Tomáš Somr: „CHCEME ZACHOVAT KELTSKOU STYLOVOU ČISTOTU AKCE“

Mezinárodní hudební festival Keltská noc letos vstupuje do jubilejního patnáctého ročníku. Každým dalším kláním je jeho program stále nabitější navštěvuje jej stále více milovníků „keltství“ nejen z České republiky a Slovenska, ale i okolních států. Duší celého festivalu je přitom stále prostějovský hudebník Tomáš Somr, který se jeho organizaci věnuje od samého počátku. Sám se ale také aktivně věnuje vlastní hudební kariéře. Tomáše Somra, jehož nejen lidé z branže znají především pod přezdívkou Starý Viking, jsme před blížícím se vypuknutím letošní Keltské noci vyzpovídali v obsáhlém rozhovoru, který se rodil na trase Dánsko - Prostějov....

* Jak se těšíte na letošní Keltskou noc?

„ Já se opravdu těším každý rok, jinak bych to nemohl tolik let dělat... (smích) Ale těším se tak nějak po svém. Každý rok někdy v listopadu uzavíráme vše ohledně starého ročníku a já mám najednou stovky nových nápadů i pocit, že na vše je spousta času a ten další ročník budu připravovat úplně jinak, s větším předstihem a větším klidem. To je vždy takové kratší období velkého entuziasmu a těšení se. Potom si musím vytvořit nějakou seriózní vizi ohledně programu nového ročníku, na které musím začít pracovat. Některá jednání pak vyjdou a jiná z různých důvodů ne. No a pak je najednou konec ledna a já si říkám, letos mi to jde líp než loni. Najednou se ale něco zadrhne, hledají se náhradní řešení a v polovině března zjistím, že jsem na tom v podstatě zase stejně jako každý jiný rok. (povzdechne si) Takové své velké osobní radosti a těšení si ale prožívám také vždy, když se mi podaří třeba dohodnout přijatelné podmínky s novou skvělou zahraniční kapelou, kterou chci na Keltskou noc pozvat, a ta mi po nezbytném přátelském licitování přislíbí účast.“ (úsměv)

* Jak se dá časově skloubit vlastní hudební produkce a navíc organizace tak velkého festivalu, jako je Keltská noc?

„Všechno se dá vždy skloubit, jde jen o to umět si věci rozvrhnout tak, aby se člověk vyhnul zbytečným stresům. A to je právě bohužel to, co se mi většinou moc nedaří, takže se honím a stresuji, tudíž často prožívám velmi hektická období... Ale v tom určitě nejsem v dnešním uspěchaném světě sám. Svoje koncertní vystoupení ať už v Dánsku, nebo v poslední době opět i v České republice spojená s neustálým cestováním jsem se naučil zvládat z velké části díky životní zkušenosti a rutině. Nejsem v tomto oboru už dávno žádný nováček a mám najezděno zhruba milion kilometrů po celé Evropě. No a ta vlastní organizace Keltské noci probíhá dnes už převážně formou internetové nebo telefonní komunikace. Jsme tým čtyř lidí, úkoly si rozdělujeme a zatím to všichni zvládáme. Budoucnost ukáže, jak dlouho nám síly i entuziasmus vydrží.“

* Loni po velkém úspěchu Keltské noci jste avizoval, že by ten patnáctý jubilejní ročník měl být přelomový. Můžeme se tedy těšit na něco speciálního?

„Máte pravdu, avizoval... Bohužel situace, na které jsme své avizování stavěli, se pak dosti významně změnila, takže jsme museli i my změnit své plány a přizpůsobit se realitě. Přesto bude nadcházející ročník skvělý, o tom nepochybuji. Svou programovou skladbou sice víceméně nevybočí ze zavedeného standardu, ale úroveň bude velmi vysoká. Návštěvníci festivalu se mohou těšit na prvotřídní vystoupení umělců z různých částí světa.“

* Uvažovalo se o prodloužení festivalu na tři dny. Proč se tento záměr nakonec nerealizoval?

„O tom uvažuji už několik let... (pousměje se) Ale zatím to, hlavně z finančního hlediska, nejsme schopni zrealizovat. Pro mne je třídenní festival snem i cílem, jehož chci dosáhnout. Náklady by ale zatím o dost převýšily příjmy, které jsme v současnosti schopni reálně vyprodukovat. Keltská noc je možná pro mnohé významným festivalem, ale to se odehrává hlavně v rovině jeho vyhraněného kulturního zaměření a dosahu, nikoliv však v úrovni návštěvnosti a reálných ekonomických čísel. Víme, že bychom potřebovali zvýšit divácký zájem tak na čtyři až pět tisíc lidí, ale určitě ne za cenu komerčních ústupků. Chceme zachovat keltskou stylovou čistotu akce. Také publikum, které se k nám sjíždí, je vyhraněné a stojí právě o tento druh kultury. Každý rok je tak pro nás těžký a ocejchovaný i velkým dílem rizika, protože při sestavování programu můžeme pracovat pouze s předpokládanými příjmy. V minulosti byly bohužel i roky, kdy jsme se, i v důsledku špatného počasí, dostali do mínusu a chybějící prostředky pak hradili z vlastních zdrojů...“

* Pojďme k příjemnějším věcem. Podle čeho jste sestavovali letošní program?

