PETR SVOBODA:„NEEXISTUJE NA SVĚTĚ MÍTINK, KTERÝ BY MĚ DONUTIL PROSTĚJOV VYNECHAT!“

Hlavní hvězdou, která dodala atletické Velké ceně města Prostějova potřebný lesk, se podle očekávání stal nejlepší český překážkář a účastník nedávného světového šampionátu Petr Svoboda. Brzy jedenatřicetiletý atlet, jenž se před šesti roky dokázal vklínit mezi fenomenální borce tmavé pleti a postoupit do finále mistrovství světa a v hale se stal dokonce mistrem Evropy, se ale na Hané jako hvězda vůbec nechovala. Držitel národních rekordů na 110 a 60 metrů překážek se ochotně bavil s každým, kdo jej oslovil, prostějovský mítink si opravdu užíval. „Kde jinde doma závodit než na nejstarším republikovém závodu? Žádné peníze mi nestojí za to, abych tady chyběl,“ přiznal v exkluzivním rozhovoru pro Večerník nemalé sympatie k Velké ceně města Prostějova Petr Svoboda.  Co dál na sebe prozradil?

●● Šlo o váš první závod po mistrovství světa v Pekingu...
„Zrušil jsem účast v Záhřebu a Rovennetu. Já chtěl být v Prostějově! Mám to tady rád.“
●● Kromě vítězství jste vylepšil i svůj rekord, takže spokojenost?
„Běžet tu dnes bez ´Penyho´, asi by ten čas nebyl tak dobrý. Já vždycky vítám, když se mnou běží právě Petr Peňáz nebo Martin Mazáč. Jsem za to vděčný. Ve světě je to jinak, tam si říkám zase já, kam až s nimi vydržím. Doma jsem rád, když mě kluci hecnou.“ (úsměv)
●● Čas 13.49, i když s větrem, potěší, ne?
„Ano, jsem za něj rád. Je to výborný čas.
K tomu větru asi tolik, on byl spíše nepříjemný. Dostává to člověka blíže k překážkám a hrozí srážka. Myslím si, že kdyby foukalo méně, byl by čas ještě o trochu lepší.“
●● Kam míříte z Prostějova?
„Mám v plánu mítink ve Varšavě. Měli by tam být Robles nebo Oliver. Běhají časy okolo 13.40, tak to značí, že Svoboda má formu. (smích) Pojedu je tam potrápit!“
●● Zmiňujete světová esa. Jak se ohlížíte za světovým šampionátem?
„Po příjezdu do Pekingu jsem měl čtyři dny zánět průdušek. Píchali do mě kalciovky, abych se probral a vrátil zpátky. Po těch čtyřech dnech jsem byl ale tak oslabený, že jsem něco snědl a tři dny strávil na záchodě... Zhubnul jsem tři až čtyři kila čistě jen svalové hmoty. Takže to už bylo spíše ve hvězdách, jak to dopadne. Nečekal jsem už prakticky nic.“
●● V rozběhu vás navíc hodně rozčílil diskvalifikovaný Američan...
„Hodně jsem vybouchnul. Já vyběhl dobře a ... Nikdy v historii se nestalo, že by někdo něco uhádal na stadionu. Maximálně dodatečně po protestu, jako se to podařilo mně. Dělat tam ale takové cavyky a k ničemu, to se nesluší Stejně ho poslali pryč. Já odešel bez keců a dohadovali jsme se až potom. Do semifinále mě sice dali, ale nebylo to ono.“
●● Celkově vnímáte letošní sezónu jak?
„Nic, moc! Čekám, až budu dva roky v kuse zdravý. Potřebuji udělat pořádnou přípravu, díky které by tělo přešlo na jiný level. Vrátil jsem se po třech a půl letech přestávky a pořád to šijeme závod od závodu. Teď jsme trochu potrénovali, což bylo hned poznat. Mrzí mě, že už končí sezóna. Cítím, že jsem se vyběhal teprve teď. Přál jsem si zakončit sezónu časem pod 13:40, ale zatím se nepodařilo.“
●● Místní legendě Františku Mrázkovi jste s úsměvem říkal, že se nic neděje, vždyť Rio je až příští rok. Je to velká výzva?
„Obrovská! Bude to asi moje poslední olympiáda. Říkám asi ale, že například Collins běhá světové výkony v osmatřiceti... U těch černochů je to ale jinak. (smích) Já pojedu do olympiády v Riu de Janeiro na sto procent. Je potřeba se udržet zdravý a vyběhat se. Musím se dostat na čas okolo třináct celých tři, abych tam měl co dělat.“
