„V CELÉ NAŠÍ OBLASTI BYL UDĚLÁN OBROVSKÝ KUS PRÁCE“

Jak sama říká, nikdy nemůžeme v životě vědět, kdy budeme sami nebo naši blízcí některou ze sociálních služeb potřebovat. Při nedávném slavnostním otevření chráněného sociálního bydlení ve Vrahovicích by se zdálo, že realizací tohoto projektu vyvrcholily aktivity sdružení LIPKA. Kdo jen trochu zná jeho předsedkyni Renatu Čekalovou, tomu musí být jasné, že tato činorodá žena má v zásobě ještě hodně nových plánů.

A také o nich vyprávěla Večerníku v exkluzivním rozhovoru.
●● Jak jste se dostala k práci v sociální sféře?
„Svou profesní dráhu jsem věnovala nejdříve dětem ve školství, mimo jiné jako speciální pedagog dětí s vývojovými poruchami učení. Setkala jsem se i s velmi smutnými příběhy konkrétních dětí s těžkým zdravotním postižením a jejich rodin, kdy jedinou možností odborné péče byl jejich trvalý pobyt v ústavech, mnohdy na druhém konci republiky, spojený s dlouhodobým odloučením od svých blízkých. Shodou okolností jsem v rámci rozšiřujícího studia vysoké školy měla možnost srovnat poskytované služby pro tyto děti v zahraničí a u nás. Byly to dva zcela odlišné světy – jeden otevřený a barevný, druhý uzavřený a šedivý. S jednou kolegyní jsme si řekly, že když to jde o pár desítek kilometrů dál, musí to jít i u nás. (úsměv) Spojily jsme se s rodiči, kteří se dlouhé roky snažili apelovat na úřady a instituce, kde sice nacházeli pochopení, ale ne konkrétní pomoc, přesvědčily jsme tým skvělých spolupracovníků, oslovily odborníky, podnikatele, firmy, dobrovolníky a založily občanské sdružení.“
●● Jaká byla situace v této oblasti v první polovině devadesátých let?
„Společenské změny na přelomu osmdesátých a devadesátých let mimo jiné ukázaly v pravém světle nedobré postavení a izolovaný život lidí se zdravotním postižením. Současně však přinesly obrovskou šanci - otevřely prostor pro vznik nestátního neziskového sektoru. Tuto šanci jsme využili a pustili se do realizace velkého snu - vybudovat pro děti se zdravotním postižením tolik potřebné zázemí, ve kterém by našly potřebnou péči sociální, zdravotní i vzdělávací. Začátky nebyly jednoduché. Velkorysé plány vystřídala práce plná nadšení, entuziasmu, překonávání překážek, malých proher i velkých výher. Obrovskou měrou nám v tom pomohla velmi příznivá společenská atmosféra, otevřenost lidí s dobrým srdcem a jejich snaha pomoci tam, kde je třeba. Snad jen vlastní slovo ´sdružení´ vystihuje, kolik lidí, kolik sil i kolik osudů se spojilo, aby ten vyřčený sen naplnilo. Bez podpory lidí obdařených darem solidarity a smyslem pro dobročinnost, bez těch konkrétních letitých dobrovolných spolupracovníků i bezejmenných podporovatelů, stejně jako bez profesionálního týmu erudovaných pracovníků, by se LIPKA nikdy nedostala tam, kde jsme dnes.“
●● Co bylo prvním významným počinkem občanského sdružení Lipka?
„V roce 1993 jsme otevřeli první denní stacionář v regionu ve dvou pronajatých třídách kapacitně nevyužité mateřské školy ve Vrahovicích. Od počátku jsme byli vedeni myšlenkou, že poskytovaná péče musí být komplexní. Proto byl stacionář navázán na speciální školu, proto byla nedílnou součástí poskytovaných služeb ošetřovatelská a odborná rehabilitační péče či klinická logopedie. Současně jsme od města Prostějova získali dlouhodobý pronájem budovy, vhodné k provozování malého zařízení sociálních služeb. Za pomoci sponzorů, drobných i větších přispěvovatelů, odborné i široké veřejnosti jsme se pustili do rozsáhlé rekonstrukce léta neobývaného a zchátralého objektu. Snad v tom byl i kousek odvahy, ale vzpomínám si, jak nám pomohl jeden z prvních sponzorských darů ve výši sto tisíc korun – ve své době to byly obrovské peníze. Následný rok se denní stacionář i speciální škola mohly přestěhovat do účelově zrekonstruovaného a vybaveného objektu pro šestatřicet dětí. Za pár roků však jeho kapacita přestala stačit. Pustili jsme se znovu do rekonstrukce, tentokrát větší budovy a v roce 1999 se stacionář přestěhoval do nových prostor v ulici Tetín. Společnými silami a s podporou veřejnosti se nám podařilo vybudovat moderní zařízení ambulantních sociálních služeb pro děti, mládež i dospělé osoby se zdravotním postižením i seniory s vlastní fyzioterapií, klinickou logopedií, ale třeba i s terapeutickými dílnami s celkovou kapacitou pětaosmdesáti uživatelů.“
●● Kolik klientů se u vás za tu dobu už vystřídalo?
