„KDYŽ SE ZABIL BUBENÍK, MYSLEL JSEM, ŽE TO DÁL NEPŮJDE“

Dělat rozhovor s Lou Fanánkem Hagenem není pro novináře vůbec nic snadného. Známý zpěvák i skladatel na připravené otázky odpovídá hodně úsečně a zároveň se rozhodně neobtěžuje tím, aby předstíral, že by ho někdy až nucené povídání snad dokonce bavilo. Večerníku se přesto podařilo získat toto exkluzivní interview, při němž jsme zabrouzdali do třicetileté historie legendární kapely stejně jako do Fanánkovy oblíbené prostějovské hospody. Zavzpomínalo se i na to, jak její návštěva výrazně poznamenala jeden z jeho koncertů... Skupina TŘI SESTRY i s kapelou Krucipüsk vystoupí ve Společenském domě už tento pátek 4. prosince. A vy u toho nesmíte chybět!

●● Máte za sebou veleúspěšné turné Radegast tour. Jak se po této šňůře sbírá motivace do dalších koncertů?
„Nemusím nikde sbírat motivaci. My zkrátka hrajeme pořád, takže nám to ani nepřijde. Budeme prostě hrát další a další koncerty, dokud nás netrefí.“
●● Do Prostějova dorazíte s kapelou Krucipüsk. Co vás s touto skupinou spojuje?
„Jednoznačně Tomáš Hajíček. Je to hlavní postava kapely Krucipüsk. Kromě toho, že v ní zpívá, je známý jako bubeník a multiinstrumentalista. Na začátku devadesátých let
s námi hrál, když náš bubeník byl pracovně v Rakousku. Kromě toho se s ním známe z dob předrevolučních, takže jsme moc rádi, že si s ním společně opět zahrajeme.“
●● Na co se mohou vaši fanoušci při prostějovském koncertu těšit?
„Mohou se těšit na Tři sestry a Krucipüsk, to si myslím, že by jim mohlo stačit. (smích) Zahrajeme průřez tím nejlepším, co tak umíme. Navíc Krucipüsk má novou desku, takže být vámi, já bych šel!“
●● Snažíte se publikum při koncertech něčím překvapit, nebo se naopak držíte toho, co mají lidi rádi a chtějí od vás zahrát? Jak se vám vůbec mezi těmito dvěma póly balancuje?
„V každé činnosti člověk musí vyhovět publiku, protože jenom ten, kdo nechce, aby na něj v budoucnu lidi chodili, jim dává něco, co nechtějí... Držíme se toho, že hrajeme to, co lidi mají rádi. Samozřejmě přidáváme nové písničky, které chceme, aby se všichni naučili. U některých se nám to daří, u jiných méně. Z toho pak vzniká nějaký hrací list, který je pro všechny uspokojivý. A to jak pro nás na pódiu, tak pro ty fanoušky dole.“
●● Jaké skladby byste si nechal zahrát na svém pohřbu? Byla by mezi nimi i nějaká písnička od Tří sester?
„Po pravdě řečeno mě vůbec nezajímá, co bude, až budu mrtvý. Tohle je tedy otázka pro příbuzné, nebo jak se říká pozůstalé...“
●● Od vydání vašeho prvního alba uplynulo pětadvacet let, na scéně působíte kulatých třicet. Když jste začínali, měli jste zřejmě nějaké sny o tom, co byste chtěli svou hudbou dokázat, jak a kde hrát, případně kolik lidí oslovit. Splnily se vám tyto představy, nebo jim i po těch letech stále zůstáváte něco dlužni?
„Ta premisa je už od začátku špatná. My jsme totiž vůbec neměli sny o tom, co bychom chtěli dokázat. Chtěli jsme jenom hrát, abychom mohli před koncertem a během něj pít pivo. A po něm taky, takže nejlépe pořád... (smích) Začali jsme vystupovat jen proto, abychom dělali rámus a podobní lidi chodili s námi pít to pivo. (úsměv) Takže my jsme i ty nejodvážnější představy, kde bychom mohli hrát a být, už dávno dalece překonali. Nyní je to všechno jenom nadstavba.“
●● Pamatujete si během své muzikantské kariéry na moment, kdy jste to už skutečně vážně chtěl zabalit a jít dělat něco úplně jiného?
