Pivínský lodivod Jaroslav Svozil: „Můžeme prohrát, ale ať nám lidi zatleskají!“

Mnozí se podivovali, když trenér Pivína Jaroslav Svozil (na snímku) před začátkem sezóny prohlásil, že by chtěl se stávajícím mužstvem skončit do pátého místa, a nešetřili posměšky, když šli „Turci“ zpočátku od porážky k porážce. Jenže od počátku září přišla parádní proměna a jedenáct zápasů s bilancí osm výher, dvou remíz a jediné porážky, která celý mančaft katapultovala až na druhé místo za vedoucí rezervu Kojetína. Díky devětadvaceti bodům je tak základní cíl v podobě záchrany splněn a ve zbytku sezóny se mohou hráči fotbalem bavit.

* Navzdory očekávání jste měli velice špatný start a po prvních čtyřech kolech na kontě jen tři body. Čemu to připisujete?

„Vše se odvíjelo od toho, že léto je vždy rychlé a bez pořádného trénování a sehrávání. Navíc jsme přišli o Špačka a hledali nového útočníka. Než si tak mužstvo sedlo, ztratili jsme body doma s Tovačovem. Kluci nebyli horší, ale ve hře se objevila nemohoucnost, prohráli jsme pak i v Čekyni. Sice jsme vyhráli v Kostelci, čehož si cením, ale dostali jsme sedm gólů v nyní posledních Horních Moštěnicích. Nedělal jsem z toho ale tragédii, cítil jsem, že mančaft má na víc...“

* A měl! Pak už to šlo podle plánu?

„Od pátého kola se začaly naše výkony zvedat, pomohla nám vítězství doma s Přerovem a ve Vrchoslavicích. Pak jsme ještě dostali facku v Nezamyslicích, což je jediný zápas, který mě mrzí. Ani ne kvůli soupeři, protože větší derby beru s Vrchoslavicemi. A tady jsme vždy spolu měli dobré vztahy, nikdy se to nedokopalo. Měli jsme ale určitou sérii, byli jsme nahoře a kluci si asi mysleli, že to přijde samo. Takové utkání bez bojovnosti a srdíčka bych nechtěl opakovat. Můžeme prohrát, ale ať nám lidi zatleskají! Jinak nám však sezona vyšla perfektně.“

* Dá se říci, že vám tedy porážka paradoxně pomohla?

„Když se na to podíváme, tak facka přišla v dobrý čas, protože většinou máme předehrávky špatné, jako třeba před rokem v Kostelci. Teď nám ale čtrnácté i patnácté kolo ohromně vyšlo. Vyhráli jsme v Tovačově, vysoko jsme porazili Čekyni, takže asi přišla v pravý čas.“

* Jak se vám nyní kouká na tabulku?

„(smích) Já jsem realista. Jsme spokojeni, s tímto kádrem jsem říkal, že musíme hrát vepředu. N nyní bude klidné jaro, kdy si budeme moci odzkoušet další kluky, prostřídat to, nebudou žádné nervy. Jedenáct kol můžeme využít k něčemu jinému než boji o záchranu. Na žádný postup nemyslíme. Chceme zabudovávat mladé odchovance, což jediné se nám v poslední době nedaří, tady si musím postěžovat. Máme tam tři kluky, kteří už mohli hrát, ale jeden skončil, druhý řekl trenérovi, že raději pojede s dorostem, než aby šel hrát za muže. Toto se nám v Pivíně trošinku přestalo dařit a musíme se na budoucnost zaměřit. Dnešní kluci jsou trošinku hrr, a když nedostanou okamžitě šanci, tak se urazí, přestanou chodit. Byla by to ale škoda, protože jsou perspektivní.“

* A kdybyste i tak skončili na postupové příčce?

„Do toho mě netlačte! (smutně) Moje poděkování patří všem, kteří se o fotbal v Pivíně starají. Starostou počínaje a naším trávníkářem i lajnovačem konče. Každý postup je pěkný, ale já si myslím, že pro Pivín je I.B třída optimální soutěží. Zastáváme totiž filozofii hrát s vlastními kluky. Nechci jít cestou postupu a posilování na I.A třídu, aby nehráli naši kluci. Kdyby se o tom nějak hlasovalo, tak já bych řekl ne!“

* Jakou podobu bude mít zimní příprava?

„Začneme v pátek dvanáctého února, vše proběhne v domácích podmínkách. Máme v plánu celkem pět přáteláků, vše zahájíme v sobotu sedmadvacátého února v Morkovicích s Pačlavicemi. Dále se utkáme v neděli šestého března v Boskovicích s Protivanovem, v neděli třináctého v Morkovicích s Klenovicemi, v sobotu devatenáctého s Otaslavicemi, což už bychom chtěli hrát na přírodní trávě. Generálku máme naplánovánu na sobotu šestadvacátého března s Čechovicemi, hřiště budeme řešit až krátce předtím.“