Petr Chytil: „V Evropě to sice tentokrát nevyšlo, ale české soutěže jsme opět zvládli na výbornou“

Už před začátkem uplynulého soutěžního ročníku 2015/2016 bylo zřejmé, že zopakovat výsledkovou mimořádnost z předchozí sezóny se podaří jen stěží. „Senzačním postupem do play-off Champions League i skvělými výkony jsme si laťku nasadili tak vysoko, že překonat ji reálně skoro nešlo. Přesto jsme podle mého názoru zase hráli velice dobrý volejbal a potvrdili svou příslušnost k širší evropské špičce,“ zachoval pozitivní náhled předseda správní rady VK AGEL Prostějov Petr Chytil. Víc myšlenek oddílového šéfa přinášíme v tradičním rekapitulujícím rozhovoru.

* Jaké pocity a dojmy ve vás zanechala nedávno skončená sezóna?

„Hodnocení bych rozdělil na dvě části. Co se týká českých soutěží, z těch mám pocit dobře odvedené práce, protože jsme do puntíku splnili roli favorita. Kromě jediného malého klopýtnutí v Ostravě na úplném začátku, kdy družstvo ještě nebylo z objektivních důvodů fit, jsme extraligou prošli bez jakéhokoliv většího zaváhání až k jednoznačné obhajobě mistrovského titulu. V Českém poháru jsme dokonce neztratili ani set, byť finále proti Ostravě nebylo v Olomouci úplně jednoduché, nicméně i v této soutěži se nám povedlo prodloužit dlouhou šňůru získaných trofejí. Čímž došlo ke splnění dvou stěžejních cílů.“

* V Lize mistryň už to ale tak slavné nebylo...

„Ano. Poněkud víc jsem po pravdě očekával, a nejspíš i všichni ostatní, od našeho působení na mezinárodní scéně. Ačkoliv jsme s ohledem na velkou sílu soupeřů v ohromně těžké základní skupině dopředu věděli, do čeho jdeme a že to bude nesmírně náročné, tak člověk pořád věřil v alespoň částečné zopakování super výsledků z předchozího ročníku Champions League. Minimálně jsme chtěli všechny tři protivníky dost potrápit, hlavně v domácím prostředí, jenže to se nám bohužel tentokrát moc nepovedlo. Favorité byli prostě lepší a kromě nejlepšího zápasu v Istanbulu jsme nemohli reálně pomýšlet na vítězství. Což nás mrzelo, ale takový je sport. Náš tým zkrátka nehrál v natolik kvalitní formě a na tak vysoké úrovni, aby si postup do play-off zasloužil.“

* Proč mančaft na rozdíl od fantastického ročníku 2014/2015 za klubovými giganty víc zaostával?

„Mně osobně připadlo, že hned několik hráček nezopakovalo vynikající, snad až životní výkony z té minulé sezóny. Zatímco rok předtím byla forma jednotlivkyň i družstva jako celku skvělá, díky čemuž jsme ve skupině hned třikrát vyhráli, letos se všechno tak ideálně zdaleka nesešlo. Výkonnost některých členek kádru šla o něco dolů, ani týmově jsme na hřišti dlouho nepůsobili tak sladěným dojmem. A je logické, že proti favoritům formátu Eczacibasi Istanbul, Chemiku Police či Pomi Casalmaggiore potom šance na úspěch za daných okolností výrazně klesá. Navíc soupeři byli v porovnání s loňskem ještě silnější, dá se říct excelentní. Což dokládá pozdější triumf italského Casalmaggiore v celé Lize mistryň. Po našem vyřazení v základní části se tudíž nedá hovořit o nějakém vyloženém zklamání, ale prosté porovnání s dosaženou bilancí v předchozím ročníku Champions League zkrátka vychází jednoznačně. Zjednodušeně řečeno jsme si laťku nasadili tak vysoko, že její překonání znamenalo skutečně přetěžký úkol, který nevyšel.“

* Dá se tedy říct, že bez srovnávání s tolik vydařenou sezónou 2014/15 by ta uplynulá vyzněla mnohem lépe?

