Kamil Přecechtěl: „Od vedení jsem měl volnou ruku i plnou důvěru“

Po skončení uplynulé sezóny se na pozici hlavního kouče prostějovských hokejistů vrátil Kamil Přecechtěl. Stalo se tak po desetileté dekádě v jeho mateřské Olomouci. S Jestřáby se mu vydařila letní příprava a očekávání od obměněného mužstva tak proto byla velká. Samotný start první ligy ale příliš radosti divákům nepřinesl, když po čtyřech kolech měli Jestřábi na kontě jen dva body a po osmi zápasech se krčili se sedmi body předposlední. Teprve pak se stroj podařilo naladit na vítěznou frekvenci a zisk hned třiadvaceti bodů přinesl posun na sedmou pozici s jen nepatrnou ztrátou na ty úplně nejlepší...

Máte za sebou více než třetinu základní části a díky reprezentační pauze se nabízí první lehce hodnotící období. Dělají vám zatím výkony a výsledky radost?

„Na hodnocení je ještě poměrně brzy, vždyť jsme ani neměli každého soupeře doma a venku... (úsměv) Myslím si, že jsme odehráli řadu dobrých utkání, několik duelů se nám ale nepovedlo. Svým způsobem můžeme být spokojeni s tím, kolik jsme získali bodů, navíc v poslední době už byly zápasy i kvalitně odehrané. Takže pokud by vše pokračovalo v tom stylu, jaký jsme nyní nasadili, tak by tu důvod k takové menší spokojenosti byl.“ (lehký úsměv)

Kdy se vše zlomilo, že se začalo i výsledkově dařit?

„Já si myslím, že něco takového se odehrálo po utkání s Jihlavou, kdy jsme doma prohráli nula dva, a soupeře de facto téměř neohrozili. Ten zápas nebyl z naší strany moc podařený a uvědomili jsme si, že bez nasazení a dravosti se hokej opravdu hrát nedá! Od té doby jdeme do každého zápasu s tím, že chceme hrát, že chceme mužstvo přehrát, a zatím nám to jakž takž vychází.“

V tomto smyslu se nabízí i duel s Benátkami, jímž začala série čtyř výher.

„Tam nastal také určitý zlom, a sice v tom, že nestačí odehrát dva dobré zápasy, ale že je potřeba ke každému nastoupit s maximální zodpovědností. S Benátkami to v první fázi tak nebylo.“

Zavládlo podcenění?

„Neřekl bych podcenění, ale spíše uspokojení, což je možná ještě horší. Uspokojení s tím, že jsme odehráli nějaké zápasy dobře a že to půjde samo.“

Zpočátku jste míchal se sestavou, nyní jsou pětky stabilní?

„Ani bych neřekl, že jsou ve stabilním složení. Některá rozhodnutí byla z nouze ctnost a kluci si k sobě sedli, což kvituji, že se nám podařilo formace jakž takž poskládat. Ale postihla nás zranění a vypadli nám hráči, kteří do sestavy patří. Ti, co je nahradili, tak ukázali, že jsou schopni odehrát kvalitní utkání. Je to pro nás jen dobře, protože kádr je poměrně dost široký na to, abychom mohli sestavou trošičku míchat.“

Až během sezony přišli Špaček, Sova, Staněk, Volek. Co lze zatím říci na jejich adresu?

„Ti kluci byli vytipovaní podle toho, co nám v mužstvu scházelo. Už když jsme před sezonou skládali mužstvo, tak jsme věděli, jaké typy do něj chceme. Někteří hráči nesplnili přesně to, co jsme od nich očekávali, ale zkusili jsme je nahradit, proto došlo k oněm výměnám a objevili se tu noví borci. Dva se nám hned zranili, jak Špaček, tak Sova toho zatím odehráli poměrně málo na to, abychom je mohli výraznějším způsobem hodnotit. Jejich přínos do mužstva byl zatím minimální a budeme muset ještě počkat. Aleš Staněk naopak splnil přesně to, co jsem od něj očekával. Patrik Moskal nám trošičku tápal a nemohli jsme k němu najít hráče, Staněk mu pomohl. Bylo vidět, že ‚Mosky‘ nám v posledních zápasech ožil, i Čuřík začal dávat góly a všichni se rázem prosazují daleko víc.“

Požadujete po vedení i další změny v kádru?

