- 5. říjen 2015
- 1020x
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Brazilská volejbalistka se slovenským pasem Solange Paula Pereira Soares začala svou již devátou sezónu ve službách VK AGEL Prostějov! Nadále tak drží unikátní sérii, když od vzniku oddílu před více než osmi lety je nepřetržitě členkou hráčského kádru „vékáčka“. Z této pozice má hromadu zkušeností hodnotit momentální klubové dění, o což Večerník populární „Soli“ v době postupně vrcholící přípravy na nový soutěžní ročník 2015/2016 exkluzivně požádal. A bylo to povídání veskrze zajímavé...
Jak jste strávila letošní léto?
„Vynechala jsem reprezentaci a díky tomu měla po mnoha letech opravdu dlouhé volno trvající tři měsíce. Už dopředu jsem byla rozhodnutá, že tentokrát celý tento čas strávím doma v Brazílii s rodinou, neboť mi bohužel zemřel bratr a chtěla jsem se proto co nejvíc věnovat svým blízkým. Nepodnikli jsme ale nic velkého, spíš jezdili pouze na víkendové výlety, protože moje sestry ani maminka neměly dovolenou jako já. Důležité bylo hlavně být spolu. Z tohoto pohledu mám za sebou krásné léto.“
Co říkáte na dosavadní průběh přípravy?
„Na to, že celou dobu trénujeme v tak nízkém počtu čtyř nebo pěti hráček s částečným doplněním o juniorky, má příprava vysokou úroveň díky našemu realizačnímu týmu. Kdo zná hlavního kouče Čadu, ten ví, že nám dá pořádně zabrat pokaždé bez ohledu na to, jestli jsme tři nebo v plném počtu. Samozřejmě zůstávat tak dlouho ani ne s polovinou kádru je specifické a náročné, ale pořád makáme naplno. A na druhou stranu se nám trenéři můžou aspoň věnovat víc individuálně. Každopádně jsme až doteď dělali hodně na kondici a síle, tudíž po herní stránce máme v současnosti ještě velké rezervy.“
To se asi promítlo i do prvního přáteláku proti Přerovu, že?
„Ano, tenhle výkon ani výsledek 3:1 nelze brát jako nějaké měřítko. Šlo především o to, abychom si po tak dlouhé době neustálého trénování konečně i zahrály nějaké střetnutí šest na šest. Naše reprezentantky ve svých národních výběrech hrají řadu přípravných utkání, potom je čeká mistrovství Evropy a začátkem října tak do Prostějova dorazí pořádně rozjeté v zápasovém rytmu. Což v rámci možností potřebujeme i my, proto je dobré absolvovat jednorázové přátelské duely a přípravné turnaje. Výsledky přitom nejsou tolik důležité, zvlášť když formu s ohledem na dané tréninkové období teprve hledáme a naši sestavu doplňují mladé holky. S Přerovem tedy hra nevypadala moc dobře, ale to se dalo předem očekávat.“
Jaké pocity jste si odnesla z následného turnaje Ostrava Cup 2015, který byl nakonec vítězný?
„V Ostravě jsme nastoupily ve stejném složení jako proti Přerovu, to znamená pět žen plus juniorky. Přesto jsme chtěly hrát v rámci možností co nejlepší volejbal a právě o to se celý náš tým snažil, byť i do tohoto turnaje jsme šly z hodně náročné přípravy. Naštěstí jsme nehrály nijak špatně, a to ani během základní části, kdy nás těsně 2:1 porazily dobře složené celky Lodže i Ostravy. Na druhý den se nám povedlo výkony ještě vylepšit, navíc trenéři mohli na základě sobotních zápasů stanovit díky poznání soupeřů účinnější taktiku. Tím pádem jsme jak semifinále, tak finále vyhrály a domů si odvezly konečné vítězství. Což nás samozřejmě potěšilo, neboť konkurence nebyla vůbec špatná a my jsme dokázali uspět i v sestavě bez všech největších opor z reprezentací.“
K prvenství pomohly i výše zmíněné mladé naděje. Může jim to pomoci do jejich další kariéry?
