„Tuto sezónu jsem chtěl postoupit,“ hořekuje Ivo Vykopal

Patnáct podzimních zápasů se stalo konečným číslem v tomto ročníku, do nichž vedl kostelecké hráče v roli hlavního kouče Ivo Vykopal (na snímku). Celá půlsezóna dopadla hluboko pod jeho očekávání, místo boje na čele se totiž mužstvo ocitlo na opačném pólu tabulky. A tak se tento lodivod rozhodl lavičku Kostelce na Hané opustit. „Předpokládal jsem, že podzimem navážeme na úspěšnou minulou sezónu, takže nemůže převládat spokojenost. Byl to absolutní propadák,“ nezastíral sedmačtyřicetiletý lodivod.

* Proč vám podzimní část nevyšla podle očekávání?

„Jak hráči, tak vedení na to může mít jiný názor, ale dost rapidně do děje zasáhla moje pracovní vytíženost. Nebyl jsem na prvních třech zápasech, pochopitelně jsem absentoval i na trénincích a mezitím se vytratila morálka. Někdo měl snahu to za mě vzít a poprat se s tím, ale jakmile do toho začne zasahovat někdo neznalý, tak je zle! Každý má totiž svou vizi. Mužstvo jsem před sezonou dával dohromady a vše bylo zařízené, jenže nakonec to dopadlo úplně jinak. Kluci vstoupili do sezóny nešťastně a ve finále se opět začalo projevovat nepříjemné vystupování některých plejerů, čímž se narušila již zmíněná morálka. Když už si potom začne hráč říkat co a jak, tak je to vždy špatně...“

* A podařilo se vám s tím něco udělat?

„Trvalo mi hodně dlouhou dobu, než jsem podobné jevy eliminoval, třeba i prostřednictvím dočasného vyřazení z kádru. Bohužel jsou v Kostelci takoví, kterým se leccos trpí a oni toho využívají. A já takový nejsem. Buď vedení klubu půjde na ruku mně, nebo hráčům a to nejde. Také se mi zdálo, že mužstvo nechce a nemá chuť jít kupředu. Kvůli tomu všemu jsem já sám navrhl prezidentovi panu Píchalovi svou rezignaci, kterou on po týdnu ji přijal.“

* Jaké byly vůbec letní cíle kosteleckého fotbalu?

„Nebudu zastírat, tuto sezónu jsem chtěl postoupit! Na jaře jsme se s velkým štěstím a díky nabité tabulce dostali na páté místo, ale postup bychom asi nepřijali, chtěli jsme si jej vybojovat sami. Jenže nastala jistá žabomyší válka. Absolvoval jsem s klukama celou letní přípravu, měl jsem domluvenou spoustu přátelských zápasů a ne všechno díky hráčům vyšlo. Byli tam prostě určití, kteří si mysleli, že vše spadne z nebe. Prostě není problém. Co po mně chceš? Já jsem hráč, přijdu na trénink a teď se ukaž trenére, co nás dneska naučíš. (imituje) Na každé utkání jsem je připravoval individuálně i dohromady, ale byli jako mistři světa. Nejsem trenér, který by zůstával stát na místě. Chci mít výsledky, chci pracovat. Výsledky se dostavovaly, ale kvůli nepříjemným okolnostem v hráčské kabině se vše zvrhlo.“

* Jak byste tedy shrnul podzimní vystoupení?

„Měli jsme malinko lepší defenzivu než útok, v proměňování šancí kluci tápali. Chtěl bych ale hlavně říct, že výsledkově jeden neúspěšný zápas nic neznamená, musí se ale odmakat a mít dobrý pocit, že se udělalo maximum. Jedna věc jsou výsledky a druhá herní pohoda, zákulisní věci či pohoda v kabině. To přišlo až posledními zápasy. Ke konci už jsem tedy byl relativně spokojen, i ty zákulisní věci byly mnohem lepší. Přesto jsem tam neviděl zásadní obrat něco dokázat, něco zlepšit, někam se posunout...“

* Jak tedy na kosteleckou štaci budete vzpomínat?

„V dobrém. Já o sobě netvrdím, že jsem bůhvíjaký trenér, nemám ani licenci, dělal jsem vše ze svých dlouholetých zkušeností. Osobně si myslím, že srovnané v hlavě to mám, na ten základ není glejt potřeba. Prošel jsem fůrou klubů a nedávno zemřel trenér, kterého jsem si velmi vážil, jenž mi jako první dal šanci proniknout do mužské kopané. Pamatuji si, že ve Vítkovicích jsem pod jeho vedením odehrál poslední zápas před odchodem do Rudé Hvězdy Znojmo. Pan Zachar byl vynikající člověk a budu na něj velice rád vzpomínat.“

* Hodláte někde pokračovat?

„Momentálně se nechystám nikam trénovat. Ani nevím, co bych odpověděl, kdyby mě někdo oslovil...“ (úsměv)