„Já bych byl nejraději, kdyby se sestava ustálila a pokračovalo se v tom, jak tomu je teď. Samozřejmě chceme dosáhnout co nejlepších výsledků, a kdo nebude pracovat a podávat výkony, co se od něj očekávají, musí počítat se vším. V tomto směru se může stát cokoliv.“

A jak si hráči vedou na trénincích?

„Od doby, co jsme spolu začali trénovat, tak nebyl sebemenší problém, ani v době, kdy se nám nedařilo. Toto je pracovité mužstvo složené s kluků, kteří na sobě chtějí pracovat. A i ti kluci, kteří odešli, neměli vůbec žádný problém s tréninkovou morálkou, ale zkrátka nezapadli herně do konceptu, nebyli schopni hrát, co jsme potřebovali, a proto byli odejiti. Nevidím tu žádný problém, že by se třeba někomu nechtělo trénovat a flákal to.“

Jakou gólmanskou jedničkou je Luboš Horčička, jenž odchytal téměř všechno. Uvažujete vůbec o prostřídání brankářů?

„Pokud je mužstvo rozjeté a daří se, tak nejsem zastáncem toho, aby se gólmani střídali a byli nervózní, že někdo týden nechytal a jak to teď bude. Luboš chytá výborně a byl bych rád, aby mu to vydrželo po celou sezónu. Ale také je to jen člověk, proto je Kuba nachystaný a jezdí chytat do Valašského Meziříčí. Takže v momentě, kdy přijde nějaká krize nebo bude Luboš unavený či na něj dolehne velký tlak, tak můžeme mluvit o změně. Pokud ale bude jeho výkonnost taková, jaká je nyní, já ho střídat nebudu.“ (úsměv)

Jak probíhá spolupráce s trenérem gólmanů?

„Výborně. Musím říct, že Jarda Odehnal je skvělý kluk a má cit pro všechny tři brankáře, s nimiž pracuje. I na mladých je vidět, že s nimi udělal kus práce. Výkonnostně se zvedají a i reference, které z druhé ligy máme, jsou dobré. Jeho angažování byl velice dobrý a podařený tah.“

Ve druhé lize působí hned několik Jestřábů, máte o nich přehled?

„Ano, hlavně o těch, kteří tam jsou na střídavé starty. O nich mám pravidelné informace, jak hrají, jaké odevzdávají výkony. Myslím si, že v drtivé většině zápasů byli pro mužstvo přínosem. Ty ostatní až tak detailně nesleduji, protože na to není tolik času.“

Když se nedařilo, tak se spekulovalo o vašem konci na lavičce Prostějova. Jak jste to vnímal vy, cítil jste po celou dobu podporu?

„Já jsem šel do Prostějova s tím, že vím, kam jsem šel a co mě tady čeká. Už dříve jsem tu zažil tři roky a svým způsobem jsme si s majitelem řekli, co a jak se po nás chce. Dostal jsem velice slušný prostor k tomu, aby se mužstvo mohlo stabilizovat a necítil jsem žádný enormní tlak na to, že bych měl ukončit svou práci. Samozřejmě mezi diváky se toho napovídá, to už bylo i před deseti lety, kdy jsme byli třetí čtvrtí. Každý den se objevila nějaká nová zpráva, v Prostějově totiž žije hokejem poměrně dost lidí a různé fámy a stoprocentní věci se tu objevují. (úsměv) Od vedení jsem ale měl volnou ruku a plnou důvěru, čehož si vážím. Možná i díky tomu, že tam bylo pár utkání odehraných v takovém stylu, v jakém chceme hrát, tak ten tlak nebyl až tak enormní, abychom se z toho všichni sesypali.“

Jak jste zatím spokojen s návštěvami na tribunách?

„V Prostějově, stejně jako ve většině jiných městech, se všechno odvíjí podle výkonů. My si sice říkáme, že derby je derby, ale když hrajeme dobře a vyhrává se, tak přijdou i třeba na Most. Naopak v momentě, kdy se prohrává, tak samozřejmě diváci zanevřou, nechtějí chodit na porážky a dívat se na špatný hokej. Musím ale říct, že trošičku jsem očekával, že bude chodit víc lidí, a když budu objektivní, tak výkony, které momentálně poslední zápasy podáváme, si zasloužily větší návštěvu.“

Věříte tedy, že po přestávce nastane mezi fanoušky větší hlad po hokeji?

„Já si myslím, že pokud budeme podávat dobré výkony a budeme se držet tam, kde jsme, tak diváci by si mohli cestu najít a zjistit, že se na ten hokej dá dívat.“