Alexander Nikolajevič Budajev shrnul při návštěvě Prostějova svůj životní osud

Úkolem generálního konzulátu je udržovat dobré vztahy na regionální a komunální úrovni. I proto první muž tohoto úřadu Ruské federace v Brně často cestuje po celé Moravě. Nedávno Alexander Nikolajevič Budajev v doprovodu atašé konzulátu Arťoma Indyčenka zavítal na pozvání Vlasteneckého sdružení antifašistů ČR také do Prostějova. V tuzemsku přitom není žádným nováčkem, když před půldruhým rokem se přesunul ze západní výspy, Karlových Varů, na východ. V průběhu jeho půldenní návštěvy se Večerníku podařilo pořídit vskutku unikátní rozhovor.

Přizvali jsme totiž k němu dívku, která teorii novinářského řemesla teprve začíná vstřebávat na jedné z prostějovských středních škol. A její otázka udeřila pověstný hřebík na hlavičku: profesní kariéra Alexandra Budajeva může být dobrým příkladem pro mladou generaci, jak postupně jít za svým cílem a být v životě úspěšný...

* TK: Jak přispívá generální konzulát k udržování dobrých česko-ruských vztahů tady na Moravě? A co je přesně náplní vaší práce?

„Dá se říci, že péče o dobré vztahy mezi našimi zeměmi je skutečně základem práce konzulátu. Udržujeme vztahy především s komunálními politiky, pořádáme s nimi společné akce. Máme před sebou výročí osvobození Československa sovětskou armádou, takže mě stejně jako za mého předchůdce loni čeká účast na několika pietních akcích spojených s položením věnců. Co se týče ekonomických vztahů, tady podporujeme navazování spolupráce především na regionální úrovni. Do naší kompetence spadá pět moravských krajů - Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský kraj -  a těm se snažíme otevírat cestu ke spolupráci s ruskými regiony. Přestože náš konzulát má na navázání nových kontaktů určitou zásluhu, nezáleží pouze na nás. Třeba letos na přelomu března a dubna se budou konat Dny kultury Tatarstánu v Jihomoravském kraji. V rámci oslav přijede i tamní prezident Rustam Miňnechanov a okolo stovky umělců, kteří budou účinkovat na velkém koncertu.“

* TK: V Prostějově vyrostla v minulých letech průmyslová zóna s množstvím firem. Do jaké míry ovlivnily Evropou vynucené sankce obchodní výměnu v lokálním měřítku?

„Já bych to vzal všeobecně z hlediska česko-ruské obchodní výměny. Je to samozřejmě stav, který je nevýhodný pro obě strany. Mnoho českých firem se úspěšně etablovalo na ruském trhu. V současné době je mohou nahrazovat například ty čínské, o své pozice postupně přicházejí a vracet se zpět může být vysoce obtížné.“

* TK: Brno je městem vědy a vzdělání, sídlí tam Masarykova univerzita, existují meziregionální vztahy také v této oblasti?

„Samozřejmě. Funguje čilá výměna studijních pobytů mezi našimi zeměmi. Do Brna přijíždějí naši studenti, stejně tak jako každoročně vysílá tamní univerzita své studenty na dlouhodobější pobyty do ruských vzdělávacích institutů. Zájem o vzájemnou studijní výměnu tedy nepochybně setrvává. Je potřeba zmínit, že mezi českými studenty zaujímá ruský jazyk hned třetí místo za angličtinou a němčinou, což svědčí o jeho stálé popularitě. Mladá generace v jeho výuce vidí možnosti budoucího uplatnění a v kombinaci s angličtinou, francouzštinou či němčinou znalost těchto jazyků významně zvyšuje možnosti profesního uplatnění po ukončení studií.“

* TK: Do vaší kompetence patří také cestovní ruch. Je možné pro české občany strávit letní dovolenou na Krymu bez nějakých omezení?

„Jistě, jde o ruské území, pro něž platí stejná pravidla jako pro jakoukoli jinou destinaci v Rusku. To znamená, že musíte mít vyřízená víza, protože pro cestování mezi našimi zeměmi bohužel platí vízová povinnost. Z naší strany existuje dlouhodobý zájem pro čistě turistické účely jej na dobu devadesáti dnů nebo aspoň na měsíc zrušit. Bohužel po událostech na Ukrajině Evropská unie ze své strany rozhovory na toto téma přerušila. Mezi EU a Ruskem existuje přitom smlouva o zjednodušení vízových procedur. Tato smlouva fungovala a funguje dosud, ale potřebuje nutně aktualizace, jelikož byla podepsaná už v roce 2006. Některé prvky smlouvy již byly přizpůsobeny novým podmínkám a připraveny k podpisu, od dubna 2014 se tak ale nestalo. Je to škoda pro obě strany. Koneckonců český prezident Miloš Zeman naznačil, že v polovině tohoto roku by mohlo dojít k aspoň částečnému zrušení sankcí. Doufáme, že to bude krok k lepší budoucnosti v našich vztazích.“

* KS: V rámci výkonu své funkce jednáte se zástupci řady zemí. Dá se říci, s kým se vám jedná nejobtížněji?

