„Gólových oslav moc nemám, je třeba si jich užít,“ ví Martin Sus

Všelijaké akrobatické kejkle a domorodé tanečky po vstřelení branky jsme si poslední desetiletí zvykli vídat i na tuzemských kolbištích od hráčů tmavé pleti, mající temperament zakódovaný v genech. O to je pro diváka zajímavější, když netradiční, emocemi naplněné oslavy vidí i od vlastních hráčů. A Martin Sus si svou branku vskutku vychutnal.

* Hattrick jste sice nedal, ale radost nebyla o nic menší...

„Víte, já zase tolik branek nedávám, takže si ty oslavy musím o to více vychutnat. Naposled jsem se trefil tuším na podzim v Uničově, a to už pár zápasů je.“ (úsměv)

* Vaše kreace byla spontánní?

„Chtěl jsem popravdě vyseknout dvojité salto vzad, ale to mi nějak nevyšlo, tak jsem zařadil hned dva alternativní prvky.“ (smích)

* Jak se vám hrálo celý poločas vzadu jen ve třech?

„Za prakticky rozhodnutého stavu, kdy jsme zůstali po Mácově vyloučení vzadu tři, se nejednalo o vážnou komplikaci. Upravili jsme rozestavení a hru si vzadu pohlídali. Mnohem větší komplikací bude samozřejmě následná stopka, kdy nám bude Martin chybět v těžkém zápase proti Vítkovicím.“

* Váš start nebyl ještě v pátek úplně jistý, jak to po zdravotní stránce s vámi vypadá?

„On nebyl jistý ještě dnes před zápasem, ale při rozcvičení jsem problémy neměl, tak jsem nastoupil. Je jistě důležité být v dobré pohodě na středeční šlágr, ale to se nám podařilo i z kolektivní stránky, takže drobné šrámy nebudou tak bolet.“