Hvězda eskáčka Lukáš Zelenka se rozloučil tím nejlepším způsobem...

Za eskáčko hrála velká hvězda. Ano, v případě Lukáše Zelenky je již nutno používat minulý čas. Společně s Tomášem Rosickým někdejší největší dorostenecký talent nejen Sparty Praha se totiž rozhodl ukončit hanáckou misi a o druholigový dres již neusilovat. „To už pro mě není,“ směje se mistr Evropy do jednadvaceti let z roku 2002, který hrával Ligu mistrů a ještě před deseti roky patřil do národního mužstva České republiky. Po několika zahraničních angažmá se na jaře roku 2012 usadil v tehdy ještě divizním Prostějově, kde si svou profesionální kariéru prodloužil o další čtyři sezony. V šestatřiceti letech se rozhodl skončit. Kam směřují další kroky Lukáše Zelenky a jak vzpomíná na prostějovské angažmá, vám Večerník přináší v tomto exkluzivním rozhovoru, který vznikl den po jeho posledním utkání v dresu 1.SK Prostějov.

* Jsou to čtyři roky, co jste přišel do Prostějova. Jak na tento okamžik vzpomínáte?

„Na první moment si pamatuji velmi dobře. Zkontaktoval mě můj dlouholetý kamarád Michal Pospíšil, že by byla možnost jít hrát do Prostějova. V té době jsem končil angažmá v Maďarsku a po zpackaném působení tam i předtím na Slovácku jsem chtěl být někde v klidu. (úsměv) Přijel jsem se do Prostějova podívat, měl schůzku s trenérem Jurou a doktorem Černoškem. Udělalo to na mě neskutečný dojem, jak jejich seriózní jednání, tak celkové zázemí klubu. Navíc jsem věděl, že budu jezdit z Prahy s Pospou, tak jsem to vzal...“ (smích)

* Co se od vás očekávalo?

„Celý tým měl jasný cíl postup z divize, kde tenkrát byl Prostějov na nějakém pátém místě. Přišlo pár ‚ligáčů´ a skončili jsme nakonec na druhém postupovém místě. Takže jsem měl pozvednout fotbal v Prostějově, což se snad podařilo.“ (úsměv)

* Nakonec jste v 1.SK zůstal čtyři roky. Splnil jste očekávání?

„Myslím, že naprosto do puntíku. Řekl bych, že až i trošičku nad plán co se očekávalo, s touto krásnou tečkou v podobě postupu do druhé ligy je to přece jen nádherné.“

* Jak jste vy osobně spokojen se svým vystoupením na Hané?

„Snad to nebude znít nabubřele, ale jsem. (úsměv) Byl to pro mě celé ty čtyři roky ráj na zemi. Lidé v hotelu od servírek přes ředitele, jednotliví tenisté, lidi z klubu, vedení až po fanoušky, zkrátka na mě byli všude hodní a myslím, že si mě i vážili, protože jsem se vždy ke všem choval s úctou a respektem. Za ty roky se pro mě Prostějov stal druhým domovem a strašně jsem si to tady užíval, byl jsem zde opravdu nadšený.“

* Na který okamžik budete vzpomínat nejvíce?

„Vzpomínek bylo opravdu mnoho. Například fotbalových jako jsou dva postupy či pohárové zápasy s ligovými týmy. Navíc jsem mohl sledovat i veškeré dění ve městě, kde je sportu fakt hodně. Ať už to byly akce na hotelu, tenisové turnaje, volejbalové, hokejové či basketbalové zápasy, prostě všechno super zážitky a pro mě nové.“

* Kam se nyní ubírají vaše kroky?

„Ještě nejsem úplně rozhodnut, ale asi do obce Vykáň, která hraje Středočeský krajský přebor. Bydlí tam moje babička, budu to mít aspoň kousek od domova.“ (úsměv)

* Budete i nadále nějakým způsobem spolupracovat s prostějovským celkem?

„V současné chvíli vůbec nevím, to se ještě uvidí. Ale mám to z Prahy docela daleko. Navíc všechno se teď seběhlo hrozně rychle včetně mého rozhodování. Byl jsem sice dlouho strašně nalomen, ale na druhou stranu se mi odtud nechtělo. Nakonec jsem to musel udělat kvůli rodině, hlavně dětem.“

* Se kterými spoluhráči v kabině eskáčka jste si rozuměl nejvíce?

„Lidově řečeno sedl jsem si s hodně hráči, i když jsem na některé musel křičet, tak si myslím, že všichni pochopili, jak to myslím a že je to jen a jen pro jejich dobro. Skvěle se mi hrálo s Tomášem Machálkem, kdy jsem mu mohl vysílat ty svoje ´kolmičky´, ale to bylo v jeho prvním angažmá před dvěma roky. Snažil jsem se učit hlavně ty mladé, aby mi naslouchali a zlepšovali se.“ (úsměv)

* V čem byla dle vás největší síla Prostějova za vašeho působení? A kde naopak musí ještě přidat?

„Asi v útoku, dávali jsme hodně gólů. Klobouk dolů před Karlíkem a i Nekym (Karel Kroupa a Petr Nekuda - pozn. red.) kolik branek dali tento rok, navíc se nám hodně zkvalitnila i obrana. Tým byl kompaktnější, nepouštěli jsme soupeře do tolika šancí. Už jsme zkrátka vyzráli, hlavně i ti mladí kluci.“

* Jaké vidíte šance prostějovského klubu ve druhé lize?

„Kádr by se měl v každém případě doplnit, optimálně pěti až šesti hráči. Ale nevím, jestli se to vedení podaří. Nebo pak současní mladí kluci si musí vzít k srdci, co jsem jim říkal před každým zápasem a to je jezdit, makat až na dno svých sil, protože oni ty předpoklady mají. Jen si to v hlavě musí správně nastavit a pochopit to!“

* Slušela by Prostějovu i první liga?

„Myslím si, že další rok ukáže, jak jsou kluci připraveni na profi soutěž. Já si myslím, že první rok by se hlavně mělo myslet na záchranu, protože to je úplně jiný level než třetí nejvyšší soutěž. A pak, kdo ví... “ (smích)