dobou a my tak úplně ne. Líbí se mi Dounyho text typu - ´už to není o ochotě, o tom dělat dobrý skutky, teď je to o tom ničit, bořit, přitom dělat dobrý fotky´ - to je podle mě super. Na druhou stranu mě absolutně nebaví texty o holkách ve stylu - ´nejde milovat, pokud nemiluješ srdcem´. To je pro mě o ničem. Nicméně pravdou je, že na albu je těch věcí tolik, že se to tam tak nějak ztratí...“ (úsměv)

* Všichni tři společně vystupujete pod hlavičkou vydavatelství Rap lab...

Douny: „V rámci něj spolupracujeme nejen tady s Fudjou, ale i se spoustou hudebních producentů, kteří nám dodávají instrumentální podklady. Postupem času bychom to chtěli rozšířit třeba i o další zajímavé rapery. První deska vznikla pouze s Fudjou. Na Dounyho syndromu už je to trošku jinak. Fudja tam má asi polovinu skladeb, druhou polovinu pak vytvořili jiní producenti jako například Petr Humplik z Prahy zvaný Daff. Na rap jsem na Dounyho syndromu hlavně já, ačkoliv tam mám různé hosty, a to třeba i ze Slovenska.“

* K hip hopu patří neodmyslitelně také klipy. Vy jste jich teď za poslední dobu udělali poměrně hodně.

Kuďa: „To je fakt. Za poslední rok jsem pro Dounyho natočil pět klipů a šestý je na cestě.“

* Jaký druh klipů vás inspiruje?

Kuďa: „Sleduji spíš filmy než klipy. Například mě hodně baví Tarantino. Začínali jsme tak, že jsem vzal kameru, šli jsme někam na ulici a zkoušeli něco točit. Vždycky hodně pomáhalo to, že jsme všichni kámoši. Teď už to ale děláme jinak. Než se pustíme do natáčení, máme nějaký scénář, o kterém se společně bavíme, a pak už do toho jdeme s určitou představou, jak to natočit.“

* Podle čeho si vybíráte způsob zpracování?

Kuďa: „Podle citu. Při střihu se musím sjednotit s rytmem dané skladby, co se týká obrazu tak částečně vycházím z textu. Ale nejde o to jej jenom tupě ilustrovat. Raději využívám určité obrazové metafory. Navíc mám rád, pokud klip působí jako jeden celek, který má jednotnou náladu a kompozici. Třeba že je nějaký klip dělaný celý v zimě nebo je celý černobílý.“

* Jak jste se vlastně dostali až na Votvírák?

Kobe: „V říjnu jsme v Apollu pokřtili desku a následně ve stejném klubu vystupovali i s kapelou Prago Union. To je na české scéně poměrně známé jméno. Manažera jim dělá člověk, který si nechává říkat Affro. A ten má na starosti hip hopovou stage na Votvíráku. Affro chce každoročně známá jména, která přitáhnou davy, okořenit i kapelami, které se mu líbí a mají podle něj potenciál. Takže si letos vybral nás.“ (úsměv)

* S kým tedy budete vystupovat?

Douny: „Bude tam například Mike Spirit, Indy&Wich+LA4, již zmíněný Prago Union a spousta dalších.“

* Posloucháte tyhle věci?

Kobe: „Ne. Za sebe můžu říct, že třeba současnou tvorbu Mika Spirita upřímně nesnáším.“

Douny: „Ale musí se mu nechat, že je to profík. A taky začínal prakticky stejně jako my.“

Fudja: „Věci se mají tak, že pokud se na tom našem malém písečku chce někdo hip hopem živit, pak ho to tlačí do věcí, které jsou přijatelné pro většinu. Jinak to u nás asi nejde.“

Kobe: „Já sám mám ale pořád hip hop za muziku ulice a jako takovou bych ji chtěl i dělat. Pokud bychom si ovšem třeba někdy přičichli ke slávě a k penězům, tak je otázkou, kde bychom nakonec skončili. Třeba Douny bude časem komerční určitě...“ (smích)

* Uznáváte někoho z české scény?

