- 4. květen 2016
- 861x
Tři podobná děvčata, ale přesto každá úplně jiná. Společné mají především své mládí a půvab, ale i fakt, že jsou všechny plné energie i snů o budoucím životě. Nikol Prachařovou, Kristýnu Kvapilovou a Kateřinu Kladivovou dal na jednu loď úspěch v nedávné Miss Olomouckého kraje, v níž obsadily tituly vicemiss i Miss internet. Jak celou soutěž prožívaly, s čím vším se musely poprat, zda vnímají modeling jako svoji další cestu a zda to pro ně byla pouhá epizoda? V následujícím unikátním TROJrozhovoru vás možná překvapí, jak se odpovědi na stejné otázky u jednotlivých dívek výrazně odlišují. Zásadní roli v tom sehrál rozdílný naturel i představy o životě každé z nich. A právě jejich vlastní osobitost měla při srovnání s dalšími dvěma šanci skutečně vyniknout.
* Měly jste před Miss Olomouckého kraje s podobnými soutěžemi krásy už nějaké zkušenosti?
Nikol: „Vůbec ne. Nějaké povědomí jsem měla pouze o České miss, na kterou jsem se občas podívala v televizi. O Miss Olomouckého kraje jsem se dozvěděla až od učitele tělocviku, který mi navrhl, abych do toho šla. A kdybych ho neposlechla, tak by mi to možná ani neodpustil. (úsměv) Je to člověk se sportovním duchem, který říká, že by se mělo vyzkoušet všechno a snažit se v tom také obstát. Tak jsem si začala zjišťovat podrobnosti, a jelikož mě podpořili rodiče, rozhodla jsem se přihlásit.“
Kristýna: „Nikdy mi podobné soutěže nic neříkaly. Sama spíše fotím, a to ještě převážně zvířata, takže jsem se o modeling nezajímala. Ostatně Miss Olomouckého kraje jsem se chtěla zúčastnit pouze v rámci doprovodného programu se svým cvičeným psem Charliem a teprve lidé na konkurzu mě přesvědčili, ať to zkusím i jako soutěžící.“
Kateřina: „Já jsem se o podobné soutěže zajímala vždy. V roce 2014 jsem se už zúčastnila Dívky roku, kde jsem získala titul Dívka talent. Tehdy to byla má první zkušenost, která mě určitě posunula dál. Zužitkovala jsem ji například při módních přehlídkách, které organizuje naše škola.“
* Co jste na kandidátkách v jiných soutěžích, které jste sledovaly v televizi, posuzovaly osobně nejvíce?
Nikol: „Na holkách mě vždy upoutaly hlavně šaty. Například ty, které vytvořila Blanka Matragi a byly v letošní České miss, mi připadaly nádherné.“
Kristýna: „Když jsem se nedávno koukala na Českou miss, tak jsem srovnávala, co ty holky dělají stejně a co zase jinak než jsme dělaly my. Díky tomu, že jsem poznala zákulisí, jsem tedy získala jiný pohled na celou věc. Třeba nyní vím, že při focení mám držet prsty u sebe a všímám si toho i u ostatních.“ (úsměv)
Kateřina: „Jak jsem už říkala, soutěže miss jsem sledovala už odmalička a strašně mě to bavilo. Obdivovala jsem, jak holky zvládají mluvit či se předvádět v plavkách. Pokaždé jsem si všímala toho, jak umí chodit po mole a prezentovat se. Zásadní také je, aby dívka měla něco, čím dokáže zaujmout, vybočit z řady a lidé si ji díky tomu zapamatují. Mohou to být oči, vlasy, jiný a charakteristický výraz či rysy, prostě cokoliv.“
* Člověk se nejvíce naučí tím, že něco překonává. S čím jste se musely potýkat vy?
