„JÁ A FOTBAL? TO JE CELÝ MŮJ ŽIVOT!“

Ojedinělý úkaz! Ruku na srdce, kdo z fotbalových regionálních fanoušků by neznal jméno Vladimíra Krče? Populární fotbalový brankář i trenér prošel za svou kariéru nespočtem klubů, podílel se na výchově mnoha talentů. Pro jeho bezkonfliktní povahu byl vítaný v každém mužstvu a pozoruhodná je také jeho sportovní dlouhověkost. Vždyť ještě ve svých třiapadesáti letech stále nastupuje mezi tři tyče, když momentálně hájí branku Pivína v I.B třídě Olomouckého KFS! Rozhovor s tímto mužem se točil nejen kolem vzpomínek...

●● Co se vám vybaví, když se řekne slovo fotbal?
„Mám ho rád, věnuji se mu skutečně prakticky od narození. Od roku 1972 se kolem fotbalu točí celý můj život. Ať už jako aktivní hráč nebo trenér, pořád jsem u fotbalu a jsem za to rád.“ (úsměv)
●● Veřejnost vás zná především jako brankáře, chtěl jste jím být odmala?
„Nějak to tak vyplynulo... Odmalička jsem blbnul venku s tenisákem, hokejkou, fotbalovým míčem a vždycky v brance. Ve fotbale jsem ale začínal jako stoper nebo záložník. Do brány jsem plně přešel až v dorosteneckém věku, kdy nebyl zrovna v mužstvu žádný rozený brankář. Tak jsem se tam postavil a už mezi tyčemi zůstal. Deficitem pro mě sice vždycky byla výška, moc jsem nenarostl, ale snad jsem to nahrazoval jinými přednostmi.“
●● Jakého úspěchu si v kariéře nejvíce považujete?
„Svým způsobem jsem žádných velkých úspěchů nedosáhl, protože se živím jako číšník a to se moc se sportem, hlavně časově, neslučuje. Nejvíce si tedy asi považuji, že jsem se dostal do širšího kádru Železáren pod trenérem Zacharem. Tehdy tam byla ale silná brankářská dvojice Míra Hodina a Pepa Hron, takže jsem střídal jen za ´béčko´. Přešel jsem pak do nižších soutěží, vychytal se v Drahanech, načež následovala nabídka od pana Répala do Kralic, kde jsem dostal i zaměstnání. Velmi dobrou sezónu jsem absolvoval i v Dubu nad Moravou.“
●● Co bylo příčinou, že jste poměrně dost střídal svá angažmá?
„Asi to bylo tím, že čím jsem byl starší, tak jsem zrál. Sám se považuji spíše za průměrného brankáře, ale byl jsem asi oblíbený. V žádném mužstvu jsem neměl problémy se spoluhráči. Vždycky, když někde potřebovali brankáře, tak zavolali mě...“ (úsměv)
●● Ve své kariéře jste stihnul i vojnu, což pro dnešní mládež je velká neznámá. Jak na toto období vzpomínáte?
„Ano, vojna byla taky fotbalová. Do branky jsem se dostal až jako druhoročák, chytal jsem za Sokol Lety v I.A třídě Středočeského kraje.
Z třináctého místa jsme tehdy popolezli až na konečnou třetí příčku. Tam jsem dokonce dostal nabídku, abych zůstal. Táhlo mě to ovšem domů, tak jsem se vrátil do Prostějova.“
●● Chytáte dodnes, ale přitom jste i trénoval mládež. Jaký je to pocit, že se vaši bývalí svěřenci postupně stávali vašimi spoluhráči?
(smích) „Těší mě to! Pořád mám motivaci ukázat mladým, že by se mohli ubírat stejným směrem. Hraju například s kluky, které jsem vychovával od jejich šesti let. Pro mě je to obrovská výzva, vyrovnat se jim a být jim možná i tak trochu vzorem.“
●● V současnosti chytáte I.B třídu Olomouckého KFS za Pivín. Jak se nynější angažmá vůbec upeklo?
„Ono to souvisí se synem. Tam kde hraje, tak se na něj chodím dívat. Snažím se vždy tomu danému týmu předávat zkušenosti. Většinou se pak stává to, že nemají zrovna brankáře, tak se zaregistruji. Bohužel je v současnosti syn vážně nemocný, takže můžu sportovat jen já. Nějakým způsobem to tak Pivínu vracím a nastupuji místo něj.“
●● Upřímně, nepovažoval jste nápad Pivínských angažovat vás v tomto věku do krajské soutěže za bláznivý?
„Ono to vzešlo spíše ode mě. Chtěl jsem si zachytat za ´béčko´ ve čtvrté třídě okresu. No, a nakonec se to vykrystalizovalo tak, že nastupuji za ´áčko´... Měl jsem být jen taková záloha, ale realita byla v podzimní části jiná.“ (úsměv)
●● V bohatém výčtu vaší kariéry chybí z prostějovských klubů jen OP. Nabídka od žlutomodrých nikdy nepřišla?
„Než jsem začal takhle blbnout, tak se bohužel tým OP rozpadl.. Jinak věřím, že bych se objevil i tam. Měl bych tak ve svém životopise všechny prostějovské kluby!“
●● Když se takhle zamyslíte, existuje na Prostějovsku vůbec fotbalové hřiště, na kterém jste nehrál?
