„NAŠTVÁNÍ NA REŽIM MI USNADŇOVALO ŽIVOT...“

Už tento čtvrtek 24. září zažije Prostějov zcela jedinečnou hudební lahůdku. Ve Společenském domě vystoupí legendární zpěvačka Marta Kubišová, která se proslavila nejen hitem „Modlitba pro Martu“. Symbol „Sametové revoluce“ z roku 1989 nebude doprovázet nikdo jiný než dnes již téměř stejně věhlasná skupina Petra Maláska. Jako host pak navíc vystoupí Milan Hein. Takovouto kombinaci skvělých muzikantů na jednom pódiu si snad ani nelze nechat ujít! A opomenout nelze ani následující exkluzivní rozhovor. S Martou Kubišovou si Večerník popovídal nejen o chystaném koncertě, ale také o její minulosti plné vzestupů a pádů...

●● Jak se těšíte na prostějovské publikum? Pokud se nemýlíme, je to váš návrat po čtyřech letech…
„Nemýlíte se. Naposledy jsem zpívala ve vašem krásném divadle na konci roku 2011. Na Moravu se těším vždycky a do Prostějova dvojnásob!“
●● Jak jste se vlastně dostala ke zpívání?
„V letech 1959 až 1962 jsem byla zaměstnaná v Poděbradských sklárnách a tři roky se marně usilovala o doporučení továrny k pohovorům na medicínu. Maminka tehdy objevila v Literárních novinách inzerát na konkurz do pardubického ´Stop divadla´. Zkusila jsem štěstí, vyšlo to a jednu sezónu jsem v tomto divadle vystupovala.“
●● V roce 1967 jste získala prvního Zlatého slavíka a uspěla v Bratislavské lyře. Jak na tyto události vzpomínáte?
„Na duet ´Nech tu lásku spát´ s Waldemarem Matuškou, za níž jsem dostala bronzovou lyru nelze zapomenout. Byla to báseň. Po Zlatém Slavíkovi, což je nejcennější ocenění, které jsem mohla získat a strašně si ho vážím, jsem v roce 1968 získala i Zlatou Bratislavskou lyru. Stalo se tak za píseň ´Cesta´. V lednu 1968 jsem byla také s Helenou a Vaškem v Cannes na soutěži MIDEM.“
●● Takže jste v roce 1968 byla na vrcholu slávy. Jak jste se dívala na aktuální politické události? Vy jste tenkrát hodně sympatizovala s Alexandrem Dubčekem, že?
„A rozhodně jsem nebyla sama. S ním sympatizoval skoro každý. Pražské jaro mělo prostě ohromný ohlas v celém světě.“
●● Kdy poprvé vám potom komunistický režim v rámci normalizace začal dělat problémy?
„Bohužel poměrně záhy. Už na přelomu roku 1969 a 1970... Jistě na tom měl zásluhu i obrovský úspěch písně Modlitba pro Martu, která se stala téměř národním protestsongem.“
●● Od února 1970 jste měla zakázanou uměleckou činnost. Jak jste to nesla?
„Byla jsem překvapená a rozezlená, že si to ke mně režim dovolil“ Přituhovalo už delší dobu. Vždyť dalšího Zlatého slavíka za rok 1969 už jsem obdržela soukromě, za dveřmi redakce Mladého světa...“
●● Jak jste prožívala zřejmě nejtěžší období svého života, které trvalo až do roku 1989?
„Naštvání na režim mi velice usnadňovalo život. Zafungoval pud sebezáchovy. (úsměv) Pravdou ovšem je, že to bylo velmi náročné, a to po všech stránkách. Prožila jsem několik těžkých životních zkoušek, řada lidí se ode mě odvrátila a musela se živit například lepením sáčků...“
●● Jak k tomu došlo, že jste 21. listopadu 1989 měla možnost zazpívat lidem na Václavském náměstí z balkonu budovy Melantrichu?
„Václav Havel pro mě poslal do kanceláře Ondřeje Vetchého. Připadala jsem si jako ve snu. Poprvé po letech jsem mohla veřejně zapívat Modlitbu pro Martu a hymnu. A ještě při takové příležitosti.“
●● Hřálo vás u srdce, že právě v tento den vám tleskal celý „Václavák“?
„Nemohla jsem uvěřit tomu, co se kolem mě děje, a byla jsem především v šoku.“ (úsměv)
●● Bylo pro vás složité po roce 1989 obnovit vaši pěveckou kariéru?
„Bála jsem se, že mě zradí mechanická paměť, ale záhy jsem naštěstí zjistila, že s texty nemám problém. Poprvé jsem se vrátila na pódium třetího prosince osmdesát děvět v rámci Koncertu pro všechny slušný lidi. Můj první samostatný koncert se uskutečnil druhého června 1990 v Lucerně, kde mi byl dodatečně předán Zlatý slavík - tzv. ´doživotní´. Hudební doprovod mi tehdy dělala skupina Energit Luboše Andršta.“
●● V roce 2012 jste převzala od francouzského velvyslance Řád čestné legie. Co pro vás znamená toto ocenění?
„Jsem na něj velmi hrdá! Je to obrovská pocta a stále nemůžu uvěřit, že se jí dostalo právě mně.“
●●Zaujala vás nějaká nová tvář showbusinessu natolik, že byste si s ní ráda zazpívala duet?
„Na současné hudební scéně se objevilo mnoho zajímavých tváří, těžko si vybrat. (úsměv) Už třetím rokem ale spolupracuji v muzikálu ‚Touha jménem Einodis‘ s Anetou Langerovou. Je úžasná.“
●●Kde vás vlastně vaši fanoušci dnes mohou vidět a poslechnout si váš hlas?
„Moje domovská scéna je pražské Divadlo Ungelt. V současné době mě tam můžete vidět v recitálu ´S nebývalou ochotou´.“
●● Jaká generace vaše koncerty nejvíce navštěvuje?
„V hledišti je vždycky celé spektrum diváků, od jednoho roku až do devadesáti let. Je to pro mě známka toho, že moje písničky mají lidem stále co říct.“
●●Máte připraveno pro zdejší publikum nějaké překvapení, na které se mohou návštěvníci těšit?
„Nebudu nic prozrazovat, ale věřím, že diváky v Prostějově nezklamu...“ (úsměv)
●● A chtěla byste Prostějovanům něco vzkázat?
„Snad jen to, že už se na ně moc těším a není to fráze!“
●● Co plánujete po ukončení vaší pěvecké kariéry v takzvaném zaslouženém odpočinku? Máte nějaké plány, jak budete trávit volný čas, kterého teď určitě moc nemáte?
„Budu psát knihu. Už několik let jsem teprve u první kapitoly a těším se, až na ni jednou dojde řada.“ (úsměv)



