„JSME RODINA POLICAJTŮ, ALE JINAK JSME NORMÁLNÍ“ usmívá se Nagy

Městská policie Prostějov letos slaví pětadvacet let od svého založení. Většinu tohoto času, přesně už plných šestnáct let, je velitelem prostějovských strážníků Jan Nagy (na snímku). Tento muž sice není přímo rodákem našeho města, ale podle svých slov už je s ním tak sžitý, že se cítí být plným Prostějovanem. A to i přes veškeré nástrahy, které mu profesní dráha dnes a denně nastavuje. V exkluzivním rozhovoru Večerníku mimo jiného prozradil, co jej v mládí k policejní kariéře přimělo, i proč kdysi odešel od Policie ČR. Zároveň také přiznal, že i jeho dvě děti se rozhodly pomáhat a chránit...

* Většina policistů v předcházejících rozhovorech pro Večerník říkala, že strážcem zákona chtěli být už odmalička. Jak jste to měl vy?

„Úplně stejně! Měl jsem velký vzor v otci, který pracoval jako okrskář u tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Sice se to nesmělo, a nesmí dodnes, ale táta mě párkrát vzal do služby a jezdil jsem s ním i jeho kolegou autem při běžných hlídkách. (úsměv) Dokonce mám jeden zážitek, který si pamatuju dodnes.“

* Povídejte..

„Tenkrát se jezdilo moskvičem a při jedné hlídce jsme si všimli, že v příkopu vedle silnice leží nějaký opilec. Táta a kolega ze SNB zastavili a toho podroušeného pána naložili vedle mě! Takže jako dvanáctiletý jsem se už svezl v policejním autě s opilcem na záchytku.“ (smích)

* Zprvu to ale nevypadalo, že se po tatínkovi dáte na policejní dráhu, že?

„Když jsem ukončil základní školu, začal jsem přemýšlet, kterým směrem se má můj život ubírat. Je fakt, že tehdy mě spíše bavily motory a auta, tudíž jsem se chtěl vyučit automechanikem. S tím ale rodiče nesouhlasili, takže jsem nakonec nastoupil na Střední ekonomickou školu ve Valašském Meziříčí, kde jsem také v roce 1974 odmaturoval. Pak jsem nastoupil před vojnou do Sigmy Hranice a tady vykonával funkci kompletátora staveb. Měl jsem na starosti stavby čerpacích stanic ve středních Čechách, ale přiznám se, že mě to strašně nebavilo! Bylo to jen neustále sezení za stolem a hrabání se v papírech. Tak trochu mě vysvobodila základní vojenská služba.“

* Poté už jste měl jasno o svém budoucím povolání?

„Když jsem absolvoval vojnu, byl můj starší bratr už policistou. Také mě samozřejmě napadlo, že bych měl dělat něco jiného. A hlavně si vybrat zaměstnání, které by nebylo stereotypní. Nebavilo mě dělat všechno dokolečka a pracovat konstantně od šesti do půl třetí. To nebylo nic pro mě! Toužil jsem po různorodé práci, a ta u policie samozřejmě vždycky je a bude. Já osobně považuji policejní práci spíše než za zaměstnání za poslání. V tu dobu jsem se definitivně rozhodl, takže v roce 1977 jsem nastoupil po půlroční praporčické škole k policii.“

* Jaké byly vaše začátky u Sboru národní bezpečnosti?

„Nastoupil jsem na obvodní oddělení v Hranicích na Moravě, kde jsem začal vykonávat funkci řadového ´esenbáka´ okrskáře. Pak jsem začal dělat kriminalistického technika, což mě hodně bavilo. Protože už tehdy jsem chtěl samozřejmě profesně růst, udělal jsem si důstojnickou školu. Po ní jsem už dělal trestní řízení, tehdy do trestní sazby pěti let odnětí svobody. Dnes se tomu říká zkrácené přípravné řízení.“

* Kde vás zastihl listopad 1989?

„Pořád ještě na obvodním oddělení v Hranicích. V roce 1992 za mnou přišli, že bych měl dělat vedoucího tohoto oddělení a já tuto nabídku přijal. O pět let později jsem přešel do Přerova a vykonával zde funkci velitele pořádkové dopravní a správní služby. Tady jsem skončil v lednu roku 2000 v hodnosti majora. Tím skončila moje kariéra u Policie České republiky.“

* Proč jste vlastně od státní policie odešel?

„Z prostého důvodu, protože v tehdejší době nebyly policejní postupy podle mých představ a přesvědčení.., A nebylo možné to změnit! Nebyl jsem s touto prací spokojen a řekl si, že tudy cesta nevede. V tu dobu jsem už pár let pomáhal Městské policii Hranice na Moravě zabezpečovat provoz, a trošku jsem této tehdy nové složce bezpečnostních sil záviděl. Byla tam větší flexibilita a kreativita. Jistě, z hlediska pravomocí se městská se státní policií nedala srovnat, ale přesto mě to stále více a více táhlo k práci u ´měšťáků´.“ 

* ... a pak zavolal Prostějov?

„Neřekl bych, že přímo zavolal. (úsměv) To já jsem někde na internetu našel, že hledají velitele Městské policie Prostějov. Přihlásil jsem se tedy do výběrového řízení a uspěl. Šéfem strážníků jsem tak tady už šestnáct let.“

* Byl pro vás těžký přechod od Policie ČR k městské policii?