„Konzulát plní otázky konzulární, to znamená především vyřizování pasů a víz. V oblasti naší působnosti tady na Moravě nemáme s výjimkou polského konzulátu v Ostravě žádnou jinou zahraniční misi. Jinak v Brně samozřejmě sídlí spousta honorárních konzulů, jde o výkon čestné funkce, přičemž honorární konzul ani nemusí být příslušníkem státu, který zastupuje. Jsou tam zastoupeny tak exotické země jako třeba Angola či Maroko. Se všemi máme normální pracovní kontakty, žádné problémy nezaznamenáváme.“ (úsměv)

* KS: Moji generaci by zajímalo, jak jste se vůbec dostal k této funkci a co všechno musí člověk udělat pro to, aby se stal konzulem?

„To je dobrá otázka. (smích) Přijel jsem do Brna poprvé v roce 1984, tehdy jsem studoval na Vysoké škole mezinárodních vztahů v Moskvě. Kdyby mi už tenkrát někdo řekl, že budu v témže městě za pár desítek let generálním konzulem, asi bych jej považoval za blázna... (úsměv) Člověk se ale postupně mění, rozvíjí své znalosti a schopnosti. Vy jste také byla třeba před pěti lety úplně jiná než teď, mám pravdu? (studentka pokýve hlavou) Stejně jako já. Na ministerstvo zahraničních věcí jsem přišel v roce 1994, letos to tedy bude už dvaadvacet let. Začínal jsem jako atašé a postupně se v této práci zdokonaloval. Neustále mě zajímá, kde mám limit svých možností.  A vždy jsem se snažil jej identifikovat a být si vědom toho, kde v dané chvíli probíhá ona poslední pomyslná čára, nad kterou už nemohu jít. Zatím ji stále necítím. Jestliže jsem v sobě rozpoznal síly zastávat funkci generálního konzula a existovala taková reálná možnost, proč bych ji nevyužil. Není tedy asi jednoduché odpovědi, jak jsem se dostal do této funkce. Každý na sobě musí pracovat, v tom asi tkví nejlepší recept. Studoval jsem jazyky, svůj obor a postupně se prostě vypracoval. (pousměje se) Jsou samozřejmě nutné zdravé ambice, které člověka pohání směrem kupředu. A já jsem rád, že se mi to podařilo. Doufám, že vám se to v životě také podaří...“ (úsměv směrem ke studentce)

* TK: Vaše země je zakládajícím členem Euroasijského hospodářského svazu. Myslíte, že jednou může být toto dynamické společenství pro některé evropské země atraktivnější než současná Evropská unie?

„To je také zajímavá otázka... Já osobně v tom nevidím problém, aby se evropské a asijské ekonomiky sjednotily a spolupracovaly. Naše země je dobrým jednotícím prvkem. Dálný východ má blízko k Japonsku a Číně, pro prostor po Ural je zase atraktivnější Evropa. Vzájemná ekonomická spolupráce ale může být ku prospěchu všem stranám.“

* TK: Právě v těchto dnech se jedná o nastolení příměří v Sýrii. V době, kdy se vládní jednotky snaží zatlačovat teroristy, přičemž posledních pět let se o zastavení bojů nejednalo. Lze v tom vidět nějakou souvislost?

„To je politická otázka, která není v kompetenci našeho konzulárního úřadu. K těmto tématům se vyjadřuje pouze naše ambasáda v Praze. Nezlobte se.“

* TK: Přejděme tedy ještě ke sportovní tematice. Vaše země bude hostit světové šampionáty ve dvou zdejších nejpopulárnějších sportech - ledním hokeji a fotbale. Zejména mistrovství světa v kopané v roce 2018 bylo předmětem debat v souvislosti s nedávnými skandály ve špičkách FIFA. Myslíte, že se světoví špičkoví fotbalisté u vás přece jen sjedou?

„Kdo to ví? Přípravy k pořádání fotbalového šampionátu pokračují podle plánu, rekonstrukcí procházejí stadiony, které budou hostit jednotlivé zápasy. Výstavní skříní bude stadion Lužniky v Moskvě, na němž proběhnou dva klíčové zápasy - ten zahajovací a finále. Uvidíme, jaký bude postoj nově zvoleného vedení FIFA.“

* TK: Prostějov se honosí přídomkem „Město sportu“. Probíhají sportovní kontakty i na mezinárodní úrovni?

„My je můžeme pouze podpořit. Nedávno jsme byli na severní Moravě svědky dvojutkání mezi našimi hokejovými reprezentacemi v rámci Euro Hockey Tour, o vyloženě regionálních sportovních kontaktech příliš hovořit nemůžeme. Z hlediska sportovního by jistě bylo přínosné, pokud by se třeba Kontinentální hokejová liga vrátila opět do České republiky, ale to je otázka finančních zdrojů.“