Kobe: Snad jen ty, kteří s tím tady u nás začínali, tedy lidi kolem skupiny Chaozz, což je dneska Kato, pak PSH nebo třeba Indy&Wich+LA4. Ne že bych to nějak víc poslouchal, ale mám k nim respekt, protože to u nás dokázali rozjet.“

Douny: „Já něco občas beru, ale ani tak českou scénu moc neposlouchám. Myslím, že by mě to mohlo ovlivnit směrem, který nechci.“

* Budete hrát na akci pro tisíce lidí. Snad kromě Zion Squad tímto způsobem žádná prostějovská kapela neuspěla. Jak se těšíte?

Kobe: „Bude to skvělé! Hlavně pokud všichni ti lidi před naším vystoupením nestihnou odejít... (úsměv) A my to pak do nich nasypem. A na závěr už zase budou přicházet další, co budou chtít slyšet kapelu po nás. Takže se těšíme moc!“

* Nebojíte se toho množství lidí, před kterým budete poprvé v životě vystupovat?

Douny: „Už ani ne. Dřív jsem býval hrozný trémista, stávalo se mi třeba, že jsem se před koncertem pozvracel... Teď už je to ale mnohem lepší a v poslední době si to na pódiu vyloženě užívám.“

Kobe: „Úplný propadák to snad nebude, dřív to hrozilo víc. To jsme to měli dost na háku, přijeli jsme, zakalili a udělali bordel. Teď už nám není dvacet, už se snažíme muziku dělat zodpovědněji tak, aby si z toho lidi i něco odnesli. To však neznamená, že se nenapijeme...“ (smích)

* Čím si chcete tu masu lidí získat?

Douny: „Z tracků vybereme hlavně ty naše pumpy, které prostě jedou. Na albu je i dost skladeb, které se hodí vychutnat si v klidu, ale z těch vezmeme tak možná jednu, dvě.“

* V čem vidíte vaši největší slabinu?

Kobe: „Náš velký problém mezi jednotlivými songama je komunikace s davem. Nesmíme je ani na chvíli nechat vydechnout. Ale v tomto máme rezervy, i když občas si ze sebe umíme udělat docela srandu. Ale když třeba chceš, aby lidi zvedli ruce, není to jen tak. Nelze jim říct jenom zvedněte ruce, na to se ti každý vykašle. A tak se třeba ptáme: ´Máte pásky? A kde?´ Prostě být akční.“

* Zkoušíte si tyhle věci samostatně?

Douny: „Ani ne, většinou to necháváme na improvizaci. Obvykle ale řekneme dvě věty k tomu, co dohrálo, dvě věty k tomu, co začne a jedem dál.“

* Kam byste se chtěli dál posunout?

Douny: „To si v tuto chvíli nedokážu představit. Stěžejní pro nás bude Votvírák a následný HipHopKemp, což je taky obrovská akce. Pak se uvidí. Bude tam hodně lidí, může se dohodnout nějaká další spolupráce, uvidíme. Každopádně je to pro nás obrovská výzva a také příležitost do budoucna.“

* Kapely se scházejí a zase rozpadají. Co vy? Myslíte si, že spolu ještě nějaký čas vydržíte?

Kobe: „Snad ano. Lidsky si vyhovujeme, i po těch letech se pořád těšíme, až se zase sejdeme. A koncerty jsou k tomu skvělá příležitost. Navíc už nám pořadatelé většinou proplácí ´cesťáky´, takže to bereme jako takové naše společné výlety. A taky je to šance, jak veřejně ventilovat naše názory třeba na politiku.“

Fudja: „Máme teď cédéčka, klipy, čekají nás festivaly, vše se pořádně rozjíždí a je tedy jasný, že máme chuť v tom i dále pokračovat. Uvidíme, jak to bude dál. Ale muziku děláme už tak dlouho, že je jasný, že kvůli nějakým krátkodechým snům o penězích či slávě jsme se na to fakt nedali. To už bychom to totiž dávno zabalili...“