Starosta Otinovsi Petr Kolář: „Vnímám činnost jako poslání“

Jedním z řady nováčků, kteří na podzim loňského roku premiérově usedli na starostovskou židli, se stal i Petr Kolář z Otinovsi. Dvaačtyřicetiletý servisní technik a otec dvou dětí již tak přibližně rok v pozici neuvolněného starosty kombinuje své zaměstnání a práci pro obec s necelými třemi stovkami obyvatel. A právě o svých dosavadních poznatcích, nečekaných překvapeních, hotových dílech a dalších naplánovaných akcích pohovořil v rámci dalšího dílu dlouhodobého seriálu pro čtenáře Večerníku.

●● Starostou jste od posledních komunálních voleb, jaké vám tato funkce prozatím dala zkušenosti?

„Ty člověk získává po celý život... (úsměv) Je to převážně o práci s lidmi, ne vždy člověk může vyhovět všem, ale snažíme se vždy najít to nejschůdnější řešení. Samotnému by se mi tato činnost vykonávala jen stěží, proto jsem rád, že mám kolem sebe tým, na který se mohu spolehnout. Byl jsem zastupitelstvem zvolen jako neuvolněný starosta, takže musím skloubit dvojí profesní život s tím soukromým. Je to sice náročné, ale post starosty vnímám především jako poslání..“

●● Co vás vůbec přimělo kandidovat a přijmout pozici v čele obce?

„Celé to začalo tím, když před dvěma lety zemřel Zdeněk Rada. Starosta, který v roce 2013 odjel do Prahy na operaci a už se nám nevrátil... Řízení obce v tomto nelehkém období zůstalo na místostarostce Jindřišce Pitákové. V té době jsem jí pomáhal s vedením obce a už mi to zůstalo. (úsměv) Ne všechna hlasování probíhají jednohlasně, ale tak to má být, aby existovala rozumná protiváha.“

●● Je starostování zatím takové, jaké jste očekával?

„Nikdo, kdo si to nezkusí naplno, tak nemůže vědět, co tato funkce skutečně obnáší... Když jsem do toho šel, tak jsem věděl, že to bude náročné, ale záhy jsem zjistil, že je vše ještě náročnější, než jsem čekal. (smích) Myslím si ale, že výsledky, které za námi jsou vidět, jsou důkazem, že to až tak špatné není.“

●● Kdybyste se měl ohlédnout. Co se za poslední rok nejvíce podařilo?

„Ve spolupráci s Olomouckým krajem jsme zachovali přechod pro chodce před budovou mateřské školy a provedli jeho rekonstrukci. K závěru se blíží rekonstrukce obecní budovy, kde jsou dvě bytové jednotky. Díky dotaci z Programu obnovy venkova ji sanujeme, prostřednictvím programu Nová zelená úsporám provádíme zateplení. V letních měsících jsme opravili část komunikace u sportovního areálu, občanům jsme zajistili kompostéry, obec pořídila štěpkovač.. “

●● A co dalšího máte v plánu?

„Ještě modernizujeme knihovnu, takže brzy budou mít všichni prostřednictvím internetu přehled, co se v ní momentálně nachází, a případně si knihu zarezervovat. Je to služba pro občany a takový posun do jednadvacátého století. (úsměv) Dále bychom výhledově chtěli vyčistit obecní rybník a opravit přepad, který je ve velmi špatném technickém stavu. V části zdravotního střediska bychom rádi vybudovali bezbariérový přístup včetně chodníku, v plánu je i oprava přilehlých garáží a skladovacích prostor. Dobudovat chceme zázemí ve sportovním areálu, kde má v podkroví vzniknout klubovna a malá tělocvična pro mládež. V plánu je i stavba multifunkčního sportovního hřiště.“

●● Jak výrazně se na rozvoji obce projevuje vzdálenost od větších center a poloha na periferii okresu i celého kraje?

„Toto všechno tomu nepřidává. Navíc se zde stále projevuje, že obec byla v roce 1942 vystěhována. To byla největší rána, jakou kdy dostala! Zpátky se vrátila jen třetina obyvatel a od té doby jejich počet stále klesá. Trend stěhování do velkých měst je nezpochybnitelný, základem všeho je práce v místě. U nás se dá pracovat v zemědělství nebo potravinářství, je to ale okruh činnosti, kterou vykonává jen hrstka lidí. Osobně také dojíždím do Prostějova. Na druhou stranu je tady hezky, čistý vzduch a zas taková periferie nejsme. (úsměv) Život na vesnici není lehký, ale lidé zde jsou rádi. Vztah k půdě a ke krajině je srdcová záležitost.“