●● Zmínil jste svoji tříletou pauzu. Jak moc bylo složité se po tak těžkém zranění vrátit zpátky? Věřil jste, že to dokážete?
„To byl jediný důvod, kvůli kterému jsem se vrátil. Právě že pořád jsem věřil tomu, že na to mám. Nevím, jestli to má každý, ale já v sobě pořád měl něco, že pokud budu zdravý, vrátím se a bude to dobré. Jsou tréninky, kdy cítím Petra Svobodu z roku 2010. Cítím tu vnitřní sílu, jen je potřeba zůstat zdravý!“
●● Vraťme se k tomu nešťastnému zranění. Jaké jste prožíval pocity?
„Nazval bych to atletickou smrtí. Od Paříže 2011 (HME zlatá medaile - pozn. red.), mě začala bolet pata a už jsem do závodu nenastoupil. Ještě jsem absolvoval soustředění, kde jsem běhal a dokonce si dělal i osobáky. Pak mě ale začala bolet pata a všichni fyzioterapeut i masér, mi říkali, že se jedná o odraženou patu, což se poznává těžko.“
●● Co vám nakonec vlastně bylo?
„Zánět úponu, jenž se mi utrhl a nastartoval vlastně všechny problémy. Přetěžoval jsem pravou nohu a už to jelo. Měl jsem pocit, jako by se proti mně vše spiklo.“
●● První operace nepomohla?
„Přesně tak. Přitom mělo jít o jednoduchý zákrok. Po šesti týdnech jsem začal chodit, následně i vyklusávat. Cítil jsem však stále bolest, vůbec se to nelepšilo. Čekala mě tak druhá operace, která odhalila kalcifikát, jenž musel být oškrábán. Následovala třetí operace, dostal jsem homeopatika.“
●● Co následovalo poté?
(smutný úsměv) „Při třetím zákroku, se mi do těla dostala infekce, která si říká zlatý stafylokok. Byla tedy nutná drenáž a cítil jsem se pod psa. Hlavou se mi honily myšlenky, jestli budu vůbec chodit...“
●● Dlouhodobá rekonvalescence a nečinnost vás žraly?
„Odporný pocit, moc se to nedá vyjádřit. Každý sportovec, jenž prodělal nějaké těžké zranění, ví, o čem mluvím. Nikomu bych to nepřál.“
●● Vrátil jste se v loňském roce a hned jste se zařadil do širší světové špičky. Znamená to, že jste fit?
„Vypadá to, že ano. Achillovky sice sem tam pobolívají, ale není to nic drastického.“
●● Dokázal jste se kvalifikovat i na mistrovství světa, už to je obdivuhodné...
„Já byl přesvědčen, že limit dám. Cítil jsem se dobře už na republice a ve Francii, kde jsem zaběhl v červenci 13.44, pak ze mě spadlo obrovské závaží. Svoboda je zkrátka zpátky a bude se s ním muset znovu počítat!“
●● Když zmíněná olympiáda dobře dopadne a budete slavný, přijedete i pak do Prostějova na takový v uvozovkách pouťák?
„Já jsem připravený po olympiádě ještě rok, dva závodit. Pokud ale nebude třeba finále Diamantové ligy a já tam budu, tak mě nic neodradí od toho, abych vynechal místní Velkou cenu. Myslím, že na světě neexistuje mítink, který by mě donutil Prostějov vynechat!“

Petr Svoboda
✓ narodil se 10. října 1984 v Třebíči
✓ pochází z Budišova, kde začínal s atletikou jako sprinter a dálkař, věnoval se i vícebojům
✓ držitel českého rekordu v běhu na 110 metrů překážek - 13.27 vteřiny, a 60 m překážek v hale 7.44 sekund
✓ největší úspěchy: halový mistr Evropy z roku 2011 v Paříži, bronzový medailista z ME v hale roku 2009 - oboje v běhu na 60 m překážek, 6. místo na MS v roce 2009, 5. místo na HMS v roce 2010, 6. místo na MS v roce 2010
zajímavost: vleklé zranění paty a opakované operace mu přerušily kariéru na tři
a půl roku! Hlavou se mu honily myšlenky na ukončení aktivní činnosti, rozhodl se však pokračovat dál...