Nikol: „Vybaví se mi třeba promenáda v plavkách, kdy musíte překonávat vědomí, že v publiku je tolik očí a všechny se dívají jen na vás. Nebo jsem měla šaty, ve kterých jsem si musela dávat pozor, abych při neopatrném pohybu nespadla či neukázala něco víc. Pokud tedy překonáte určitý stud a ostych, pak si začnete více věřit nejen v soutěži ale i v životě.“
Kristýna: „Já osobně jsem měla největší problém už jen s chůzí na podpatcích. Jsem totiž spíše sportovní typ a jasnou většinu času chodím v teniskách. Ještě před závěrečným večerem mě loňská vítězka učila chodit, abych to vůbec nějak zvládla. Ovšem úplně nejzásadnější překážkou pro mě bylo odolat všemu tomu skvělému jídlu, které jsme ve velkých dávkách dostávaly na soustředění.“ (smích)
Kateřina: „Mým největším problémem byla má vlastní nervozita. Při zkouškách se mi dařilo poplést snad všechno, co jsem mohla... (úsměv) Jakmile jsem si uvědomila, že mě někdo bude sledovat a hodnotit, tak jsem strašně znejistěla. Bála jsem se při tanci i při rozhovoru, kdy jsem zase nevěděla, co mám čekat. Byla to velká úleva, když vše vyšlo tak, jak mělo.“
* Co jste si naopak na soutěži nejvíce užily?
Nikol: „Asi volnou disciplínu. Na rozdíl od ostatních jsem třeba s tancem žádnou zkušenost neměla, od dvanácti let jsem ale dělala box, kickbox, krav-magu či jiné bojové sporty. Pro volnou disciplínu jsem si tedy sama vytvořila sestavu aerobic kickboxingu, který se dá nacvičit na hudbu. Čeho jsem se však bála, to byly reakce lidí. Vždyť asi málokdo věděl, o co jde. Ale když jsem z pódia sledovala, že se to publiku líbí a fandí mi, tak jsem si to neskutečně užívala. Nic podobného jsem nikdy před tím nezažila.“
Kristýna: „Tak já jsem si užila skvělý pocit hlavně z toho, že to mám úspěšně za sebou... (úsměv) Jinak samozřejmě jsem se nejvíc těšila na naše společné vystoupení s Charliem, kde jsme lidem mohli ukázat nejen, co vše umí, ale hlavně, jaký máme mezi sebou vztah. Ostatně spolu trénujeme nejrůznější triky už pět let a oba nás to stále moc baví. Po skončení večera jsem na naše vystoupení měla velice příjemné reakce, jedna kamarádka se mi dokonce svěřila s tím, že jsme ji tím rozplakali. To, že s Charliem takto dokážeme zapůsobit na diváky, pro mě bylo úžasným zjištěním.“
Kateřina: „Úplně nejvíc se mi líbilo, jak jsme se učili pohybovat na pódiu a mluvit. Sice jsme to museli stále opakovat dokola, na druhou stranu jsem ale sama na sobě pozorovala, jak se v tom stále zlepšuji. Z toho jsem měla velkou radost.“
* Jak na účast v soutěži reagovalo vaše okolí?
Nikol: „Rodina a ti nejbližší mě velice podporovali a přáli mi úspěch. Táta mě všude vozil a přišlo mi, že to všichni berou pomalu jako bych se účastnila Miss World. (smích) Spolužáci a moji vrstevníci ovšem nic moc neřešili. Čemu jsem se však divila, že někteří známí se mnou přestali komunikovat a dokonce mi kvůli soutěži přišlo i několik negativních zpráv s nadávkami. Pár lidí mi to asi hodně nepřálo... Byla to aspoň další zkušenost a poznala jsem, kdo jsou praví přátelé.“
Kristýna: „U mě asi nikdo absolutně nečekal, že bych se podobné soutěže někdy zúčastnila. (úsměv) Přesto mně spousta lidí fandila a podporovala. Nejen rodina, ale i spolužáci a přátelé. Samozřejmě že pár škodolibých kamarádů si ze mě dělalo srandu a začali mě zdravit: ´Ahoj, missko´. Nicméně všichni to brali s nadhledem, o čemž svědčí i spousta hlasů, které jsem dostala na internetu. Všem za ně moc děkuji.“
Kateřina: „Jsem vděčná za to, že v mém okolí se neobjevil nikdo, kdo by moji účast nějak odsuzoval, či měl nepříjemné narážky. Na galavečer mě přišla podpořit nejen rodina, ale i řada kamarádů. Vtipné bylo, jak třeba moje babička seděla od rána do večera u počítače a posílala mi hlasy. Velkou podporu jsem třeba měla od své nejlepší kamarádky, která celý večer natáčela, připravovala se mnou volnou disciplínu, prožívala to vše naplno, pokoušela se vydražit moji fotografii, a jak to jen šlo, stála při mně. Poté, co jsem získala titul vicemiss, mi také jako první gratulovala.“
* Budete chtít obrážet soutěže MISS i nadále? A třeba i pokračovat v modelingu?