„Naše sdružení má vedený archiv od doby svého vzniku, takže určitě bychom mohli zpětně vyhledat všechny smlouvy o poskytování služeb a zjistit, kolik uživatelů se u nás vystřídalo. Momentálně nejsem schopna specifikovat přesné číslo, ale určitě se jedná o stovky klientů. Není bez zajímavosti, že denní stacionář dnes využívají i dospělí, kteří k nám pravidelně dochází od raného dětství, tedy přes dvacet roků.“
●● V této oblasti je potřebná součinnost a podpora města. Nacházela jste ji vždy?
„Postupem času se mění potřeby našich uživatelů, a tak se i sociální služby musí rozvíjet tak, aby reagovaly na potřeby svých klientů, ale
i na potřeby občanů města a regionu. Upřímně? Asi bych neříkala úplnou pravdu, kdybych tvrdila, že jsme byli s podporou města vždy spokojeni. Například v oblasti veřejné finanční podpory jsme mnohdy cítili, že podpora sociálních služeb by mohla být vyšší... Na druhé straně považuji za poctivé říci, že bez podpory magistrátu bychom řadu záměrů nemohli realizovat. Město nám poskytlo pronájem potřebných prostor k poskytování sociálních služeb i pro účely zřízení chráněné dílny, město nám prodalo objekt pro účely chráněného bydlení, poskytlo prostředky pro bankovní záruku atd., atd. Vedení našeho města vnímá potřeby svých obyvatel a díky tomu i nám poskytuje nezbytnou součinnost, bez které by naše plány zůstaly jen úhledně popsanými stránkami papíru.“
●● Změnila se situace po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004?
„Již jsem se zmínila o obrovské šanci na počátku devadesátých let. Vstup do Evropské unie celému neziskovému sektoru dal velké možnosti a šanci na rozvoj či na realizaci smělých plánů i záměrů. Díky podpoře z předstrukturálních a později strukturálních fondů jsme mohli vybudovat jedno z prvních sociálních družstev u nás SENZA družstvo chráněná dílna, které již téměř patnáct roků zaměstnává osoby se zdravotním znevýhodněním. Za roky své existence má SENZA družstvo v oblasti sociální ekonomiky již nezastupitelné místo a velmi dobrý zvuk. Náměty, jak vybudovat i dlouhodobě udržet sociální firmu přijíždějí do SENZY získávat mnozí zahraniční i tuzemští sociální podnikatelé. Realizovali jsme i celou řadu tzv. měkkých projektů, zaměřených na zvýšení kvality poskytovaných sociálních služeb, na rozvoj profesních dovedností pracovníků apod. Nyní vlastně administrativně dokončujeme rozsáhlý investiční projekt „Mám kam jít“, díky kterému jsme vybudovali tolik potřebné chráněné bydlení a novou sociálně terapeutickou dílnu. Je jen obrovská škoda, že kritéria a administrace jednotlivých výzev je nastavena tak náročně a složitě, že je tím omezena i jejich dostupnost, zvláště pro neziskové organizace.“
●● Ve sportu se obecně stále obtížněji shánějí finance. Máte v posledních letech podobnou zkušenost?
„Většina dotačních titulů a výzev je zaměřena na nové projekty. Má osobní zkušenost je, že získat prostředky na zcela nový projektový záměr není sice vždy jednoduché, ale není to nemožné. Mnohem obtížnější situace je však v získávání prostředků na jejich udržitelnost
a zajištění každodenního provozu stávajících služeb. Zvláště nyní, kdy došlo ke změně financování sociálních služeb ze státního rozpočtu a převedení těchto kompetencí na kraje, se obáváme snížení finančních zdrojů. Osobně jen doufám, že posílení role krajů ve financování sociálních služeb nebude příčinou k utlumení například aktivizačních služeb nebo služeb sociální prevence.“
●● Jak jste už zmínila, v poslední době jste věnovala energii projektu chráněného sociálního bydlení ve Vrahovicích. Je kapacita v současné době zaplněná?
