- 24. červen 2016
- 704x
Plných a kulatých deset let svého života věnoval Jan Zatloukal šéfování Hanácké volejbalové lize smíšených družstev. Po čerstvém skončení pětadvacátého ročníku této oblíbené amatérské soutěže známý funkcionář zpod vysoké sítě potvrdil, že jako nejvyšší představitel a hlavní organizátor HVL skutečně nebude pokračovat. Což Večerník využil jako příležitost k alespoň krátkému bilančnímu rozhovoru.
* Pociťujete po závěrečném dni Hanácké ligy 2015/2016 úlevu?
„Není to vůbec klišé, pociťuji ji měrou vrchovatou. (úsměv) Poslední měsíce byly pro mě čím dál větším utrpením. Při jedné rodinné události před dvěma lety došlo u mě k definitivnímu zlomu, kdy jsem si řekl, že právě po deseti letech v čele HVL skončím. Což jsem splnil. Chtěl jsem ligu opustit plný sil, činím tak zcela vyždímaný. Ale takový je život. Snad to na průběhu soutěže nebylo moc znát.“
* Takže není šance nějakého návratu?
„Ani obvyklou větu Never say never, česky Nikdy neříkej nikdy, nepotřebuji vyslovovat. Nevrátím se určitě. Cítím, jak mě volejbal opouští a já opouštím jeho. Je to příjemný rozvod, domluvili jsme se, že nebudu muset platit žádné alimenty.“ (smích)
* Znáte své nástupce ve vedení HVL?
„Neznám. Sdružení mělo dva roky, aby se na tuto situaci připravilo. Máme zde osm stovek registrovaných členů a já byl přesvědčen, že se někdo najde. V plné míře se tak nestalo. Máme příslib jednoho družstva, kterému věřím, sám jsem ho kdysi trénoval, lidí v něm si nesmírně vážím a mám je rád. Ale to nic nemění na faktu, že rozhodnutí je na nich a já je k ničemu nebudu přemlouvat.“
* Případného zániku Hanácké volejbalové ligy by ovšem byla škoda, ne?
„Byla. Pro mě jako konzervativního člověka je přerušení jakékoliv tradice téměř důvod k rituální sebevraždě... (úsměv) Ale na druhou stranu už mnoho let dělám věci pro lidi, abych věděl, že musím brát věci tak, jak jsou. Nemá cenu nad tím lamentovat. Před deseti lety jsem ligu přebíral plný elánu. (paradoxem je, že družstvo, které ligu před Zatloukalem pořádalo, se jmenovalo SK Elán – pozn. redakce). Vedení soutěže mě bavilo, uměl jsem se v něm realizovat. Mí možní následníci to berou, protože pociťují, že by byla škoda to nechat rozpustit. Ale jejich zájem o pořádání jsem přijal s rozpaky. Plno hráčů od nich se totiž v Prostějově roky stará o celý korfbal, výchovu mládeže. A teď mají navíc převzít i amatérskou volejbalovou ligu? Tajně jsem doufal, že to bude někdo, kdo nebude tak zatížený dalšími povinnosti a převezme zodpovědnost. To se nestalo, jakoby mladí neexistovali. Přitom jich tam máme hodně. Ať to dopadne jakkoliv, přeji svým následníkům pevné nervy a radost z práce. A v neposlední řadě i uznání. Nezdá se to, ale jde o silný motor v jakékoliv práci.“
Další chyba na Vápenici.