„S KOTVALDEM A HLOŽKEM UŽ JSME KAŽDÝ NĚKDE JINDE!“

Už zítra si příznivci legendární a pořád velice populární Hany Zagorové přijdou na své! Devítinásobná „Zlatá slavice“ vystoupí společně s Petrem Rezkem a skupinou Jiřího Dvořáka Boom!Band přímo v Prostějově. Stane se tak vůbec poprvé za poslední dekádu. Večerníku se pár dnů předtím podařilo s veleúspěšnou zpěvačkou telefonicky spojit a po mimořádné lince Praha - Prostějov pořídit pro své čtenáře exkluzivní rozhovor. V něm nám Hana Zagorová před svým vystoupením prozradila hned několik pikantností a také se přiznala, jak moc se na Hanou těší. Současně ale lituje toho, že si město nebude moci z časových důvodů prohlédnout. Hned ve středu totiž chvátá do Litomyšle. Takže, všichni do Společenského domu, koncert vypukne v úterý 10. listopadu od 19:00 hodin. Večerník, jakožto hlavní mediální partner, u toho chybět pochopitelně nebude.

●● Jste rodačka z Petřkovic na Ostravsku, vracíte se ráda na Moravu?
„Samozřejmě. Například právě za pár dní mě čeká velké moravské koncertní turné, se kterým dorazím i za vámi do Prostějova. Je ale pravda, že v mém rodišti v Petřkovicích se objevuji velmi zřídka. Přiznám se, že kolikrát i přemýšlím, zda se tam mám vůbec vracet... V hlavě totiž stále nosím vzpomínku na můj rodný dům a na to, jak vypadal, když jsme v něm s rodiči bydleli. A nevím, jestli si tyto vzpomínky mám kazit tím, jak dům vypadá dnes...“
●● Váš otec byl stavebním inženýrem, maminka zase učitelkou. Jak jste se vůbec dostala ke zpívání?
„Moje maminka nebyla učitelkou v tom pravém slova smyslu, vedla jen gymnastiku. Byla ovšem velmi muzikální, stejně jako můj dědeček, který dokonce dirigoval velký orchestr. Takže z maminčiny strany bylo k umění velice blízko, proto asi nebylo divu, že jsem měla ke zpívání vlohy už v dětství. Jistě, tatínek ze mě chtěl mít inženýrku, podle něho jsem byla také velmi technicky nadaná. V poslední době však tento názor už nikdy nezopakoval. (smích) Musím ale říct, že rodiče mi nikdy nebránili v tom, co chci dělat a čím se živit.“
●● V roce 1969 jste vystudovala herectví na brněnském JAMU. Proč pak zvítězil zpěv nad herectvím?
„Během studií herectví jsem onemocněla a musela jsem na rok přerušit školu. A protože nejsem člověk, který by byl moc činorodý, tak jsem se víc věnovala zpěvu. A najednou jsem byla pátá ve Zlatém slavíku! Když jsem pak dodělávala JAMU, bylo mi jasné, že obě profese musím spojit, což nebyl až takový problém. První příležitost se objevila hned na konci šedesátých let v muzikálu. Ten byl tehdy velmi populární na celém světě, u nás ale bohužel zažil boom v době, kdy mě osobně například role princezen už dávno minuly...“
●● Co vás přimělo, na rozdíl od kolegyň Věry Špinarové či Marie Rottrové, opustit Ostravu a dát přednost Praze?
„No, jednoznačně láska! Přestěhovala jsem se za svým milým a udělala jsem dobře. Láska k tehdejšímu partnerovi bohužel nevydržela, ale láska k profesi a k Praze ano.“ (úsměv)
●● Zítra vystoupíte v Prostějově se svým parťákem Petrem Rezkem. Jak jste se poznali?
„Už když jsem se objevila v Praze, vnímala jsem ho jako zpěváka, který vystupuje s nádhernými písničkami. Osobně nás seznámil kapelník Karel Vágner, který Petra pozval na zkoušku do studia. Chtěl tenkrát vyzkoušet, jak by naše dva hlasy ladily dohromady. Zkouška dopadla na výbornou, nazpívali jsme duet a naše spolupráce s Petrem Rezkem trvala dohromady šest let.“
●● Vaši fanoušci se tehdy před léty domnívali, že mezi vámi a Petrem Rezkem je něco víc, než přátelství...
„To nikdy v životě! A myslím, že ani jednoho z nás to nenapadlo. Kdepak...“ (úsměv)
●● Od roku 1977 jste získala devětkrát za sebou Zlatého slavíka. Jak jste si vychutnávala vrchol své kariéry?
„Bylo to pro mě moc krásné a plodné období. Nevím, jestli to byl úplný vrchol mé kariéry, ale teoreticky to možné je. Víte, já si všech ocenění v této anketě nesmírně vážím. Zlatý slavík byl a vlastně pořád ještě je nejvyšším oceněním v otázce popularity fanoušků. Co si budeme vykládat, naše povolání děláme právě proto, abychom byli oblíbení. A když vám lidi pošlou hlas do tak významné ankety, něco to vždycky znamená.“ (úsměv)
●● Jak vzpomínáte na spolupráci s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem?