MARTA KUBIŠOVÁ
✓ narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích
✓ byla dvakrát vdaná - v roce 1969 se stal jejím manželem režisér Jan Němec, který později emigroval do USA. Jejím druhým manželem se stal v roce 1974 režisér Jan Moravec. V roce 1979 se jim narodila dcera Kateřina
✓ amatérsky zpívat začala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady
✓ od roku 1962 účinkovala v pardubickém Stop divadle, o rok později přešla do divadla Alfa v Plzni, od roku 1964 působila v pražském divadle Rokoko, kde se seznámila s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem, s nimiž v roce 1968 založila legendární trio Golden Kids.
✓ po 21. srpnu 1968 se stala její píseň Modlitba pro Martu doslova národním protestsongem, čímž se znelíbila režimu a od roku 1970 následoval zákaz umělecké činnosti
✓ v roce 1977 se stala signatářkou Charty 77
✓ v roce 1991 se stala ústřední tváří Adventních koncertů v České televizi, o rok později začala moderovat pořad na pomoc zvířatům „Chcete mě?“
✓ natočila mnoho alb a pravidelně uvádí své recitály v pražském Divadle Ungelt. Mezi největší hity patří tolikrát zmiňovaná Modlitba pro Martu, Nechte zvony znít, Ring-o-ding, Cesta, Depeše či Magdalena
zajímavost: 29. října 2012 byla na francouzské ambasádě oceněna řádem Čestné legie, který získala za zapojení se do boje proti komunistickému režimu a svou uměleckou činnost