GOGA: „DÁL SÁZÍME NA TÝMOVOU PRÁCI!“

K zajímavému modelu řízení sportovního úseku svého ženského A-týmu přistoupil od nové sezóny 2016/2017 volejbalový oddíl VK AGEL Prostějov. Aby posty klubového manažera a současně i hlavního kouče dospělého áčka vykonával jeden muž, to bylo dříve zvykem jen v anglických fotbalových soutěžích. V posledních letech se tohle řešení rozmáhá také jinde, například i v českém hokeji. A ve vékáčku jej zvolili za situace, kdy po osmi letech na místě hlavního trenéra skončil Miroslav Čada, a hledala se osoba, která by kontinuálně navázala na jeho práci ve specifických podmínkách Hané. Nakonec to na sebe vzal sportovní ředitel Peter Goga, jenž v prostějovském volejbalu působí od začátku jeho novodobé éry před devíti roky a věří, že obě náročné funkce dokáže skloubit i zvládnout. Večerníku věnoval zkraje nové éry exkluzivní rozhovor.

* Jak došlo k tomu, že jste se stal koučem Agelek?

„Poté, co za vedením klubu po výsledkově neúspěšném ročníku v Champions League přišel Mirek Čada s tím, že na konci sezóny chce jako hlavní trenér skončit, hledal se nový kouč. Existovaly i varianty zahraničních odborníků, jenže přivést někoho z ciziny by bylo finančně dost nákladné, což při snižování oddílového rozpočtu nedávalo smysl. Proto za mnou vedení přišlo s návrhem, abych kouče dělal já. Po vyjasnění základních okolností jsem souhlasil za podmínky, že klasickou přípravu na trénincích dostane na starost pokračující asistent Luboš Petráš a já se zaměřím na koučování týmu před i během utkání.“

* Tím pádem vzrostou kompetence Lubomíra Petráše?

„Podobně rozdělené to měli v posledních dvou letech už s Mirkem Čadou, takže po téhle stránce se zase tolik nezmění. Platí ale, že o trénování toho Luboš ví teoreticky i prakticky mnohem víc než já a v tomto směru tedy bude mít přípravu na starosti on. S tím, že vždycky dopředu zkonzultujeme zaměření konkrétního mikrocyklu podle situace a jednotlivé tréninky pak bude chystat i vést on. Mně následně připadne ten koučink. Důležitá je celková spolupráce realizačního týmu a hráček jako jednoho kolektivu, v žádném případě nepůjde o ničí one man show. I když nakonec musí mít jeden člověk rozhodující slovo, nést hlavní zodpovědnost. Což tedy budu já.“ (úsměv)

* Půjde skloubit pozice sportovního ředitele klubu a kouče „A“-družstva žen?

„Musí to jít, byť to bude velmi náročné. Věřím, že s mezinárodními záležitostmi mi hodně pomůže náš PR manažer Ondra Hubáček, který výborně ovládá angličtinu a doposud se již dost podílel na povinnostech s působením v Champions League. Některé věci si pak vezme do své gesce Mirek Čada v nové roli konzultanta a poradce. Tím pádem se mi do jisté míry uvolní ruce a ušetřený čas věnuji vedení mančaftu. Je mi však dopředu jasné, že časově to budu mít ještě nabitější než doteď a rodina musí jít svým způsobem stranou. Ale jak se říká: dal jsem se na boj, tak musím bojovat.“ (smích)

* Měl jste někdy vyloženě trenérské ambice?

„Až tak úplně ne. Vždycky mě ale bavilo podívat se občas na trénink, udělat si z něj svůj vlastní úsudek a případně přispět nějakými postřehy. Plus samozřejmě totéž při zápasech, které mě ještě coby aktivního volejbalistu vždy ohromně naplňovalo dirigovat z pozice nahrávače. Tahle vůdcovská role hráče mi tedy je vlastní, ostatně jsem ji během své kariéry dělal pětadvacet let. Nikdy jsem však nepomýšlel na práci trenéra. Okolnosti teď vyplynuly trochu jinak a já se budu snažit své zkušenosti využít tak, aby se našemu týmu společně dařilo.“

* Vnímáte obtížnost své výchozí pozice nástupce úspěšného Miroslava Čady?

„Jasně, vždycky je lepší nastoupit někam, kde se předtím nedařilo... (smích) Je fakt, že z tohoto hlediska mě čeká nevděčná práce. Jakýkoliv dílčí neúspěch se hned bude dvojnásob řešit, jakýkoliv konečný neúspěch by automaticky padal na mou hlavu. Každý by okamžitě říkal: když to šlo za Čady, proč to nejde pod Gogou? Přijít k mančaftu po sérii samých úspěchů je samozřejmě nevděčné, neboť vlastně nemáte co získat a můžete jen ztratit. Nevybral jsem si vhodnou dobu, ale snažil jsem se v dané situaci pomoct klubu a věřím, že coby společný tým pojedeme dál dobře jako dosud.“

* Dá se říct, že jste se do role hlavního kouče nechal přemluvit, takzvaně uvrtat?