(úsměv a skutečně dlouhé zamyšlení) „Tak to opravdu nevím! Opravdu si nevzpomenu, kde bych nechytal. Rozstání, Drahany, Vitčice, to všechno znám. Snad jen v Kladkách jsem nenastoupil. Byl jsem tam jako trenér, ale hráč ne. To je ale snad jediné hřiště, kde Laďa nechytal.“ (smích)
●● S fotbalem jste se dostal i na velké stadiony. Ze kterého máte největší dojem?
„Odpověděl bych jinak. S mládeží jsem byl skoro všude. Jediné, co mě mrzí, je to, že jsem se dosud nedostal na Bazaly. Jako velký fanoušek Baníku Ostrava jsem měl sen, zahrát si na proslulých Bazalech, který se mi bohužel nesplnil a už ani nesplní.“ (úsměv)
●● Jste odchovancem Železáren, je to ten váš top klub v regionu?
„Na Prostějovsku ano. Jsem rád, že jsem právě v tomto klubu prožil nejvíce let, i když se postupem let měnily lavičky. Mrzí mě akorát, že v současnosti neexistuje ´béčko´. Hráči, kteří se nedostanou do prvního celku, tak ztrácejí motivaci.“
●● Navštěvujete zápasy současného eskáčka?
„Vzhledem k tomu, že jsem stále aktivním hráčem, tak mi to časově moc nevychází. Když to ale jde, tak ano, bohužel je tomu tak minimálně. Trochu mě ale pořád mrzí, že jsem z 1.SK odešel trochu v opomenutí. Když bylo potřeba, vždycky jsem byl k dispozici.“
●● A po „Želízkách“ vzpomínáte nejčastěji na který z týmů, jimiž jste prošel?
„Krásné období jsem zažil ve Výšovicích. Tam se mi podařilo hned v první sezóně postoupit do okresního přeboru, jako outsider jsme pak skončili osmí. Zapomenout nemohu ani na Vrahovice, kde jsme vyhráli okres a zachránili také I.B třídu krajské soutěže. Dobré vzpomínky mám také na Čechovice, které jsem ale musel opustit z druhého místa v I.A třídě Olomouckého KFS...“
●● Jak do toho zapadá poslední angažmá v Klenovicích?
„Tam jsem mužstvo převzal v dobré víře, že pomohu se záchranou. Podle mě na kraj tamní hráči měli, ale velkou roli sehrály různé okolnosti. Beru to jako kaňku mé trenérské kariéry. Nikdy se mi nestalo, abych nezískal jediný bod.
V Klenovicích to byla opravdu rarita, z osmi zápasů jsme nezískali nic!“
●● Za ty roky jste poznal hromadu fotbalových part. Která byla ale vůbec ta nejlepší?
„Těžko říct. Já mám takový dar, že tam kde jsem byl, udělala se vždycky dobrá parta. (úsměv) Ať už po fotbalové nebo trenérské stránce. Měl jsem také štěstí, že již od dorosteneckých kategorií jsem byl vždycky v mužstvu, které hrálo špičku. Od toho se všechno odvíjelo. Člověk se nesmí povyšovat, ale ani ponižovat. To funguje nejen ve fotbale, ale i v samotném životě.“
●● V kariéře jste prožil i spoustu regionálních derby. Které je podle vás nejprestižnější?
„Obrovskou prestiž má souboj Výšovic s Bedihoští, vždycky se to ale odehrálo fair play. V Drahanech byly vyhrocenější souboje s Otinovsí nebo Rozstáním. Velký dojem ve mně zanechal i zápas Výšovic s Mostkovicemi, který skončil plichtou, a rozhodčí to tenkrát nezvládl. V těch soutěžích, kde já jsem chytal, je ale derby každý druhý zápas!“
●● V průběhu těch desetiletí, co se aktivně pohybujete na zelených trávnících, můžete i hodnotit úroveň výkonnostního fotbalu. Shodneme se na tom, že má klesající úroveň?
„Rozhodně dolů šla. Je to ale dáno i dobou. Každý se dnes musí v první řadě starat o zajištění rodiny, z toho vyplývá, že není čas na trénink. Pokud člověk pravidelně netrénuje, logicky klesá i jeho výkonnost, a tím i celková úroveň. Neřekl bych, že úroveň klesá rapidně, ale sestupná tendence tam je.“
●● Zmínil jste i číšnické povolání a jeho náročné slučování se sportem. Jak všechno zvládáte?
„Dělal jsem maximum, abych všechny směny dokázal skloubit s fotbalem. Kdybych ale provozoval něco jiného, asi bych to fotbalově dotáhl trochu dál... Těžké období pro mě hlavně bylo, když jsem vedl diskotéku. Moc jsem toho nenaspal, přesto jsem většinou na trénink i zápas dorazil.“
●● Momentálně provozujete v Prostějově bar se sázkovou kanceláří. Je to už vaše poslední štace?
„Snad ano. Pokud to půjde, jako že zatím se nám vcelku vede, tak nevidím důvod něco měnit. Navíc jsem tímto stále v centru sportovního dění. Probírá se tu sport světové úrovně i regionální úrovně. Máme tu klubovnu, kde se pravidelně scházíme s ostatními sportovními nadšenci a probereme zde všechno možné.“