Předminulý pátek 16. října právem dokázal, proč je považován za jednoho z nejlepších a nejrespektovanějších herců současnosti. Do Prostějova zavítal s brněnským divadelním souborem Husa na provázku, kde se po boku svého syna vybičoval opravdu ke skvělým výkonům. Stejně jako Miroslav Donutil nezapře rodinné geny, i jeho syn Martin se takzvaně „potatil“. V rámci osmého ročníku divadelní přehlídky Aplaus tak měli diváci Městského divadla v Prostějově možnost srovnání. Rolí Salieriho ve hře Amadeus se Miroslav Donutil vrátil po čtvrtstoletí na svá „rodná divadelní prkna“. Večerník vám jako jediné periodikum přináší bezprostřední dojmy tohoto charismatického herce, moderátora či baviče, který nám poskytl exkluzivní rozhovor.

* Dovolil bych si jednu odlehčovací otázku na úvod. Dokážete i po těch letech od vaší maturity vyskloňovat ruskou číslovku jedna?
„Odin, bez odnovo, odnomu. Kvatit, pishu otlichno.“ (smích)

* Uvažoval jste o povolání novináře. Kdybychom si obrátili role, jakou otázku byste sám sobě položil?“
„Proč ses tím novinářem nestal, ...vole! (smích) A odpověděl bych si. Dobře jsi věděl, co děláš. Protože je to pěkně blbé řemeslo...“ (úsměv)

* Pojďme k herectví. Jaký žánr se vám nejlépe hraje?
„Já nemám to štěstí v životě, že bych hrál stále to samé, takže kromě komických rolí mám spoustu rolí vážných. Řekl bych, že většinu. A tak je mám možnost hrát jak na divadle, tak v televizi, ve filmu či v rádiu. Střídání je tedy pro mě to nejlepší, co může být.“

* Dáváte přednost spíše divadelním rolím či jsou pro vás více v oblibě role filmové?
„Rád říkám, že se to vzácně doplňuje a to je jedna z vymožeností hrát v této zemi. Ve světě tomu tak běžně není, tam je to diametrálně odlišné. Například v Americe máte televizní herce, filmové, divadelní a málokdy si zkusí něco jiného. Já jsem rád, že mohu absolvovat všechny tyto odvětví.“

* Jak si užíváte dabing, případně rádio, kde vás lidé nevidí, jen si užívají váš nezaměnitelný hlas?
„Přijde mi hrozně srandovní ten titul ´Neviditelný herec´, který se uděluje za výborný výkon v rozhlase. Já jsem chtěl být přitom vždycky viditelný.. (úsměv) Ale je to název, který k tomu asi patří. Dabing už moc nedělám, není na něj moc čas. Nadaboval jsem toho ovšem spoustu. Kevin Costner, Gérard Depardieu a další, byla to velmi zajímavá zkušenost a myslím, že byla velmi potřebná.“

* Pokud si ve vašem vytížení najdete čas pro sebe, co v těchto chvílích nejraději děláte?
„Nejraději jsem na rybách, v lese, na golfu a v moři.“

* Když zůstaneme u vody, máte nějakou oblíbenou destinaci?
„Vzhledem k tomu, že se mi za můj dosavadní život podařilo procestovat, jak to nedávno jeden můj kamarád spočítal, sedmaosmdesát zemí, tak těch moří nebylo málo.“ (úsměv)

* Pocházíte z Moravy, nabízí se tak otázka, na kterou lze asi očekávat jednoznačnou odpověď. Přesto mi to nedá, dáváte přednost spíše pivu nebo vínu?
„Jednoznačně vínu!“