„Určitě ano. Navzdory šesti porážkám bez jediného vítězství jsme v nejvyšším evropském poháru rozhodně nijak nevybouchli a námi předváděný volejbal stále měl odpovídající mezinárodní parametry, jimiž jsme potvrdili příslušnost k širší kontinentální špičce. Ostatně i v českých soutěžích jsme kromě slabšího úvodu pravidelně předváděli velice dobrou a divácky atraktivní hru, díky čemuž zůstala národní konkurence znovu poměrně daleko za námi. Věřím, že objektivní fanoušky znalé veškerých okolností jsme nijak nezklamali a opakovaně jim nabízeli takový sportovní zážitek, na jaký se rádi přijdou podívat. A teoreticky mohlo být ještě lépe, pokud by jedna z plánovaných tahounek Liannes Simon krátce po zahájení soutěží nemusela kvůli těhotenství přerušit kariéru. Samozřejmě lze jen spekulovat, ovšem s ní v sestavě při zachování její dosavadní formy bychom velmi pravděpodobně měli ještě větší sílu. Škoda tohoto nečekaného oslabení, avšak i takové věci život přináší. Naštěstí jsme už v létě získali Melissu Vargas, která jako obrovský talent v pouhých šestnácti letech útočně táhla celý tým.“

* Co říkáte na změnu formátu Champions League od nového ročníku 2016/17?

„Tahle změna vzešla z ústředí Evropské volejbalové federace, tudíž z tohoto hlediska není o čem diskutovat. CEV tak rozhodl a jistě měl své důvody, aby se nový systém víc podobal například fotbalové Lize mistrů. Takový je prostě trend. Nás se tato úprava dotkla tím, že už nemáme jisté místo v základní skupině a o postup do ní musíme bojovat v kvalifikaci, která bude s velkou pravděpodobností hodně náročná. Můžeme narazit na opravdu špičkového protivníka, v takovém případě bychom nejspíš hráli druhý nejvyšší pohár Evropy CEV Cup. A ten se s ohledem na aktuální rozložení sil jeví pro nás jako asi nejvhodnější. V něm můžeme reálně zaznamenat nějaká vítězství i postupy, zatímco v Champions League by při pouhých šestnácti top účastnících představovala jakákoliv výhra značné překvapení. Dopředu ale nehodláme nijak spekulovat, prostě zkusíme kvalifikaci a uvidíme, jak vše dopadne.“

* Přetrvává radost z výborného počínání oddílové mládeže?

„Pochopitelně ano. Naše juniorky postoupily do finále extraligy a získaly stříbro, kadetkám chyběl k finálové účasti kousek a nakonec vybojovaly bronz. Tím pádem už druhý rok po sobě dosáhly obě tyto věkové kategorie současně na medaili, což je určitě krásný úspěch. Navíc se letos vrátily víc nahoru v rámci celé republiky i naše žákyně a obecně přetrvává velký zájem mladých děvčat z Prostějova i okolí o volejbal. Díky tomu všemu patříme mezi tři nejlepší oddíly v Česku z těch, co se věnují dívčímu volejbalu. To svědčí o kvalitní práci všech trenérů VK AGEL a jejich příkladné péči o naše mladé naděje, po téhle stránce funguje klubový systém výborně. Z čehož mám samozřejmě radost a mohu si jedině přát, ať stejně dobře pokračujeme dál. Asi každý šéf sportovního klubu si přeje mít v dospělém áčku co nejvíc vlastních odchovanců či odchovankyň a možná nastává doba, kdy se něco podobného v trochu větší míře uskuteční také u nás. Vždy však záleží především na výkonnosti té které hráčky bez ohledu na věk.“

* Nemůže chybět obligátní otázka na klubové finance. Jak je na tom VK AGEL Prostějov z ekonomického hlediska?

„Nadále platí, že chceme být dominantní v České republice a k tomu se zajímavě prosazovat i na evropské scéně. Abychom tohle zvládali, potřebujeme odpovídající finanční zázemí pro naplnění klubového rozpočtu, který dáváme dohromady s pomocí řady obchodních partnerů a sponzorů. Všem bych na tomto místě rád poděkoval za podporu, zejména pak našemu titulárnímu partnerovi společnosti AGEL a dvěma hlavním partnerům Statutárnímu městu Prostějov i Olomouckému kraji. Bez jejich výrazného přispění by prostějovský volejbal nemohl fungovat na tak vysoké úrovni, proto ještě jednou moc díky.“

* Spekuluje se o nejbližší budoucnosti oddílu. Jaká tedy bude?

„Jak už jsem řekl, na našich cílech se nic zásadního nezmění, i když s rozpočtem půjdeme od příštího ročníku o něco dolů. Zvolili jsme ekonomicky rozumnou cestu s tím, že nemá smysl pořádat finanční dostihy s nejsilnějšími kluby Evropy, které se ohledně peněz stejně pohybují v úplně jiných sférách než my. Proto rozpočet částečně snížíme, což by se však nemělo nijak razantně promítnout do kvality hráčského kádru. Tím pádem bude naší metou znovu dominance českým soutěžím a prosazení se v mezinárodním měřítku. Pokud ne v Champions League, tak rozhodně v CEV Cupu.“

Více naleznete v Příloze tištěného vydání Prostějovského večerníku