„VE VÝVOJI SE SNAŽÍME DRŽET KROK S AMERIČANY“

Smržice sbírají ocenění na všech frontách. Obec byla opakovaně oceněna za péči o zeleň. Na tu mohla použít i stroje z firmy LASKI, která zde začala působit přesně před dvaceti lety. Rodinná firma výrabějící zahradní, komunální a zemědělskou techniku před pár dny získala prestižní ocenění firma roku Olomouckého kraje 2012. Společnost bez zahraničního kapitálu se neustále, ale promyšleně rozvíjí a v současnosti zaměstnává celkem 49 lidí. Do stejného počtu zemí pak vyváží své výrobky.

Jako jedna z posledních tak ve světě reprezentuje tradiční české strojírenství. „Myslím, že se nám daří díky kvalitnímu marketingu a také tomu, že dokážeme přicházet s novými, originálními stroji,“ prozradil mimo jiné Večerníku v exkluzivním rozhovoru jednatel společnosti Ing. Zdeněk Zapletal.

V nabité konkurenci celkem 247 společností jste získali titul „Firma Olomouckého kraje za rok 2012“. Myslíte, že vám to může nějak pomoci?

„Těžko říct, nijak bych to nepřeceňoval. Vnímáme to hlavně jako ocenění naší dvacetileté práce celého kolektivu pracovníků firmy LASKI. Něco podobného jsme však absolutně nečekali, do soutěže jsme se ani sami nepřihlásili. Pouze jsme vyplnili dotazník, který nám přišel, celé záležitosti jsme dále nevěnovali pozornost. Teprve, když nás organizátoři pozvali na slavnostní vyhlašování, uvědomili jsme si, že by se v celé věci mohlo něco dít.“ 

V současné době vyrábíte ve zbrusu nových halách na vlastních moderních strojích. Když se ohlédnete zpátky, byl to před dvaceti lety váš cíl?

„Na začátku jsem naprosto nekalkuloval s tím, kam bychom se mohli posunout. Myslel jsem, že vedle velkých firem, jako byl třeba Agrostroj, budou existovat menší firmy. Nepředpokládal jsem, že bychom se někdy mohli rozrůst do současných téměř padesáti zaměstnanců. Počítal jsem, že nás bude tak deset. Původně jsme obchodovali se stroji a s náhradními díly ke strojům. Jedním z prvních našich strojů byl zametací vozík, pak následovala fréza na pařezy, kterou vyrábíme dodnes, úspěch jsme měli i s vysavači listí, štěpkovači a drážkovači.

To jsou všechno poměrně specifické stroje. Proč jste se nevrhli třeba na sekačky?

„Zkoušeli jsme vyrábět i sekačky, ale to dělá spousta firem, a tak jsme je nakonec stáhli z výroby. Nebylo to pro nás efektivní. Všechno se to celé ty roky točilo kolem hledání místa na trhu. A jelikož ten český je malý, museli jsme hledat v zahraničí.“  

Jaké to bylo opustit tak silnou společnost, jakou byl ve své době Agrostroj a postavit se na vlastní nohy?

„Bylo to riskantní. Ale v té době to bylo východisko, protože velké firmy začaly upadat. Mezi Agrostrojem a námi ovšem žádný velký rozdíl nebyl. I ve velké firmě se nevyrábělo bezhlavě. Rozdíl byl v tom,  že byla omezená nabídka strojů,  proto s odbytem nebyl problém. Nyní je trh víceméně nasycen,  nabídka převyšuje poptávku.”

Předpokládám, že se musíte snažit přicházet se stále novými výrobky... 

