VSETÍNSKOU ÉRU PŘIPOMNĚLI TAKÉ TŘI BÝVALÍ HRÁČI PROSTĚJOVA

FOTOGALERIE V jednom týmu se poprvé sešli až při souboji někdejších extraligových hvězd, kromě vsetínského angažmá je ale spojuje i prostějovská minulost. Někdejší útočník Aleš Zima oblékl dres HC Prostějov v sezóně 2002-2003, kdy v jedenácti zápasech dosáhl dvou branek a čtyř asistencí. Další forvard Daniel Tesařík strávil na Hané v tehdejším „hácéčku“ sezonu 1997/1998 a během šestnácti utkání zaznamenal dva kanadské body. Třetí do party Radovan Biegl pak hájil už klec místních Jestřábů a to v ročnících 2006/2007 i 2007/2008, kdy odchytal v součtu šestatřicet duelů. Krátce po remízovém souboji s Litvínovem a vítězných samostatných nájezdech si Večerník, který vsetínskou exhibici monitoroval na vlastní oči, pozval dvojici bývalých hráčů a nyní už aktivních trenérů k diktafonu, aby jak Biel, tak i tesařík zavzpomínali nejen na vsetínské období, ale i svou prostějovskou minulost...

●● Po mnoha letech jste na sebe mohli opět navléknout vsetínský dres a zavzpomínat na slavné období. Jak se vám akce líbila?
Daniel Tesařík: „Bylo to perfektní, lidi přišli, byl vyprodaný zimák a úžasná kulisa na ledě i v zákulisí. Jen škoda, že se někteří hráči omluvili, i tak to však bylo nádherné, rád jsem si zavzpomínal. Atmosféra byla skutečně výborná, tady ve Vsetíně byla vždy nejlepší v republice.“ (úsměv)
Radovan Biegl: „Zážitek úplně fantastický, jako za starých dobrých let, kdy jsem tady působil. Skvělé přijetí
a diváci se celý zápas bavili, my na ledě jsme k tomu také troškou přispěli, takže paráda.“
●● Při exhibici platí, že se hlavně útočí a přichází čas na atraktivní akce pro diváky, jak jste si tedy užili samotnou hru?
D.T.: „Takové zápasy jsou vždy krásné, můžeme si zahrát bez zbytečného stresu a dobře bavit sebe i diváky. Beru to jako příjemně strávený čas, aktivní odpočinek s možností připomenout si super období.“
R.B.: „To je právě to, při exhibici má brankář nejvíce práce, ale i kluci z Litvínova byli milosrdní. Párkrát jsem se musel pohnout, ale od toho jsem tady, abych lidem něco ukázal, že jsem to ještě úplně nezapomněl.“ (smích)
●● Oba za sebou máte dlouhou a úspěšnou hráčskou kariéru, jak často na sebe v současnosti oblékáte hokejovou výstroj?
D.T.: „Abych pravdu řekl, teď se tak stalo poprvé po roce a půl. Co jsem skončil, hrál jsem zápas poprvé.“
R.B.: „Letos mám na sobě betony podruhé a loni asi čtyřikrát. Už jsem opravdu definitivně skončil a je to velice sváteční událost.“
●● Platí ale, že jste u hokeje zůstali?
D.T.: „Ano, trénuji tady ve Vsetíně mládež. Od přípravky po osmou třídu, ale udržuji i sebe.“
R.B.: „Já působím v druholigovém Trutnově, nejen u ‚áčka', ale navíc i jako trenér juniorky. Pořád jsem na stadionu, jezdím po celé republice.“
●● Takže bez hokeje by to nešlo?
D.T.: „Když děláte celý život hokej, tak vás to baví. A jsem rád, že u něj mohu zůstat i nadále.“
R.B.: Ale ano, dokážu si to představit. Rok a půl jsem byl bez hokeje, žil jsem úplně bez problémů, vůbec mi to nechybělo. Samozřejmě je to věc, kterou jsem dělal celý život, ale dokážu si to představit fungování i bez něj.“
●● Oba máte kromě vsetínského angažmá společnou i prostějovskou štaci. Jak Dane na jeden rok a vy Radku na dvě sezóny vzpomínáte?
D.T.: „Na to vzpomínám rád, jen škoda, že jsem se zrovna v té sezóně zranil. Sešla se tehdy ale další výborná parta mladých kluků. Tehdy tam se mnou byli mimo jiné nebožtík Karel Rachůnek či Jarda Kristek, prostě kluci, co pak byli v reprezentaci. Opravdu rád na to vzpomínám.“
R.B.: „Prostějov? Také úžasné vzpomínky! Hrála se tam první liga, a když jsem tam přišel, potáceli jsme se na chvostu tabulky, ale nakonec jsme jen taktak nepostoupili mezi osmičku do play off. Chodil plný stadion, nádherná atmosféra, fanoušci za námi jezdili ven přes celou republiku. Také jsme je bavili a oni nám to vraceli zpátky. Bylo to výborné a zdravím je.“
●● Radku, můžete takto po letech zavzpomínat i na zážitky mimo hokejový stadion?
R.B.: „Já si myslím, že toto všechno by mělo zůstat skryto za rouškou tajemství. (smích) To jsou nepopsatelné zážitky. Ano, zašli jsme za fanoušky po zápase, dali jsme si s nimi pivo, dál bych to však vůbec nerozebíral, aby se to ještě neučili ti mladí. Oni neumí moc hokej, tak ať neumí víc ty životní radosti.“ (smích)
●● Máte pocit, že současná generace hokejistů byla výrazně odlišná od té vaší?
R.B.: „Já vidím rozdíl v tom, že moje generace se ještě dokázala bavit hokejem. Byť jsme byli profesionálové, tak jsme se dokázali bavit. V současné době mi to připadá příliš strojové, je to až moc přitažené za vlasy. A u sportovců mi někdy chybí taková zarputilost, nechuť prohrát, jít za vítězstvím, obětovat svoje ego ve prospěch mužstva.“
●● Takže nastal velká změna?
R.B.: „Hokej se někam posunul, už se z toho vytrácí taková hravost, která tu třeba byla vidět dnes. Tady si kluci dokázali přihrát, najet si do volného prostoru, vidět spoluhráče, to už se v současném hokeji moc nevidí. Ten hokej je rychlejší, není na to tolik času, ale myslím si, že je to škoda.“
●● Máte možnost potkávat se s bývalými spoluhráči?
R.B.: „Já se v podstatě s bývalými spoluhráči potkám jen na exhibicích, s protihráči ještě tehdy, když trénují soupeřovo mužstvo. Takže ano. Vždycky si máme co říct a shodneme se na tom, co jsem říkal. Bohužel...“
●● Plánujete ještě nějakou exhibici?
R.B.: „Já jsem byl strašně překvapen a mile potěšen, když mi Libor Forch zavolal, jestli bych nepřijel. Teď právě začíná třetí třetina
a měl jsem být v Děčíně s trutnovským ‚áčkem', vyšli mi ale vstříc, tak jsem tady. Je to velice nárazové, nechodím s veterány, ale o to je to hezčí.“