* V letošním roce slavíte jedno významné jubileum. Psal se rok 1990 a vy jste se stal členem činohry Národního divadla. Jak na své začátky v jedné z nejvýznamnějších architektonických budov vzpomínáte?
„Bylo to spíše až v jednadevadesátém, i když v devadesátém jsem tam již taky okrajově byl. Smlouvu jsem ale podepsal až začátkem následujícího roku. Začátky byly pestré, protože ne všichni členové tehdejšího Národního divadly byli přesvědčeni o tom, že přišli ti praví v podobě nás nových, a tak se někteří podle toho chovali a dávali to nepokrytě najevo. Nicméně vše se časem srovnalo a myslím, že i správně pročistilo. Brzy se ukázalo, že si začali o některých myslet, že tam právem patří, o jiných zase ne. Začátky to tedy nebyly jednoduché, ale nastupte do Národního divadla z experimentálního divadla Husa na provázku. (úsměv)Byl to příliš velký skok, ale krásný.“

* A co byste řekl o současné době v Národním divadle, jak se změnilo?
„Změnilo se hlavně to, že jsem z toho divadla odešel... Cítím se absolutně svobodný, dělám si absolutně jen to, co chci dělat a tvořit. Vybírám si věci, které mi sedí, a je to tak dobře.“

* Vystupoval jste v mnoha „one man show“. Mohou se diváci či posluchači do budoucna těšit na nějaké pokračování?
„Ne, nic podobného již nechystám.“

* Přijel jste do Prostějova s hrou Amadeus, kde se po vašem boku objevuje i syn Martin. Vystupujete spolu ve více představeních nebo se jedná pouze o tuto inscenaci?
„Ještě spolu hrajeme ve Sluhovi dvou pánů.“

* A jak si tyto společné chvíle na divadelních prknech užíváte?
„Krásně. Martin přijede do Prahy, zahraje si roli Silvia, zablbneme si v nejúspěšnější inscenaci Národního divadla v historii, což je krásný, že se něco takového stalo. To by mě nikdy ani nenapadlo. Jemu byly čtyři roky, když byl na premiéře, a dnes v tom hraje.Tím se mu splnil jeden ze snů. Pamatuju si dodnes na jeho větu, když jsme tehdy odcházeli z toho divadla, oni na mě počkali s maminkou a on pronesl: Mami, já bych chtěl jednou dělat to, co taťka, abych taky bavil lidi. No, a tak se vlastně stalo to, co řekl, jeho osudem.“ (úsměv)

* Zůstaneme u Martina. Jak byste charakterizoval svého syna jako herce a poznáváte v něm i kousek sebe či je úplně jiný?
„Úplně jiný. On jde svou naprosto specifickou cestou. To, že si na začátku někteří lidé mysleli, že to bude mít těžké s tím jménem, nebo že ho někdo tlačí či mu budou pomáhat, to vše padlo. Martin se vyprofiloval ve výborného herce díky Divadlu na provázku a vedení Vladimíra Morávka, který si ho do souboru vybral. Také točí velikou hlavní roli v historickém seriálu. Myslím si, že za chvíli o něm budou vědět všichni. To, že byl za roli v Amádeovi nominován na talent roku, také svědčí o mnohém.“

* Jak často navštěvuje vaše rodina představení, ve kterých účinkujete, případně kdy chodíte na představení syna vy osobně?
„Moje rodina je na každém premiérovém představení a já se snažím, abych byl na každém premiérovém představení Martina.“

* Jak se vám v Prostějově hrálo a jaká byla odezva místního publika?
„Do Prostějova se vždy rád vracím, hrál jsem zde asi třicetkrát a publikum bylo vždy skvělé, nejinak tomu bylo i po dnešním vystoupení.“

* Na kterou roli nejčastěji vzpomínáte?
„Nevzpomínám! Já vždy uvažuji dopředu. (úsměv) Nemyslím si, že je dobré vzpomínat. Když se mě někdo zeptá na určitou roli, tak na ni dokážu vždy odpovědět. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem ji tvořil, co pro mě znamenala, ale že bych konkrétně vyjmul nějakou roli a vzpomínal výhradně na ni, na to nemám odpověď.“

