Aleš Schuster: „ZA PATNÁCT LET SE ZDE UDĚLAL OBROVSKÝ SKOK!“

Že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, popírá příběh brněnského obránce Aleše Schustera, který je těsně před podpisem víceleté smlouvy s prostějovským eskáčkem. Přestože už v místním klubu před patnácti lety hrával, jeho současný návrat se odehrává do diametrálně odlišných podmínek. A právě profesionální práce v klubu byla jedním z hlavních motivů v jeho rozhodování zamířit na Hanou. Těší se přitom nejen na brněnské kamarády v kabině, ale i celkovou atmosféru kolem druholigového nováčka. Co dále Večerníku prozatím největší posila v prvním exkluzivním rozhovoru prozradila?

* Po uplynulé sezóně jste volný hráč. Předpokládám, že se sešlo víc nabídek na další angažmá, co hovořilo pro Prostějov?

„Při volbě cesty mé další kariéry hrál největší roli fakt, že jsem byl téměř rok zraněný a v uplynulé sezóně tudíž moc zápasů neodehrál. Přestože nabídky byly, příliš se jich z tohoto důvodu zase nesešlo, protože jsem se nemohl herně ukázat. Nastoupil jsem až v posledním utkání v Ostravě. Už předtím jsem nějakých šest týdnů trénoval naplno, takže jsem se cítil fyzicky dobře. Poté, co mě kontaktoval generální manažer Prostějova František Jura, jsem přijel do Prostějova si zatrénovat a v příštích dnech mám podepsat smlouvu. Na všem jsme dohodnuti.“

* Hrálo ve vašem rozhodování roli i to, že jste měl jistě nějaké reference od brněnských hráčů Karla Kroupy a Martina Suse?

„Zcela určitě. (úsměv) Karel Kroupa se mnou hrál ve Zbrojovce v době, než odešel do Prostějova. Sice šel do třetí ligy, ale už tehdy říkal, že v prostějovském fotbale se pracuje na profesionální úrovni. Vedle kvalitního zázemí klub plní finanční závazky, takže mám jistotu, do jakého prostředí se vydávám. A tohle všechno hrálo při mém rozhodnutí velkou roli.“

* S Martinem Susem, se kterým byste měl vytvořit stoperskou dvojici, jste už někdy hrál?

„Takhle přímo ne, ale samozřejmě se známe, Martin byl také na přípravě ve Zbrojovce, když jsem tam působil, takže věřím, že nám to spolu na hřišti půjde.“

* S jakými osobními cíli směřujete do 1.SK Prostějov?

„Především se těším na to, že budu moci opět hrát fotbal. Druhá liga je kvalitní soutěž, bude hodně o soubojích, o důrazu, pohybu na hřišti. V rámci jednání s Prostějovem jsem se snažil vyjednat víceletou smlouvu, protože bych nerad v mém věku řešil za rok opět otázku další budoucnosti. Jsem rád, že jsme se dohodli.“

* V prvním domácím utkání v Prostějově zažijete hned hanácké derby se Sigmou Olomouc. Jak se těšíte?

„Bude to velký svátek pro všechny aktéry a hlavně pro fanoušky! Doufám, že na zápas přijde co nejvíc diváků. Půjde nepochybně o velké derby, Sigma bude určitě chtít jít zpět do první ligy, takže očekávám vyhecovaný zápas a doufám, že s dobrým koncem pro Prostějov.“ (úsměv)

* Máte už za sebou bohatou kariéru, na které její okamžiky vzpomínáte nejraději?

„Nejzajímavější momenty jsem zažil s brněnskou Zbrojovkou, která sice nehrála v evropských pohárových soutěžích, ale absolvovala tehdejší letní Intertoto Cup, v rámci něhož jsme se utkali třeba se španělským Villarealem. Právě jejich stadion a dvakrát ´vyprodaná Srbská´ v Brně vytvořily asi nejlepší fotbalovou atmosféru, jakou jsem zažil. Hned při otevření tohoto stánku jsme vyhráli s Žižkovem, fanoušci byli úžasní. Za úspěch se dá považovat i třetí místo v moldavské lize.“

* Jak se vám tehdy se Zbrojovkou dařilo na mezinárodní scéně?

„V roce 2002 jsme vypadli hned v prvním kole s izraelským Ašdodem, to jsme doma prohráli 0:5, ale o rok později jsme prošli do druhého kola, kde jsme narazili na švýcarský Thun. Díky výhře venku jsme postoupili dál, francouzský Guingamp jsme udolali doma v prodloužení a ve čtvrtém kole nás čekal právě již zmíněný Villareal...“

* Ještě se vrátím k vašemu moldavskému angažmá, jaké je v této východoevropské zemi fotbalové zázemí?

„Vystřídal jsem oba kluby z hlavního města Kišiněva. Nejprve Zimbru, poté Dacii. V Kišiněvě samotném jde život třeba jako v Brně, ale při výjezdech na venkovní zápasy byl vidět obrovský rozdíl v životní úrovni, tam vládla chudoba... Ve fotbale je tomu stejně. Jinak Zimbru hrálo své zápasy na reprezentačním stadionu, případně na dalším mezinárodním stadionu v Tiraspolu. Bydlel jsem v malém hotelu přímo na stadionu, nic mi nechybělo. O ´báze´ v Tiraspolu se říká, že je nejluxusnější v Evropě, má několik travnatých hřišť, zastřešenou umělou trávu a podobně. Vlastně do Moldávie ani nezapadá.“ (úsměv)

* Jak jste se tam domlouval?

„Rusky, tak mluvila i většina spoluhráčů.“

* V prostějovském klubu LeRKu jste hrál už před patnácti lety. Jaké na tu dobu máte vzpomínky?

„Protože to bylo moje první angažmá mimo Brno, kam jsem byl poslán na hostování, tak vzpomínám rád. Navíc jsem okusil atmosféru druhé ligy. Sice jsem se v průběhu tehdejší sezóny zranil a některá utkání tak vynechal, ale přesto na tuto dobu vzpomínám rád. Tehdy se ještě hrálo na starém stadionu ve Sportovní, teď jsem se byl podívat v novém fotbalovém areálu a musím uznat, že to je velká změna. Zázemí je na kvalitní úrovni, klub poskytuje hráčům velmi dobré podmínky.“

* Jak jste se vlastně do Prostějova tehdy dostal?

„V tehdejším Boby Brno jsem byl v juniorce, která v té době hrála třetí ligu. Vedení klubu usoudilo, že by pro mě bylo lepší hrát o úroveň výš, tak mě poslalo do Prostějova.“

* Pojďme k vám osobně. Co máte nejraději ve svém jídelníčku?

„Nejvíc asi kuřecí a těstoviny, po zápase si dám klidně doma pivo, ale s ničím to nepřeháním.“ (smích)

* Jak relaxujete od fotbalu?

„Odreagovávám se rodinou, mám dvě děti, což mi vyplní volný čas, jiný sport neprovozuji. Začínáme jezdit na kole, se synem si kopneme do balónu.“

* Máte nějakou stabilní přezdívku po celou dobu hráčské kariéry?

„Ne, záleželo vždy na tom, jak mě začali v daném klubu oslovovat...“ (úsměv)