„Nikdy jsem nechtěl jít dělat něco úplně jiného! Ale byly určité krize, když se nám například zabil bubeník a další dva či tři momenty, kdy už to vypadalo, že to prostě dál nepůjde. To je ale už dávno za námi. Teď je jasný, že už budeme jenom hrát a hrát.“
●● Nenudí vás někdy zpívat ty samé písničky?
„Mě to vůbec nenudí, mně se ty písničky líbí, proto jsme je taky dělali, aby se nám líbily...“
●● Je všeobecně známo, že nosíte protézu. Není pro vás s postupujícím věkem problém koncerty „ustát“?
„Ani s postupujícím věkem mi nedělá problémy cokoliv ustát, vypořádávám se s tím normálně.“
●● Život po hospodách je nepochybně zdrojem celé řady historek. Je mezi nimi nějaká, kterou vyprávíte obzvláště rád a říkáte ji častěji, než ty ostatní?
„Bezesporu ano, ale teď vám ji nedokážu říct. Na vyprávění historek musí být ta správná atmosféra, nejlépe někde v hospodě nebo po koncertě, když se popíjí. Sypat jen tak nějaké veselé historky z rukávu, tak to absolutně neumím.“
●● Co se vám vybaví, když se řekne Prostějov? Máte i nějakou historku spojenou právě s tímto městem?
„Mně se vybaví ‚Ječmínek', což je hospoda, kde mají spoustu druhů piv, je to taky hned vedle haly, kde se hrává. Vzpomínám si, že jsme se tam před pěti lety se spisovatelem Radkem Diestlerem a inženýrem Magorem při výrobě naší knihy dost podnapili, čímž byl náš koncert hodně poznamenaný...“ (smích)
●● Zamíříte k „Ječmínkovi“
i tentokrát? A co vás tam nejvíce táhne?
„Mají tam spoustu piv, dá se tam i najíst a je to kousek od haly, kde hráváme. Takže všechno je v tomto případě pro mě naprosto v pořádku.“ (úsměv)
●● Jak vám chutná prostějovské pivo, můžete ho přirovnat k nějakému jinému? A kam byste jej zařadil v žebříčku své oblíbenosti?
„Po pravdě řečeno ani nevím, jestli jsem někdy ‚u Ječmínka' pil prostějovské pivo. Po oněch zkušenostech z před pěti lety tam piju nějaké nízkovoltážní pivo, hlavně desítku. A tu tam mají podle mě jenom jednu. Přiznám se, že nevím, jestli je to prostějovské pivo. Takže jestli jsem ho měl, tak mi to úplně neutkvělo.“
●● Pokud byste si musel vybrat, vzal byste si na pustý ostrov bednu vína nebo sud piva?
„Já bych nikdy nechtěl na pustý ostrov! Jinak bych si ale určitě vzal sud piva, protože to se dá dobře pít i neředěné.“ (úsměv)
●● Jak jste už několikrát zmínil, tak období, kdy jste seděl každý den na Kovárně, už máte za sebou. Pokud by vám to okolnosti dovolily, existuje na světě nějaké místo, kde byste chtěl každý den sedět nyní?
„Ne, není takové místo. Nikdy bych nechtě sedět každý den na jednom místě.“
●● Jak si představujete, že Tři sestry za dvacet let oslaví půlstoletí na scéně?
„Tak to vím úplně přesně: koncertem stejně jako letos! Přijďte všichni ale pro jistotu už letos.“

LOU FANÁNEK HAGEN
✓ narodil se 18. června 1966 v Praze
✓ vlastním jménem František Moravec. Přezdívku získal po nástupu do Tří sester podle idolů Niny Hagen a Lou Reeda
✓ je podruhé ženatý, má čtyři syny a dceru
✓ vystudoval gymnázium, stavební fakultu ČVUT a mezioborově studoval i žurnalistiku na UK. Od roku 1985 je zpěvákem a frontmanem skupiny Tři sestry, po revoluci začal skládat písničky pro Těžkej Pokondr, Lucii Bílou, Maxim Turbulenc a písničky k seriálu Šmoulové
✓ v roce 2003 se podílel na složení libreta pro muzikál Kleopatra, spolupracoval i na muzikálech Princezna Zmrzlina a Kat Mydlář. V roce 2009 byl uveden do beatové síně slávy v kategorii osobnost
✓ knižně publikoval vlastní životopis „Tak to bylo, tak to je...“ a jeho pokračování „Járo, kakao!“
zajímavost: má protézu pravé dolní končetiny, o kterou přišel v roce 1986, kdy mu ji v pražském Veleslavíně amputoval vlak