Šubířovský starosta Jindřich Ritter: „Malá obec je na okraji zájmů...“

Před pěti lety si obyvatelé Šubířova připomněli rovné tři století od první písemné zmínky o této obci, kdy majitel panství Jaroměřice u Jevíčka svobodný pán František Michal Augustin Šubíř z Chobyně uzavřel smlouvu s opatem premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce. Momentálně tu má trvalé bydliště přibližně čtvrt tisíce lidí a v jejich čele stojí od podzimu 2006 Jindřich Ritter. Současný starosta tak na pomezí Olomouckého a Pardubického kraje loni na podzim započal své třetí funkční období. Nyní je dalším hostem našeho pravidelného seriálu rozhovorů s čelními představiteli měst, městysů a obcí prostějovského regionu.

Rozhodoval jste se před volbami, jestli máte ve funkci pokračovat?

„Kdyby měl člověk přemýšlet nad tím, jestli má do toho znovu jít, nebo ne, tak si asi čtrnáctkrát denně řekne, že odstoupí. (smích) Starosta funguje čtyřiadvacet hodin denně, navíc jsem ještě u požární jednotky a svážím bioodpad, protože kdybychom měli platit řidiče, tak to neutáhneme. Za letošek jsem měl pouze jeden den dovolené... Na malé obci to není o penězích ani zviditelnění. Celý život jsem podnikal, vydělal více peněz a nemusel řešit spory občanů. Táhne mě ale to, že když dodělám nějakou akci, která je dobrá a přínosná, tak už musím mít nachystané něco dalšího a přemýšlet, co dalšího udělat. Vždy mi šlo jen o obec.“

Na čem aktuálně nejvíce pracujete?

„V květnu jsme se pustili do rekonstrukce sokolovny, kterou měníme na multifunkční dům obce. Dostali jsme tři sta tisíc korun z Olomouckého kraje, dalších tři sta padesát tisíc dá obec. Program to umožňuje, tak práce děláme svépomocí, což nám ušetří hodně peněz. Jde o největší rekonstrukci, co její historie pamatuje. Snad jako poslední se tam totiž v roce 1984 konala moje svatba a od té doby to třicet let chátralo. (úsměv) Chceme sokolovnu využívat pro všechny akce, nový sál bude mít více než sto padesát metrů čtverečných. Do budovy se vrátí kvůli atmosféře i kamna.“

A jaké máte plány do dalších let?

„Tak toho je moc... Každý rok se snažíme získat nějakou dotaci, ale záleží, jaké výzvy budou vypsány. S naším rozpočtem toho moc nejde, drobnější záležitosti řešíme svépomocí. Chtěli bychom zřídit sběrný dvůr a uvažujeme o sociálních bytech nebo domu s pečovatelskou službou. Když totiž starší člověk zůstane sám, tak jde často do domova, dům prodá a nastoupí místo něho chalupáři, z nichž nám peníze do rozpočtu nejdou... Nyní je vypsána výzva na komunitní pro seniory. Zvažujeme, jestli do tohoto projektu půjdeme. Naposledy jsme z programu adaptovali nevyužívané prostory staré školy na pět sociálních bytů. Mimo to spolupracujeme s farností, opravovali jsme kostel, loni dřevěnou zvoničku v Chobyni, ještě nám zbývá opuštěná fara. Tam by mohly být třeba tři byty pro seniory.“

Věříte, že byste zmíněný sociální dům zaplnili?

„Já si myslím, že jo. Většina starších lidí ráda zůstane v obci, kde prožili celý život, mají zde známé a přátele. Snažíme se stále zvelebovat obec, ještě teď na podzim provedeme výsadbu ovocných stromů kolem cest, loni jsme díky pomoci z ministerstva zemědělství dokončovali revitalizaci. V rámci této akce se pořídily nové lavičky, dětské hřiště, bezdrátový rozhlas a zmodernizovalo se pouliční osvětlení. I když jsme si na dofinancování akce museli vzít úvěr, určitě nelitujeme.

Jak se na počtu obyvatel projevuje vzdálenost od větších center?

„Musí se všude dojíždět a je problém sehnat práci. Snažím se využívat dotací přes úřad práce a máme tu sedm osm zaměstnanců, jinak lidé jezdí do Konice, Jevíčka, Olomouce, ale povětšinou auty. Je tu totiž problém, že Olomoucký kraj se již několik let nemůže dohodnout s Pardubickým na proplácení nákladů a mezikrajská autobusová doprava nám vázne. Již několikrát jsme dodávali podklady různým koordinátorům a plánovačům dopravy, ale bohužel celý svět řídí ekonomika a malá obec je na okraji zájmů...“

Je v tomto směru alespoň nějaký posun za poslední roky?

„Hlavně lze mluvit o ztrátě obyčejného selského rozumu! Nejprve nám zrušili vlakovou dopravu, kterou nahradili autobusovou. Jezdil nám tu bus z Moravské Třebové do Prostějova a čtrnáct spojů z Jevíčka do Konice, což je i laikovi jasné, že je nesmyslně moc. Navíc nedošlo ke zmíněné mezikrajské dohodě a spoje vyslané Pardubickým krajem nechtěly přepravovat lidi na území Olomouckého kraje. Takže například autobus z Jevíčka naší obcí projel, zastavil na výstup, ale nevzal lidi dále do Konice, protože to už bylo na území Olomouckého kraje. Toto prostě obyčejnému člověku nevysvětlíte! Do roku všech čtrnáct spojů zrušili pro malou vytíženost… Já jsem prosazoval tři pravidelné linky, aby se lidé mohli dostat do práce, na nákup a k doktorovi. Ale marně. Nyní zase obnovili vlakovou dopravu, ale lidé od nás ji až tak nevyužívají, protože na zastávku je více jak pět kilometrů.“

Momentálně je tedy jaká situace?

„Máme bídnou mezikrajskou dopravu, jezdí tu ‚školák‘ ráno a odpoledne, poslední spoj k nám jede z Konice v pět. Z Jevíčka se k nám dostanete nejpozději kolem jedné hodiny odpoledne, což pochopitelně pro pracující nestačí. Ale jede aspoň něco a zaplaťpánbůh za to.“