* Která tedy role je vám v současné chvíli nejbližší?
„To, co v současné chvíli hraju, je mi blízké. Jestliže tedy hraju v Národním divadle Naše Furianty či Sluhu dvou pánů nebo Amadea, to jsou ty momentálně nejbližší. (úsměv) To co nehraju, mi blízké není a to co budu hrát, ještě nevím a to co jsem hrál, mi bylo vše blízké, protože jsem si to vybral. Ale kdybych si měl vybrat asi z těch dvou a půl tisíce rolí, které předcházely, nevím, na kterou ukázat a říct: tahle byla ta nejlepší...“

* Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
„Já bych chtěl dokázat, abych byl zdravý. Jestli to dokážu, budu na sebe pyšný. Protože mě čeká operace kolene a to není jednoduchý zákrok, takže mám pocit, že to je taková největší tužba.“

* A co se týče divadelního prostředí?
„Záleží na tom, jak se s kým dohodneme, na jaké práci, co to konkrétně bude. Nechci nikterak předjímat. Úvahy jsou, ale které z toho vyjdou, to opravdu teď nevím. I z části kvůli tomu kolenu.“

* Pro ty diváky, kteří neměli příležitost zhlédnout prostějovské představení, na co byste je rád pozval?
„Na všechna má představení, protože jsou skvělá. (smích) Věřím, že si lidé přijdou na své. A ti, co se vůbec nedostanou, tak se mohou podívat na Doktora Martina, jenž teď běží v České televizi.“

* K tomu jsem se právě chtěl dostat. Seriál Labyrint nebo již zmíněný Doktor Martin patří mezi poslední novinky. Jak jste si užíval natáčení?
„Seriál jsem dělal dvakrát v životě (Četnické humoresky a Hotel Herbich - pozn. red.), jinak mě to moc nezajímalo, zvláště ty papundeklové seriály, co běží v současné době v televizi. Nicméně oba tyto seriály mě oslovily, protože byly fantasticky napsané, měly v záloze výborného režiséra a výborné kameramany. Tím pádem nebylo o čem pochybovat. Také odezva to jednoznačně potvrdila.“

* Závěrem si nemohu odpustit jednu kontrolní otázku, která vás spojuje s rolí nezapomenutelného poručíka Troníka z Černých baronů. Jakou kadenci má známý samopal vzor 24?
„Na to si odpovězte sám...“ (pravý moravský smích)


MIROSLAV DONUTIL

* narodil se 7. února 1951 v Třebíči
* už při studiích na JAMU působil v brněnském divadle Husa na provázku, kde působil od roku 1973 až do roku 1990. Poté se stal členem činohry souboru pražského Národního divadla, kde působil do roku 2013
* s manželkou Zuzanou mají dva syny. Starší syn Tomáš pracuje jako informatik a mladší syn Martin je hercem
* je ceněn zejména jako nadaný komik a vypravěč
* ztvárnil známé postavy v mnoha divadelních rolích. Stařeček v Židlích, šašek v Jak se vám líbí, Truffaldino ve Sluhovi dvou pánů, Dogberry v Mnoho povyku pro nic, Tobiáš Říhal ve Večeru Tříkrálovém, Archie Rice v Komikovi, Bušek v Našich furiantech. Nezapomenutelné jsou jeho herecké kreace v komediích Tankový prapor, Černí baroni, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Hotýlek v srdci Evropy, Pasti, pasti, pastičky, Pelíšky nebo Román pro muže
* za svůj výkon ve filmu Pasti, pasti, pastičky získal Českého lva a za roli Miroslava Norbachera ve filmu režiséra Vladimíra Morávka Nuda v Brně (2003), byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
* svůj hlas propůjčil nejčastěji Kevinu Costnerovi a Gérardu Depardieu
* zajímavost: od svých osmnácti let je epileptik. Jiří Suchý jej nazval klaunem z Boží milosti a prohlásil, že Donutilův Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů způsobil, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává opravdu málokdy