„Takhle bych to neřekl... Samotného by mě tohle řešení určitě nenapadlo, ale když mi bylo koučování za daných okolností nabídnuto, tak mě jako bývalého nahrávače svým způsobem láká a připadá mi přirozené. Z takového pohledu je možnost vést natolik kvalitní družstvo, jaké v Prostějově každoročně máme, super a velká výzva. Pokud bych tuto příležitost nyní nevyužil, asi by se mi už nikdy nenaskytla.“ (úsměv)

* Miroslav Čada nově bude konzultantem s poradním hlasem. Vyjdete spolu?

„Osm let působíme v jednom klubu a myslím, že jsme vždy byli schopní se na všem rozumně domluvit. A nevidím důvod, aby to teď bylo najednou jinak. Obecně platí, že pokud se vítězí, problémy nejsou a naopak. To znamená, že v případě nějakých proher mohou nastat starosti i potíže, ale ty jsou od toho, aby se řešily. Nesmíme se něčeho bát už dopředu.“

* Pocházíte ze Slovenska. Jaký vztah máte k Prostějovu?

V Prostějově žiju od roku 1993, to znamená už třiadvacet let. Což je docela velký kus života, aby si člověk někde zvykl a byť se tam nenarodil, cítil se na daném místě doma. Já se zde takhle cítím a asi tady už dožiju.“

* Můžete popsat vývoj svého zabydlování v hanáckém městě?

„Měl jsem za ženu Prostějovačku, která zde měla zaměstnání. Ze začátku jsme sice trochu pendlovali po Evropě ze Slovenska do Německa a Rakouska, ale nakonec jsme se usadili tady, manželka doma pracovala a já vyrážel za volejbalem tam, kde jsem zrovna působil. Po skončení hráčské kariéry pak přišla funkcionářská pozice ve VK Prostějov, tím pádem jsem se tu ještě víc zabydlel a mám zde domov stejně jako moje děti, které tady vystudovaly střední školy i rozjely své vlastní sportovní kariéry.“

* Když jsme naťukli vaši hráčskou dráhu, čeho si z ní nejvíc ceníte?

„Asi sezóny 1990-91 v Olympu Praha, s nímž jsme kromě úvodního střetnutí prošli celým ligovým ročníkem bez porážky stejně jako letos naše prostějovské ženy. (úsměv) Tehdejší mančaft Olympu si perfektně sedl a od té vstupní prohry s Odolenou Vodou projel vítězně zbytkem základní části, nadstavbovou fází i play-off, což tehdy byl úctyhodný výkon. Zvlášť když někteří soupeři měli papírově silnější kádry, ale my jsme fungovali ohromně týmově jako správný mančaft. Proto si tohoto titulu vážím pravděpodobně nejvíc ze všech.“

* Jak by měl podle vás fungovat správný tým?

„Za nejdůležitější ze všeho považuji, aby všechny hráčky dokonale znaly svou roli v kolektivu, byly s ní stoprocentně ztotožněny a absolutně ji plnily. Tohle je nezbytný základ k dobrému fungování družstva společně s důsledností a precizností práce jak v přípravě, tak v zápasech. A platí to pochopitelně i pro veškeré členy realizačního týmu. Tyto stěžejní zásady musí všichni dodržovat, po hráčkách je budu tvrdě vyžadovat.“

* V čem vidíte možná úskalí?

„To největší podle mě pokaždé spočívá v hrozbě většího počtu zranění. My nemáme finančně na to, abychom každou pozici měli stoprocentně zdublovanou a jakmile pak dojde k delším zdravotním výpadkům u několika klíčových hráček, vzniká velký problém. Jedna tahounka se dá nějak nahradit, s víc zraněnými to jde už mnohem hůř. Nám se ale v posledních letech hodně dařilo vydržet zdravotně fit, pokud nepočítám nešťastné úrazy, které nelze ovlivnit. Velmi dbáme na prevenci i regeneraci a věřím, že s tímto zodpovědným přístupem i správnou životosprávou samotných hráček půjde všechno dál dobře jako dosud.“

* Můžete krátce vystihnout, s čím do nové sezóny 2016/2017 osobně půjdete?

„Cíle jsou jasné: zůstat jako tým úspěšní a kvalitním volejbalem současně bavit fanoušky i sebe. Aby to nebyla jen práce nebo dřina, ale také radost, která bude bavit holky i příznivce při dosažení dalších úspěchů.“