„Do vývoje dáváme pět procent našeho obratu, každý rok přicházíme se třemi, nebo čtyřmi novými výrobky. Ve světě firmy dávají do vývoje obvykle více peněz, u nás zase většinou méně. To si myslím, že je velká chyba. Bývali jsme strojírenská velmoc, nyní se stáváme satelitem s levnou pracovní silou. Zahraniční firmy u nás vyrábí součástky, vývoj ovšem určují jiné státy. Jakmile bude někde pracovní síla levnější, investoři půjdou jinam. Proto je nezbytně nutné investovat do vlastního vývoje. Pravda, třeba v Americe jsou v tomto směru o něco dál, ale my se s nimi snažíme držet krok.“

I v této situaci do zahraničí míří devět z deseti vašich výrobků. Jak se vám, coby firmě ze Smržic, podařilo v obrovské konkurenci prosadit na světových trzích od USA přes Austrálii  až po Nový Zéland?

„Nejen, že jsme ze Smržic, navíc sídlíme v ulici Blíšťka, což je třeba pro naše japonské partnery v podstatě nevyslovitelné... (úsměv) Nicméně cesta k tomu, abychom našli odbyt pro naše výrobky, byla hodně trnitá. Podařilo se nám to nejen díky kvalitě našich strojů. Snad ještě podstatnější byl důsledný marketing. Naše výrobky jsme neustále nabízeli na nejrůznějších veletrzích, jednali jsme s obchodními partnery po celém světě a tak dále. Díky tomu jsme se mohli rozrůstat.“

Jak se vám vlastně daří hledat nové zaměstnance? V současné době se mluví o krizi učňovského školství... 

„Není to vůbec snadné. Většina lidí, kteří se k nám hlásí, mají manažerské školy. Pokud však chceme sehnat šikovného soustružníka, je to téměř nemožné. Osobně za tím vidím jednoznačnou chybu státu v koncepci vzdělávání.“

Mohou se mladí lidé vyučit třeba u vás?

„Dlouhodobě spolupracujeme s odbornými učilišti, pro které zajišťujeme odbornou praxi studentů. Ze Sigmundovy SŠ strojírenské školy z Lutína  tady máme tak tři kluky, ze Švehlovy střední školy z Prostějova tak šest až osm. Spolupracujeme i s vysokými školami a výzkumnými středisky. Je to oboustranně výhodné, nicméně jsme příliš malá firma, abychom dokázali napravit to, co zanedbal stát.“

Prozradíte nám na závěr, jak vlastně vznikl název Laski?

„To je tajné... Ale tak vám to výjimečně prozradím. Jednalo se o přezdívku jednoho z mých synů...(úsměv)“

Víme, že máte dva syny, oba působí ve firmě. Myslíte, že ji po vás jednou převezmou?

„Bylo by to logické, zatím to vypadá, že je to baví.  Pokud je některé věci neotráví, tak věřím tomu, že budou pokračovat dál. Nedělám si přitom iluze, že jsem nenahraditelný. Celá firma má vytvořenou dlouhodobou strategii dalšího vývoje i technického rozvoje na dlouho dobu dopředu. Pokud se jí budeme držet, věřím, že bychom mohli ještě pár let fungovat.“

Kdo je ing. Zdeněk Zapletal?

Narodil se v roce 1951, od dětsví žil ve Stichovicích. Po základní škole se vyučil strojním zámečníkem a nastoupil do Agrostroje Prostějov. Poté si dodělal strojní průmyslovku, kde maturoval v roce 1974. V tomtéž roce nastoupil na strojní fakultu VUT v Brně. Po promoci opět působil v Agrostroji Prostějov, nejprve v technickém a později v obchodním úseku. V roce 1992 na „zelené louce“ ve Smržicích založil společnost LASKI, s.r.o. , která v současnosti vyváží do devětačtyřiceti zemí světa. Na domácích i zahraničních veletrzích obdržela celou řadu ocenění. Patří mezi ně například zlatá medaile pro řadu drtičů a štěpkovačů na veletrhu Silva Regina či Grand Prix pro frézu na pařezy na výstavě Techagro v Brně. Ing. Zdeněk Zapletal je ženatý, s manželkou má syny Zdeňka a Tomáše, kteří už vlastní podíl ve firmě. Mezi jeho záliby patří cestování, jízda na kole a plavání.