„Určitě ano. Mladé holky s námi trénují od začátku přípravy, teď navíc naskakují také do přátelských utkání a díky tomu poznávají ženský volejbal, což je oproti juniorskému bezesporu velký rozdíl. Proto je moc dobře, že svou náročnou roli zvládají výborně a pomáhají nám po tréninkové i zápasové stránce v nelehké situaci, kdy bychom jinak celou dlouhou dobu musely makat jen ve čtyřech nebo pěti ženách. Za tuhle pomoc zaslouží děvčata poděkování. Také jejich zásluhou má naše příprava lepší parametry a svým dílem přispěly i k vítězství na Ostrava Cupu. A jak už jsem řekla, samy si tím pádem mohly sáhnout na získaný pohár a zároveň si vyzkoušely, jak se hraje mezi dospělými. Pro ně samotné to určitě znamená cenné zkušenosti a vklad do budoucna. Proti starším soupeřkám si na vlastní kůži osahaly, v čem mají největší rezervy a na čem musí pořádně zapracovat. I když ony to ale ví už z našich společných tréninků, kde je vůbec nešetříme. (smích) Důležité je, že se opravdu naplno snaží.“
Jak byste okomentovala letní pohyb v kádru a nové posily?
„V první řadě je skvělé, že nedošlo k tolika změnám jako v minulých letech. A neméně výborné je, že celkově jsme určitě neoslabili, spíš právě naopak. Papírově bychom tedy měli mít minimálně stejně silné družstvo jako v minulém ročníku, nebo ještě kvalitnější. Samozřejmě však bude záležet, nakolik se dáme dohromady a budeme fungovat coby společný mančaft. Z tohoto hlediska musíme všichni udělat maximum hlavně pro dvě nové Kubánky, které jsou velice mladé a potřebují se co nejlépe adaptovat v novém, pro ně neznámém prostředí. Zejména Melissa Vargas je hrozně mladičká, v pouhých šestnácti letech pro ni bude takový přechod mezi kontinenty opravdu nelehký včetně extrémní změny životní kultury po všech stránkách. Tím pádem bude naším společným úkolem se o ni i Sulian Matienzo v České republice perfektně postarat, aby se mohly naplno a nerušeně věnovat volejbalu. Po herní stránce na nejvyšší mezinárodní úroveň evidentně mají. Stejně jako Quinta Steenbergen, kterou tady dobře známe z předminulé sezóny, a Veronika Tinklová dlouhé roky prokazující své umění v Olomouci. Ze složení týmu mám rozhodně příznivý pocit, ovšem zopakovat tak vynikající rok, jaký se nám povedl, nebude vůbec jednoduché. Znovu vyjít to ale určitě může, my se o to ze všech sil pokusíme.“
Může být výhodou zmíněné setrvání jádra týmu pohromadě?
„To je jasné, právě z toho můžeme těžit! Zůstaly dvě třetiny úspěšného mančaftu, který dokázal produkovat krásný volejbal nejvyšší evropské úrovně a je sehraný, na čemž se teď dá stavět. Teoreticky můžeme svou výkonnost posouvat ještě dál, jenže k tomu musíme opět fungovat stoprocentně na hřišti i mimo něj. Je pravda, že udržet většinu kádru pospolu delší dobu jsme zde toužili mnoho let a nyní se to konečně podařilo. Snad toho dokážeme maximálně využít. Podstatné bude co nejrychleji sladit tým poté, co teprve začátkem října dorazí reprezentantky. Loni se to povedlo a výsledkem byl senzační postup ze skupiny do play off v Champions League. Tentokrát navíc můžeme navázat na už fungující hráčské vazby z loňska, takže výhled je slibný. Uvidíme, nakolik zvládneme realitu.“
V Lize mistryň jste se však dostaly do snad ještě nabitější skupiny než před rokem. Co jste si pomyslela po slavnostním losování soutěže ve Vídni?