Nikol: „Bavilo mě to, takže jsem se po skončení Miss Olomouckého kraje hned přihlásila do soutěže Top modelka ČR, kterou mi dohodil bratranec žijící v Praze. I zde jsem se dostala až do finále. Těším se, že získám další zkušenosti, kontakty a snad i sebevědomí.“ (jak Nikol dopadla, vám Večerník prozradí už v příštím vydání - pozn.red.)
Kristýna: „Miss Olomouckého kraje mě sice bavila, ale osobně si nemyslím, že jsem člověkem do podobných soutěží. Podle mě nemám pro kariéru modelky ty správné předpoklady, navíc mě baví hlavně sport a mám spoustu dalších aktivit, takže bych se chtěla věnovat hlavně jim. Ostatně to se projevilo už při tom, když jsem poprvé před porotu nakráčela v plavkách a rázem bylo vidět, jak mám kvůli frisbee pořádně rozbitá kolena...“ (úsměv)
Kateřina: „Musím znovu říct, že mě všechno kolem soutěže strašně bavilo. Mám ráda zajímavé šaty a celkově módu, takže mě tento svět přitahuje čím dál více. I proto bych ráda zkusila třeba Miss face. Navíc nyní se mi rýsují možnosti, že bych si tím mohla i přivydělávat. Mám podepisovat smlouvu a dostala jsem i nabídku od agentury, která s modelkami cestuje po celém světě. Modeling bych asi brala jako určitý druh brigády, který by mě ovšem moc bavil. A nevylučuji, že bych si třeba jednou v budoucnu nezaložila vlastní agenturu...“
* U Nikol mě zaujalo, že se chce stát vojenskou pilotkou. Co vás k tomu přivedlo?
Nikol: „Můj tatínek je voják, tak jsem odmalička jezdila na různé dětské dny, kde jsem obdivovala piloty vrtulníků a chtěla se stát vojačkou. Také jsem si vždycky spíš hrávala s kluky venku na střílečky než s panenkami. Pak jsme byli na Mezinárodním dni NATO v Ostravě, stíhačky mně prolétávaly nad hlavou a já si tak mohla všechno prohlédnout pěkně zblízka. Tehdy jsem se do toho totálně zamilovala a dva roky žila hlavně tím. Sledovala jsem různá videa a představovala si, jak sama létám. (úsměv) Ale situace u nás není teď pro piloty úplně dobrá... Mám ještě rok na rozhodování, než budu maturovat a pak uvidím, kam mě cesty zavedou. Možná ale opravdu půjdu studovat brněnskou Univerzitu obrany.“
* Kristýny se musím zeptat na jejího australského ovčáka Charlieho. Máte za sebou už nějaká předchozí společná vystoupení, případně jakých jste dosáhla úspěchů?
Kristýna: „Závodně spolu děláme Dogfrisbee. V této disciplíně jsme společně byli i na mistrovství světa v americké Atlantě. Jinak se každoročně účastníme mistrovství České republiky, kde jsem s Charliem skončila na druhém místě. Na galavečeru jsme však společně předvedli Dogdancing, který děláme spíše okrajově, na druhou stranu už jsme na pár závodech také byli, případně s ním vystupujeme na různých charitativních akcích. Mně se vždy líbila souhra majitele a psa a už od dětství jsem si přála takový vztah se psem mít. Navíc se říká, že jaký majitel, takový pes. V tomto ohledu jsme s Charliem taková klaunská dvojice.“ (smích)
* Kateřina se kromě modelingu chce věnovat i bytovému designu. Co vás k němu přivedlo?
Kateřina: „Na střední školu jsem šla s tím, že bych v budoucnu chtěla dělat právě design. Mám k němu blízko, protože i můj táta dělá designéra, pro své zákazníky připravuje kompletní návrhy kuchyní, koupelen či obývacích pokojů. Já sama pak mám ráda moderní francouzský styl, který je charakteristický čistou bílou barvou s využitím zdánlivě oprýskaného nábytku, historizujících doplňků a v neposlední řadě také květin.“
Další chyba na Vápenici.