„Je to zrádné a musíme jít zápas od zápasu,“ nepodléhá euforii Aleš Rus

Právě dnes slaví své dvaadvacáté narozeniny Aleš Rus (na snímku). Mladý obránce 1.SK Prostějov si v poslední době vydobyl pevné místo v základní sestavě a platilo to i pro sobotní duel s Uničovem, který musel vzhledem k nedávnému zranění nosu absolvovat s ochrannou maskou na obličeji. A úraz postihl nadějného stopera také tentokrát, po jednom ze soubojů si musel vyžádat ošetření a po prvních pětačtyřiceti minutách musel ze hřiště nadobro. Náladu mu to však nezkazilo a zdolání druhého Uničova tak hodnotil s širokým úsměvem na tváři.

* O přestávce jste musel střídat. Co vám zabránilo v tom, abyste mohl absolvovat i druhý poločas?

„Střet z přibližně třicáté minuty, kdy jsem se nechal ošetřit. Po hlavičce jsem se totiž kolíkem zaháknul za Komendu a vyvrátil jsem si kotník. Doktor se na to díval a říká, že jde asi o výron. Chtěl jsem hrát, zpočátku jsem říkal, že je to v pohodě, ale pak přišel poločas, patnáct minut v kabině a celé mi to ztuhlo, takže jsem už dál nemohl.“

* Jak se vám tedy sledoval zbytek zápasu jen z lavičky?

„Naštěstí jsme hned na začátku druhé půle přidali druhý gól, to se to sleduje mnohem líp. Vypracovali jsme si totiž větší náskok a dostali jsme díky tomu Uničov pod větší tlak. Zuby nehty jsme to naštěstí udrželi, kluci to suprově odbránili.“

* I za pětačtyřicet minut jste svedl mnoho bitev s ofenzivou Uničova, jak náročné ji bylo bránit?

„No, už jsme si to vyzkoušeli na podzim. Také mají dva vysoké útočníky jako my, takže se to hodně kopalo a vyloženě to bylo jen o tom. Až na pár výjimek jsme to se ‚Susákem‘ zvládali. Kdyby nám to nešlo a neměli jsme odražené balony, tak by to bylo špatné a dostali bychom dva tři góly.“

* Od zápasu s Otrokovicemi musíte hrát s maskou. Omezuje vás to nějak?

„Ani trochu. Tuto dlahu mám už druhý zápas a je to lepší než normální klasická maska. Vážně ji nijak necítím a nijak mě to neomezuje.“

* Jak dlouho jste si na ni zvykal?

„Trénuji v tom a za tři čtyři tréninky si na ni v pohodě zvyknete. Kdyby si ji vzal kdokoliv jiný, tak by mu také stačila možná i pouze rozcvička...“ (smích)

* Budete ji muset nosit i v dalších duelech?

„Doktor říkal, že nos bude srůstat tři týdny až měsíc, takže to vypadá ještě tak na čtrnáct dní. Žádný blok ale nemám a ani mít nebudu. Jsem takové povahy, že mi bolest moc nevadí, člověk to na hřišti nevnímá. Zapomenete na vše a jdete do toho jako blázen. Takže kdyby se naskytla situace jako s Otrokovicemi, tak do toho půjdu opět.“ (úsměv)

* Porazili jste druhý Uničov, nemusíte už brzdit přílišnou euforii?

„Je to takové zrádné. Stále je devět zápasů do konce, což činí sedmadvacet bodů. A Vítkovice teď už vyhrály, takže náskok je stále devítibodový. Musíme jít nadále zápas od zápasu a postupně se dívat jen před sebe. Teprve když následující čtyři zápasy vyhrajeme, tak už můžeme začít trochu spekulovat. Do té doby je strašně brzo.“

* Hrajete tedy s čistou hlavou?

„Přesně tak. Vedení nás netlačí, že bychom za každou cenu museli. Samozřejmě je to pěkné a bylo by krásné to udržet, ale nezaobíráme se tím.“