„Že půjdeme znovu do těžké skupiny se dalo očekávat, a mě po pravdě vůbec nepřekvapilo, že nám vylosovali tak vynikající soupeře... Ani mi to nevadí, spíš beru tuhle skutečnost pozitivně jako velkou motivaci, výzvu. Jak my samotné, tak naši věrní fanoušci se opět můžeme těšit na vynikající zápasy nejvyšší mezinárodní úrovně s tím, že v nich můžeme jedině příjemně překvapit. V minulé sezóně se nám přesně tohle povedlo, z čehož můžeme čerpat víru i energii pro zopakování takových nečekaných výsledků. Výhodné pro nás každopádně je, že nemáme co ztratit a můžeme pouze získat, zatímco favorité to mají naopak. V reálu chceme hrát svůj nejlepší volejbal a já osobně se už teď strašně těším na tyhle top souboje v nejkvalitnější klubové soutěži světa. Půjdeme do nich naplno jako vždy!“
Vedle dalšího pokračování hráčské kariéry jste se vrhla i do trenérství u starších žákyň VK AGEL. Co vás k tomu vedlo a jaké máte o své nové roli představy?
„Už několik let jsme se s Peterem Gogou a Jaroslavem Matějem bavili o tom, že bych se do trénování prostějovské mládeže nějak zapojila. Letos se tenhle plán konečně podařilo zrealizovat a já jsem za tuto šanci moc ráda, neboť pracovat s mladými mě hodně baví. Vím, že vést nadějné sportovce nižšího věku je kromě nezbytné odbornosti také dost o trpělivosti, kterou si myslím, že mám. Je potřeba jim všechny důležité věci říkat třeba tisíckrát pořád dokola každý boží den, aby se je dobře naučili. A kdo na tohle nemá hlavu či povahu, nemůže mládežnického trenéra dlouhodobě dělat. Já věřím, že takového přístupu jsem schopná a holkám chci dát maximum svých schopností, aby se postupem času zlepšovaly. Právě na to, jak uvidím týden za týdnem jejich výkonnostní růst, se těším ze všeho nejvíc. Jednoznačným cílem je rozvíjet veškeré herní dovednosti i lidský růst našich žákyň tak, aby z nich při následném přechodu do kategorie kadetek byly v rámci možností co nejlepší volejbalistky s výborně zvládnutou technikou. Špatné návyky se totiž hrozně složitě odbourávají a napravují, navíc na tohle už není u starších děvčat ani čas. Představy tedy mám jasné a jsem ráda, že vzájemná spolupráce s holkama začala bez problémů, rozumíme si, je na nich vidět maximální snaha učit se. Zdůraznila jsem jim primární nutnost dodržovat základní disciplínu po celou sportovní kariéru a věřím, že to chápou. Pracujeme rovněž na kondici, což je pro zpevnění těla i udržování dobrého zdravotního stavu též nezbytnost. Výsledky? Ty vidím jako podružné, ovšem s kvalitní výkonností by logicky měla přicházet vítězství, samozřejmě ne pokaždé. Podstatné je komplexně pracovat po všech stránkách ve společném dobře fungujícím kolektivu.“
SOLANGE PAULA PEREIRA SOARES
* narodila se 1. července 1980 v Belo Horizonte
* je svobodná, má dvojí občanství: brazilské a slovenské
* volejbalově prošla oddíly Olympik Club Belo Horizonte, Minas Tenis Club Belo Horizonte, Macae Rio de Janeiro, Slávia UK Bratislava a VK AGEL Prostějov, kde působí od roku 2007 nepřetržitě až dosud
* dlouhá léta reprezentovala ženský výběr Slovenské republiky, ale v mládí nastupovala i za národní tým Brazílie, s nímž získala zlato na mistrovství světa juniorek 1997
vybojovala čtyři tituly ve slovenské lize (2001, 2002, 2003, 2004) a sedm titulů v české extralize (2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015)
* vedle volejbalu hraje závodně i fotbal a to za ženský tým Mostkovic v oblastním přeboru
* zajímavost: je silně věřící a v rodné Brazílii pomáhá provozovat Dětský domov
Další chyba na Vápenici.