„Paní Livie mě pozdravila slovy, vítám vás z rudého Prostějovska!“

Čtyřiaosmdesátiletý Leopold Färber z Konice je pro tuzemský odboj proti totalitním režimům pojmem. V životě si toho vytrpěl až až, za války ho perzekuovalo gestapo, pak byl odsouzen na 16 let komunistického kriminálu. Přestože v posledních dvou desetiletých obdržel už několik ocenění a medailí, předminulá neděle 28. října byla pro něho absolutním vrcholem. V ten den totiž od prezidenta České republiky Václava Klause převzal jeden z nejcennějších řádů – Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.  Večerníku pak Leopold Färber pár dní po svém příjezdu z Prahy poskytl exkluzivní rozhovor.

Pane Färbere, jaké jste prožíval pocity, když vám Václav Klaus předával tolik ceněný Řád Tomáše Garrigua Masaryka?

„Když vyvolali mé jméno, chtěl jsem vstát z křesla, ale šlo mi to těžce. Pomohl mi vedle stojící člen hradní stráže, který mě podpíral. V jednu chvíli jsem se podivil, že tomu mladíkovi se strašně klepe ruka. Pak jsem si uvědomil, že ta ruka byla moje a že jsem to vlastně já, kdo se třepe po celém těle.“ 

Je pravda, že vám řád vypadl z ruky?

„No vždyť říkám, že jsem se celý klepal trémou. Ano, vyznamenání opravdu spadlo na zem, ale pan prezident Klaus se zohnul a podal mi ho zpátky.“

Po takzvané sametové revoluci jste za svoji odbojářskou činnost převzal již několik ocenění, ale nikdy tak vzácné. Cítíte po těch desetiletích nacistické a komunistické perzekuce zadostiučinění?

„To ani ne, spíše jsem si vychutnával ten nádherný pocit. Víte, já s něčím takovým vůbec nepočítal. Koho by napadlo, že si prezident republiky vzpomene na starýho dědka z Konice!“

Jak jste se vůbec dozvěděl o tom, že budete přebírat jeden z nejcennějších řádů udělovaný v České republice?

„Asi dva týdny předtím mi přišly dvě obálky s krásným orámováním a prezidentskou pečetí. A v těch obálkách to na vzácném papíře bylo napsáno. Řekl jsem ženě, mámo, jedu do Prahy, pojeď radši se mnou!“

…alespoň jste tedy nebyl v hlavním městě sám!

„No jasně! Ale to bych nebyl ani tak. Na nádvoří Pražského hradu jsem se potkal se dvěma kamarády - veterány ze druhé světové války. Jsou ještě starší než já, oba bojovali na východní frontě. Proto jsme tu a tam měli odlišné názory na komunisty, ale jinak jsme si vždycky rozuměli. Prožili toho taky hodně, oba prošli Sokolovem i Duklou. A hodinu předtím, než nám pan prezident předal vyznamenání, jsem se po šedesáti letech potkal se spoluvězněm z Leopoldova!“

Naznačil jste, že máte úsměvnou vzpomínku na setkání s manželkou prezidenta paní Klausovou…

„Paní Livie mě přivítala na hradě slovy – vítám vás z rudého Prostějovska! Zprvu mě to zarazilo, pak jsme se ale oba rozesmáli na celé kolo. Paní Klausová totiž byla dobře informována, jak dopadly nedávné volby a jak se komunisti zase dostávají do sedla.“

Co se týká komunistů, neděsí vás osobně jejich návrat do vládnoucí garnitury, byť zatím na úrovni krajů?

„Děsí, a hrozně! Ale čemu se divíte? Jsme národ, který je naprosto nepoučitelný a rádi slyšíme na takové řeči, jako že práce bude pro všechny, doktoři budou zadarmo a podobně. Sice zaplaťpánbůh máme už třiadvacet let demokracii, jenomže všechny vlády co byly, zkazily co mohly. A podívejte se na současnost, normální lidé jsou ještě chudší než za komunistů, polovina lidí v této republice žije na hranici minima. Takže proč by nevolili komunisty? Problém je v tom, že tato partaj se po roce 1989 změnila jen v jediném, že si k názvu přidala jedno písmenko. Jinak jsou to stejní dacani jako dřív!“

Nedávno jste převzal i Cenu města Prostějova. Poté jste ale zažil jedno velké zklamání. Můžete prozradit jaké?

„Týden poté, co mi pan primátor Pišťák předal tuto cenu, mi přišel anonymní dopis. Stálo v něm doslova: „Jakmile se dostaneme zpátky k moci, budeš viset!“ To mě fakt naštvalo. Možná to byl nejapný vtip, ale jestli ne, je vidět, že nějací komunisté stále stojí jakoby opodál a čekají na svoji chvíli. A jestli voliči budou i nadále věřit jejich planým slibům a skutečně je dostanou do vlády, bude s touto republikou zase zle!“

Ukončeme náš rozhovor raději optimisticky. Jste rád, že jste obdržel vyznamenání pojmenované po prvním prezidentovi Československa?

„Pochopitelně, náš první prezident Masaryk byl pro mě vzorem. Shodou okolností, v roce 1937, kdy zemřel, jsem já skládal skautský slib. První republiku jsem zažil jako dítě a připomněl jsem si ji znovu v neděli, kdy mi současný pan prezident předával řád. Čestnou stráž totiž stálo také několik vojáků v dobových uniformách z dvacátých a třicátých let minulého století. Ještě jednou říkám, neděle 28. října byla pro mě životním zážitkem.“

Kdo je Leopold Färber

Leopold Färber se narodil 31. října 1928 na Slovensku, dětství však prožil v Boskovicích na střední Moravě a dnes už třicet let žije v Konici na Prostějovsku. Otec Leopolda Färbera byl slovenským Židem, matka katoličkou z Moravy. Právě skutečnost, že se jednalo o smíšené manželství, zachránila Färberovu nejbližší rodinu od transportu do koncentračního tábora. Už během druhé světové války se Hurvínek, jak zněla jeho skautská přezdívka, zapojil do odbojové činnosti. Sloužil jako spojka mezi protinacistickými odbojovými skupinami, které operovaly na Prostějovsku a Boskovicku. Po roce 1948 se Leopold Färber rozhodl znovu zapojit do odboje, tentokrát protikomunistického. Jako vedoucí ilegálního skautského oddílu v Jeseníku inspiroval k odbojové činnosti několik mladších členů, kteří chtěli začít roznášet po okolí letáky s nápisem „Smrt komunismu!“. Letákovou akci však ani nestihli provést, všechny plakáty byly při pozdější prohlídce nalezeny na jednom místě. Leopold Färber byl 8. května 1950 zatčen a o několik měsíců později odsouzen k 16 letům odnětí svobody. Vězněn byl například na nechvalně proslulých plzeňských Borech, v Jáchymově a nakonec i v Leopoldově. Nakonec si odseděl 8 let a v roce 1958 byl podmínečně propuštěn na svobodu. Po návratu z vězení pracoval dlouhá léta u staveb silnic, později se uchytil jako aranžér výloh. Již během normalizace začal shromažďovat svědectví a dokumentovat činy druhého a třetího odboje, čímž uchoval pro dnešní badatele velmi cenné prameny. Leopold Färber je nositelem celé řady skautských a orelských vyznamenání, v neděli 28. října 2012 pak od prezidenta republiky Václava Klause převzal Řád Tomáše Garrigua Masaryka.