„Když jsem se v Prostějově ujal funkce, byla městská policie na velice dobré úrovni. Měl jsem samozřejmě v určitých směrech jiné představy, například u výkonu služby. Děly se zde částečně i věci, které nebyly zrovna ve stylu zákona... Bylo zapotřebí vše vyladit a upřesnit, dám strážníkům trošku pevnější řád. To je ale běžná záležitost, vývoj vždycky jde nějakým směrem a obzvláště po změně vedení dochází ke změnám. Důležité bylo, a to jsem si uvědomoval, nešlápnout vedle.“

* Jaký je podle vás současný stav u Městské policie Prostějov?

„Nám všem se podařilo udělat obrovský kus práce a jsem přesvědčen, že dnes máme v Prostějově dobrou městskou policii, která je schopna zabezpečit i nadstandardní úkony. Podle mého názoru je správně rozložena jak preventivní, tak i represivní činnost. Když je potřeba přitlačit, tak se v boji proti kriminalitě prostě přitlačí.“

* Nevadí vám, že na rozdíl od Policie ČR vám do práce hodně nahlas mluví komunální politici?

„O tom to ale přece není! Městská policie je ze zákona nástrojem k udržení pořádku v té dané obci či městě. Často reagujeme na podněty rady města, která nám sdělí, kde v Prostějově takzvaně tlačí bota a na co je potřeba dohlédnout. A strážníci jsou vybaveni nástroji a kompetencemi, aby tyto úkoly zabezpečili. A právě politici jasně vědí, že nám dávají úkoly jen ve smyslu zákona. Nás tady v Prostějově už několik let řídí bývalý primátor Miroslav Pišťák a to je velice zkušený odborník. A že je to takzvaně ´civil´, to mně jako uniformovanému policistovi vůbec nevadí.“ (úsměv)

* Všichni policisté říkají, že pro ně je práce také adrenalinovou záležitostí. Je tomu tak i u vás osobně?

„Ano, samozřejmě! A v mém případě tomu tak bylo, když jsem sloužil u Policie ČR, a je to i teď, co jsem velitelem Městské policie Prostějov. Víte, když se stane něco závažného, každý policista vždy nasadí svůj výkon na dvě stě procent. Objasnit závažný a těžký případ je také věcí cti a každý správný policajt to má na srdíčku. A nikdo se v těchto okamžicích neptá, co za to dostane! Dopadnout pachatele trestného činu, to je prostě adrenalinová záležitost. Také v našem měřítku jsme podobné věci už prožívali, když se nám podařilo v Prostějově například odhalit žháře, který ve velkém počtu zapaloval kontejnery. Nebo se našim strážníkům podařilo dopadnout sériového lupiče, který na ulicích přepadal stařenky a okrádal je o zlaté řetízky z krku. Zadrželi jsme i několik sprejerů, a takto bych mohl pokračovat.“

* Na začátku našeho interview jste řekl, že váš otec byl policistou. V jakých stopách jdou vaše dvě děti?

„Onen adrenalin zdědili i můj syn a rovněž také dcera. Oba jsou policisté! Syn pracuje na obvodním oddělení u pořádkové policie ve Zlínském kraji a dcera je vyšetřovatelkou na krajském ředitelství Policie ČR Středočeského kraje. Jsme tedy i nadále kompletně rodina policajtů, ale jinak jsme normální!“ (smích)

* Lidé berou většinou policii, ať už státní nebo městskou, čistě za represivní složku. Cítíte i vy, že je na vás nadáváno?

„Můj osobní názor je, že hrozba různých sankcí je nejlepší způsob, jak dosáhnout ještě lepšího stavu veřejného pořádku. Od září loňského roku může i strážník městské policie uložit na místě blokovou pokutu až do výše pěti tisíc korun. Když někde ztropím výtržnost, nebo něco ukradnu, tak mě možnost tak vysoké pokuty může prostě odradit od podobných kousků. Na druhé straně jsme ale takto vysokých pokut moc neuložili, jestli byly dvě nebo tři... Musím ale říct, že já ani moc nevnímám, že by na nás lidé nadávali. Pokud je člověk normální, tak po jakékoliv pokutě či jiném postihu, si řekne, že udělal chybu, za kterou musí zaplatit. A to je pro každého. Naopak člověk, který není sebekritický, tak po obdržené pokutě nás za rohem pomluví a i nadále nám bude nadávat. To ale zřejmě už nezměníme.“

* Na druhé straně je v Prostějově spousta lidí, kteří si strážníky městské policie pochvalují. Vnímáte to?

„Podle každoročního sociologického průzkumu důvěřuje Městské policii Prostějov přes osmdesát procent občanů. To hovoří za vše.“        

* Aktuálně slaví Městská policie Prostějov pětadvacet let svého trvání. Co jí popřát do dalšího čtvrtstoletí?

„Městské policii je zapotřebí popřát, aby měla podmínky k výkonu své činnosti a vydržela kvalitní technická i finanční podpora ze strany magistrátu. Nejdůležitější je, a určitě i bude, aby městská policie měla dostatečný a kvalitní personální stav. Přál bych si i zkvalitnění legislativy, aby konečně ubylo názorů, často i z řad vrcholných státních politiků, že strážníci mají až zbytečně příliš kompetencí. Mám pocit, že tyto slovní výstřelky jsou už dávno překonané. Zároveň bych ale rád popřál i veřejnosti, aby s námi byli občané spokojeni. Ale spokojenost s námi nepřeji kriminálníkům a lumpům, kteří otravují život občanům tohoto města!“ (lehký úsměv)