„Kapacita ještě naplněná není. Bylo vybudováno potřebné moderní zázemí celkem pro čtrnáct uživatelů, v současnosti žije v chráněném bydlení osm klientů, další zájemci do služby nastoupí po letních prázdninách.“
●● Jste známá svou činorodostí. Jaké máte plány pro nejbližší budoucnost?
„Stále je co zlepšovat. Kdysi mi jeden známý v souvislosti s vedením družstva řekl, že ´každá stagnace je začátkem konce´. A ono to tak asi je. Poslední dobou se mění struktura uživatelů denního stacionáře a tím i naplňování jejich individuálních potřeb. Pozornost nyní soustřeďujeme na další zvyšování kvality poskytovaných služeb a s ní souvisí potřeba otevření nové skupiny uživatelů. Pro ni musíme co nejdříve zajistit odpovídající prostorové, materiální i personální zázemí tak, aby uživatelé měli vše, co potřebují. Velmi rádi bychom také pořídili nový kabát objektu v ulici Tetín. Vnitřní prostory se nám podařilo zrekonstruovat a moderně vybavit, ale vnější podoba budovy je v havarijním stavu.“
●● Co je podle vašeho názoru obecně potřeba v této sféře v  České republice zlepšit?
„V celé oblasti sociálních služeb byl udělán obrovský kus práce. Situace před dvaceti či deseti lety a dnes je diametrálně odlišná. Mám možnost ji posoudit i z pozice inspektorky sociálních služeb. Kvalita i rozsah poskytované péče je na nesrovnatelně vyšší úrovni. A co je potřeba zlepšit? Předně zvýšit stabilitu v celé oblasti. Neustále nové zákony, legislativní úpravy a novely nám jen přidávají práci, mnohdy zbytečnou a kontraproduktivní. Vždyť není třeba měnit to, co funguje, co je ku prospěchu věci jen proto, aby byla změna. Dle mého názoru by si také mnohem větší podporu zasloužily ambulantní a terénní sociální služby. Sociální služba sama o sobě má pomoci člověku v nepříznivé sociální situaci k jejímu překonání a návratu zpět do běžného života. K naplnění tohoto cíle slouží především zmíněné formy služeb. Jejich nedostatek může vést k předčasnému odchodu např. seniorů do pobytových zařízení, která jsou mnohem nákladnější, momentálně kapacitně nedostačující a především, člověka vytrhávají z jeho přirozeného prostředí. Zatěžuje nás stále se zvyšující administrativní zátěž a náročnost naší práce. Jako klasická ´neziskovka´ si nemůžeme dovolit samostatné zaměstnance na standardy, nejrůznější statistiky, výkazy, revize, hlášení a podobně. Skutečnost je dnes taková, že četnost těchto administrativních úkonů se tak zvyšuje, že pracovník s touto náplní by se jistě ´nenudil´...“
●● Jak je na tom Prostějov co do kvality sociálních služeb v porovnání se srovnatelnými městy?
„Každý z nás se v životě dostane do situace, kdy bude sám nebo jeho blízcí nějakou sociální službu potřebovat. Před několika lety se Prostějov zapojil do střednědobého, takzvaného komunitního, plánování sociálních služeb. V rámci něj byly zmapovány potřeby obyvatel města v této oblasti i potřeby samotných poskytovatelů, byly zpracovány vstupní analýzy, vydány katalogy sociálních služeb pro veřejnost. Jak jsem již řekla, stále je co zlepšovat - například soustředit pozornost na další rozvoj služeb sociální prevence, podporu služeb, směrovaných k lidem žijícím ve svém přirozeném prostředí. Přesto se domnívám, že síť i kvalita sociálních služeb je srovnatelná s městy obdobné velikosti, ale především, odpovídají potřebám občanů našeho města.“

✓ narodila se 6. září 1956 v Prostějově
✓ je vdaná a má jednoho syna
✓ vystudovala dvě fakulty - Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor psychologie-pedagogika a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika - logopedie
✓ spoluzakladatelka a předsedkyně občanského sdružení LIPKA Prostějov
✓ spoluzakladatelka a předsedkyně představenstva SENZA družstva chráněná dílna Prostějov
✓ specializovaný odborník - inspektorka kvality sociálních služeb a lokální konzultantka MPSV ČR „Podpora sociálního podnikání v ČR“, dle potřeby práce v dalších komisích a pracovních skupinách MPSV ČR
✓ vedoucí pracovní skupiny Komunitního plánování sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením a členka řídící skupiny
✓ mezi její záliby patří dle možností lyžování, jízda na kole, skútru, práce na zahradě
✓ zajímavost: je autorkou prvního katalogu poskytovatelů sociálních služeb v regionu, podílela se na vydání první bezbariérové mapy města