- 1. červenec 2016
- 1609x
Synonymem oddílové věrnosti, stoprocentní profesionality, hráčské zodpovědnosti i maximální lidské kvality se v prostějovských volejbalových službách stala Solange Paula Pereira Soares. Na Hanou přišla v roce 2007, tedy v samých počátcích existence klubu. Okamžitě se stala týmovou tahounkou a kapitánkou družstva, aby tuhle stěžejní roli skvěle plnila celých následujících devět let až do letošního jara. Poté oznámila ukončení aktivní kariéry, ovšem pro VK AGEL bude pracovat dál v realizačním týmu ženského áčka i jako mládežnická trenérka.
* Soli, co vás vedlo k uzavření hráčské dráhy?
„Nadešel ten správný čas. (úsměv) Já bych samozřejmě ráda pokračovala co nejdéle, ale každý mohl vidět, že v posledních letech jsem většinou už jen střídala a můj přínos pro mančaft přímo na hřišti postupně klesal. I já sama jsem si tuhle skutečnost dobře uvědomovala a po uplynulé sezóně nazrála doba uvolnit místo v kádru pro jinou volejbalistku.“
* Můžete svých devět let ve vékáčku zrekapitulovat?
„Bylo to jedním slovem úžasné. Prostějov mi dal velkou šanci a já jsem mu opravdu moc vděčná. Něco se tady budovalo od úplného začátku, hlavně první rok nebyl vůbec jednoduchý a pozdější úspěchy asi logicky vykoupilo prvotní zklamání. Ale tak to v životě chodí, že je potřeba si všechno krásné vybojovat. Mě strašně těší, že jsem celých těch devět roků byla pevnou součástí kolektivu a mohla svým dílem přispět k zisku tolika trofejí i dosažení jiných cenných výsledků.“
* Čeho si vážíte ze všeho nejvíc?
„Toho by bylo víc, těžko se vybírá jedna konkrétní věc... Vynikající například je, že kromě již zmíněné úvodní sezóny jsme pak už nikdy v českých soutěžích nezaváhali a přesvědčivě získali všechny domácí tituly v extralize i poháru. Vysokou hodnotu má řada cenných skalpů favorizovaných soupeřů v evropské Champions League, kde se nám čtyřikrát podařilo postoupit ze základní skupiny do play-off. Určitě nádherný pro nás i fanoušky byl triumf ve Středoevropské lize, ale možná ještě víc mě těší, že jsme úplně každý rok dali dohromady skutečně soudržný tým a předváděli kvalitní volejbal mezinárodní úrovně. Tohle není úplná samozřejmost, kterou jsme však díky spoustě odvedené práce opakovaně zvládali.“
* Jak hodnotíte nedávno skončený ročník 2015/2016?
„Do české ligy jsme sice vstoupili porážkou, což se nám nikdy předtím nestalo, ale naštěstí další průběh sezóny ukázal, že šlo pouze o nemilý následek komplikované přípravy vinou reprezentačních povinností. Brzy jsme se dali dohromady, v domácích soutěžích pak už jen vítězili a obhajobami znovu splnili cíl, byť finále poháru bylo dost náročné. Na rozdíl od předchozího ročníku tentokrát chyběla výsledková nadstavba v Champions League, kde jsme proti hodně silným soupeřům vyhrát nedokázali. Několikrát chyběl kousek, hlavně v Istanbulu zbývalo jen proměnit mečbol. Podstatné však z mého pohledu je, že jsme pokaždé dali do hry maximum, po téhle stránce můžeme mít čisté svědomí. A sport je takový, že někdy to vyjde a jindy ne.“ (úsměv)
* Co říct k započaté dráze trenérky u starších žákyň?
„Mám radost, že jsem dostala důvěru holky vést, i když kvůli mým hráčským povinnostem u ženského áčka jsem se zatím nemohla žákovskému družstvu věnovat zcela naplno. Především mě mrzelo, že jsem až na výjimky chyběla při víkendových zápasech děvčat v jejich soutěžích, což určitě nebylo ideální. Na druhou stranu jsme společně něco nastartovali a posun holek za poslední rok vidím celkově pozitivně. V práci teď budeme od nové sezóny pokračovat a já věřím, že ještě lépe než dosud.“
* V Prostějově tedy zůstáváte?
„Sice to ještě není oficiálně definitivní, neboť některé věci se pořád dojednávají, ale ve zdejším klubu bych měla působit dál. Jak ve zmíněné funkci trenérky mládeže, tak v nějaké roli též u A-družstva žen, za což jsem opravdu šťastná. Už mnohokrát v minulosti jsem říkala, že Prostějov je po rodném Belo Horizonte v Brazílii mým druhým domovem, kde znám spoustu výborných lidí nejen z řad věrných fandů a cítím se tu báječně. Z možnosti zůstat i dál pracovat pro místní volejbal jsem tudíž nadšená. Ráda bych proto i touto cestou poděkovala všem, kteří mi tak krásnou kariéru umožnili, vždy mě podporovali nebo mi přímo pomáhali. Největší díky patří vedle všech spoluhráček zejména vedoucím lidem VK AGEL, kterými jsou šéf klubu Petr Chytil, manažer Peter Goga, kouč Miroslav Čada, asistent trenéra Lubomír Petráš i další členové realizačního týmu. A pochopitelně pan Miroslav Černošek, jenž z pozice majitele TK PLUS vše zastřešuje. Moc děkuji!“
Další chyba na Vápenici.