„No, výtečně! Původně jsem chtěla tyto dva kluky do kapely Karla Vágnera jen jako sboristy. Když jsme ale s Karlem řekli Petru Rezkovi, že přibereme dva mladé zpěváky, tak mu někdo špatně poradil, že by měl odejít. A Petr to bohužel opravdu udělal. Byla to jeho velká chyba, přerušil si tak svoji pěveckou kariéru. Jeho odchodem tak dostali větší prostor Kotvald s Hložkem.“
●● To vypadá, jakoby Petr Rezek žárlil, ne?
„To nevím, to asi ne. Zřejmě se jen obával, že zůstane v ústraní... Na pódiu jsme se společně objevili až po mnoha letech. To jsem pořádala svůj koncert v Lucerně a pozvala spoustu hostů, abychom si společně zazpívali. A Petr byl pochopitelně jeden z nich. Naštěstí pozvání tehdy neodmítl. Je pravda, že tehdy jsem mu strašně vynadala, že od nás z kapely odešel. Měl stále krásný hlas a ke své vlastní škodě ho léta nebylo slyšet ani vidět. Jen na své chalupě skládal písničky, většinou ale takzvaně do šuplíku...“
●● Vraťme se ještě k Petru Kotvaldovi a Stanislavu Hložkovi. Nemáte někdy chuť uspořádat aspoň pár „retro“ koncertů s touto dvojicí zpěváků? Byli jste skvělé trio...
„Ne, to opravdu už asi ne! Já si myslím, že každý z nás tří jsme už úplně někde jinde. Popravdě řečeno, už by mě společné vystoupení ani nenapadlo.“
●● Na začátku roku 1989 jste podepsala petici Několik vět a přes nátlak komunistů jste odmítla podpis odvolat. Jak jste tuto dobu prožívala?
„Bylo to pro mě hodně těžké období... Na začátku roku 1989 pro mě vlastně skončila kariéra ve všech ohledech. Komunisté mi zakázali zpívat, natáčet, nesměla jsem se pomalu ani objevit na veřejnosti. To všechno naštěstí netrvalo dlouho, protože za půl roku se režim zlomil a moje kariéra se znovu nastartovala.“ (úsměv)
●● Od roku 1992 jste provdána za operního pěvce Štefana Margitu. Probíráte muziku i doma, nebo si u rodinného krbu dáváte od profese pokoj?
„No, vidíte, teď zrovna natáčíme společnou desku, takže zákonitě si lidově řečeno taháme práci domů! To se zavřeme do nějaké místnosti, posloucháme společné nahrávky, konzultujeme je a tak trochu jsme jeden druhému kritikem. Ale naše diskuze nejsou nijak vehementní, probíráme vše v klidu.“
●● Čím to podle vás je, že dnes jsou vaše koncerty stále vyprodané, stejně tak jako vystoupení Michala Davida či dalších matadorů, jako třeba skupiny Olympic?
„Já nevím, to se zeptejte fanoušků... (úsměv) Každopádně je to ale nádherné a mám z vyprodaných sálů obrovskou radost. Těžko na to ale dávat nějaký recept, jak vyprodat svůj koncert. Je však zajímavé, že na vystoupení nechodí jen fanoušci naší generace, kteří nás znají ze sedmdesátých či osmdesátých let minulého století. Věkové spektrum diváků je skutečně rozmanité, v hledišti často vídávám i ´náctileté´. Možná jim rodiče či dokonce prarodiče zpívali naše písničky před spaním, to opravdu nevím! (smích) Ať je to jakkoliv, já si toho nesmírně vážím.“
●● S Petrem Rezkem vystupujete už několik desetiletí, můžeme čekat ještě nějakou novinku?
„Myslím, že teď ne. Já osobně nyní nové duety nenatáčím, naopak aktuálně připravuji svoji sólovou desku.“
●● Jak se těšíte do Prostějova?
„Móóóc! (smích) Těším se na publikum a jeho reakci. Jsem člověk, který hrozně rád vystupuje na koncertních pódiích. Vždycky si říkám, že pokud bych se netěšila na svůj vlastní koncert, znamenalo by to okamžitý konec celé kariéry. Hrozně nerada bych šla na jeviště s nějakým špatným pocitem, že to dělám proti své vůli. Akorát mě mrzí, že v úterý nebudu mít moc času si Prostějov alespoň na chvíli prohlédnout. Přiznám se, že toto město moc neznám. Tamní koncert je totiž součástí naší moravské šňůry, načež přijdeme k vám ze Zlína a hned ve středu vystupujeme v Litomyšli. Proto jen přespíme a rychle mažeme dál. Jak říkám, je to velká škoda, že se nebudeme moci v Prostějově zdržet.“ (smutně si povzdechne) V každém případě bych chtěla všechny fanoušky pozvat do hlediště, doufám, že bude plno!“