„Mám svoje představy a postupy, takové určité know-how. Snažím se o to, aby program, i když irsko-keltský, byl přesto pestrý a aby nesklouzl k tomu, že budou po sobě hrát třeba tři kapely, které znějí stejně. Hodně poslouchám nové skupiny, hlavně sleduji videa z živých vystoupení a jde mi o to, aby kvalita živého hraní odpovídala kvalitě našeho festivalu. Dalším důležitým aspektem je také dostat do programu optimální procento zahraničních umělců, především ze zemí Evropské unie. Vše musím samozřejmě sestavovat s ohledem na finanční možnosti festivalu. Tak tomu bylo v letech minulých a tak je tomu i letos.“

* Představíte nám největší hvězdy, které do Plumlova dorazí?

„Tak k nim bezesporu patří PADDY MURPHY z Rakouska, LOS PADDYS DE LAS PAMPAS z Irska a Jižní Ameriky a legenda české hudební scény - skupina ČESKÉ SRDCE. Zajímavou novinkou je první zahraniční soubor irských tanců v historii Keltké noci, ELLORIEN z polské Wroclawi. Hvězdnými stálicemi pak jsou v první řadě SLIOTAR z Irska, kteří k nám jezdí bez přerušení od roku 2003. Další hvězdy jsou bezesporu TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR, skupiny BRAN a POITÍN. Nejraději bych zde vyjmenoval všechny účinkující, protože na Keltské noci 2016 nevystupuje nikdo, kdo by neměl svou osobitou a prvotřídní kvalitu. Tak mrkněte do programu na našem webu keltska-noc.cz.“ (úsměv)

* Ke které kapele máte vy osobně nejbližší vztah?

„O mně je známo, že mám největší a nejbližší vztah ke skupině Sliotar z irského Dublinu, kterou jsem poznal v roce 2002 na jednom festivalu v Dánsku, kde jsem tehdy i já účinkoval a kde se naše spolupráce začala. Sliotar mi věrně stojí po boku od druhého ročníku a je mezi námi stoprocentní důvěra i spolehlivost. Náš velmi blízký vztah není jen pracovní, ale také osobní. Jsou to nejen skvělí muzikanti, ale i výborní kamarádi. Dále je to samozřejmě Tomáš Kočko, který se mnou také stál u zrodu Keltská noci a u něhož platí stejná slova, jako u skupiny Sliotar.“

* V poslední době jste rozjel nový hudební projekt, se kterým vás můžeme vidět na TV Šlágr. Jak se Duu Romantika daří?

„Zdá se, že se z tohoto hudebního spojení pomalu stává fenomén... (smích) Festival Keltská noc a Duo Romantika jsou však dva velmi odlišné projekty, které mají ovšem také své specifické a odlišné publikum. S hudbou je to totiž jako s barvami. Hudba může mít tisíce různých odstínů, stylů a podob. Každý člověk si v ní najde to svoje. Co se velmi líbí jednomu, nemusí se vůbec líbit druhému. Tak to vždy bylo a vždycky bude. Ve všech stylech existuje hudba jak dobrá, tak i špatná, záleží na tom, kdo a jak ji zahraje, ať už je to vážná hudba, dechovka, rock, jazz, folk, pop nebo, třeba šlágr. Já jsem si za více než pětatřicet let putování profesionálním světem prošel tyto styly možná všechny, ve všech jsem si dokázal najít něco hezkého, s čím jsem se mohl ztotožnit, a vždy se snažil o co nejlepší provedení ať už jako skladatel, nebo výkonný hudebník. V projektu Duo Romantika, které jsme založili s mým životním kamarádem Romanem Doleželem, hrajeme výhradně vlastní písničky ve stylu romantického šlágru a za necelý půlrok naší aktivní existence jsme si získali tisíce nadšených fanoušků z celého Česka i Slovenska. Jsme na to s Romanem hrdí a velmi si toho vážíme. Naše písnička Hrníčky s puntíčky se již stala hitem a zpívají si ji lidé v obou těchto zemích. Myslím tedy, že Duu Romantika, coby mému nejmladšímu dítku, se daří velmi dobře.“

* Co vás vůbec k této myšlence přivedlo?

„Na občany starší generace je v našich končinách často zapomínáno a my si myslíme, že každý má právo se bavit a poslouchat hudbu, která mu udělá radost. Právě o to se jako Duo Romantika v naší tvorbě snažíme a nic nedokáže nahradit pohled do tváří stovek nadšených lidí, kteří si při koncertech naše písničky zpívají s námi a po koncertu nám nadšeně děkují a jsou šťastní. Jen proto má smysl v tomto projektu pokračovat, i když nad tímto stylem hudby mnozí neprávem ohrnují nos. Máme svobodu, ať si každý najde to svoje a dopřeje svobodu volby i těm druhým. To je náš hlavní cíl a záměr.“