„Byl to průměrný ročník,“ zhodnotil kouč Miroslav Čada

Kouzlo zkušeného a v Prostějově osvědčeného trenéra Miroslava Čady i jeho realizačního týmu zafungovalo tentokrát jen v národních soutěžích. Během své osmé sezóny na Hané dovedl volejbalistky VK AGEL k přesvědčivému triumfu v UNIQA extralize i Českém poháru, zatímco v evropské Champions League byli protivníci nad síly vyslankyň ČR. „Na hřišti jsme však jako obvykle nechali vždycky všechno,“ ujistil uznávaný kouč v exkluzivním rozhovoru pro speciální přílohu Večerníku.

* Jaký byl uplynulý ročník z vašeho pohledu? Výborný, dobrý, průměrný nebo slabší?

„Řekl bych asi průměrný nebo dobrý. K výbornému nám scházelo dosáhnout lepších výsledků v Lize mistryň, naopak za špatný by se dal označit jedině při nějakém selhání v českých soutěžích. Na žádnou z těchto stran ale nedošlo k ničemu výjimečnému a dopadli jsme podle předpokladů i reálného rozložení sil.“

* Nebylo působení v letošní Champions League trochu nevděčné tím, že od vás každý očekával zopakování senzačního tažení z loňska?

„Zcela určitě. Sice nás všichni ubezpečovali, že vnímají hodně těžký los a v konkurenci špičkových soupeřů se nedá počítat s naším postupem z nabité základní skupiny, jenže po šesti porážkách přesto zavládlo zklamání. Celkově však chci zdůraznit, že jsme rozhodně nijak nezklamali, pouze se nám nepovedlo na mezinárodní scéně předvést nic extra navíc.“

* V čem jste viděl zásadní rozdíly, že rok předtím jste favority porážet dokázali a tentokrát nikoliv?

„Podle mého názoru šlo o dva hlavní důvody. Za prvé některé hráčky a dá se říct opory, které družstvo skvěle táhly v předchozí sezóně, neudržely svou vynikající výkonnost a šly o něco dolů. Více či méně to platilo o Katy Weiss, Táně Markevich, Sonje Borovinšek i Julče Kovářové, přičemž všechny patřily v obou posledních ročnících do základní sestavy. A takový herní pokles u každé z nich se v součtu musel projevit, největší problémy jsme přitom měli při obraně na síti. Blokování nám dlouho moc nefungovalo. Druhým důvodem ani jednoho vítězství v Champions League bylo, že jsme proti extrémně silným soupeřům nebyli zdaleka týmově vyladění. Meli Vargas a Suli Matienzo přiletěly až na poslední chvíli, jejich začleňování do kolektivu při jazykové bariéře trvalo nějakou dobu a pokud jdete na top favority v ne zrovna optimálním vlastním stavu, těžko je můžete porazit. Lepší formu jsme nabrali až po Novém roce, což bylo pro Ligu mistryň pozdě.“

* Navíc hned zkraje sezóny vyšlo najevo těhotenství Liannes Simon a Melissa Vargas dorazila z Kuby zraněná. Jak vám v tu dobu bylo?

„Příliš dobře ne... Být úplně bez Simon a dlouhodobě bez Vargas hrozilo velkým průšvihem, neboť jinou tak kvalitní univerzálku bychom v dané době určitě nesehnali a v citelně oslabeném složení by nejspíš nastaly vážné potíže. Naštěstí super práci odvedl náš klubový management, který dokázal sehnat takové lékaře, jež dali Melissu po zdravotní stránce obdivuhodně rychle dohromady. Tím pádem v sestavě nevznikla žádná fatální díra a do soutěží jsme šli konkurenceschopní.“

* I díky tomu jste vcelku suverénně obhájili domácí trofeje. Z pokračující série triumfů máte příjemný pocit?

„Rozhodně ano a chtěl bych zdůraznit, že tak jednoznačně vyhrát českou ligu i pohár není úplná samozřejmost, byť to mnozí berou jaksi automaticky. Podívejte se třeba letos do francouzské ligy, kde mělo Cannes kralovat podobně jako my a místo toho skončilo nečekaně druhé. Nám už osm let za sebou nic takového vůbec nehrozilo, čehož si dlouhodobě cením. Letos jsme se opět dokázali s blížícím se koncem sezóny zlepšovat a play-off prošli bez zaváhání, další obhajoba mistrovského titulu tudíž byla přesvědčivá. Všechno je zásluha trvale zodpovědného i plně profesionálního přístupu hráček, které tentokrát překonaly nepříjemnou úvodní porážku v Ostravě a především zklamání z jasného vyřazení v Champions League. Celý mančaft tím znovu prokázal svůj charakter.“

* Vyskytly se nějaké krizové momenty?

„Ani ne. U nás si každoročně dáváme maximálně záležet, aby kolektiv dobře fungoval, hráčky spolu vycházely a nevznikaly žádné vztahové či jiné zbytečné problémy. Letošek nebyl v těchto ohledech žádnou výjimkou, holky musím pochválit. Těžší chvíle jsme museli řešit snad jen při odchodech Liannes Simon a Miry Topič, ale vše se nakonec zvládlo, aniž by to na partě zanechalo negativní stopy.“

* Může pochvala směřovat rovněž k realizačnímu týmu?

„Stoprocentně ano. A těší mě, že můžu říct jako obvykle. Náš realizační tým dlouhodobě funguje na výborné úrovni jak díky dobrým vzájemným vztahům, tak zásluhou vysoké odbornosti jeho členů. Tenhle soulad se následně přenáší právě i na hráčky, které pozorně vnímají veškeré dění uvnitř kolektivu a jakmile něco hapruje, může se to nepříznivě promítnout i do výkonů na hřišti. Někdy jsou takové potíže na některých družstvech patrné na první pohled, my ale naštěstí dokážeme dlouhodobě táhnout za jeden provaz. A za to zaslouží jak realizační tým, tak hráčský kádr poděkování i ocenění.“