„Podařilo se mi složit velice slušný mančaft,“ těší kosteleckého kouče Jiřího Grepla

Loni v létě se po mnohaleté přestávce vrátil zpět k pomyslnému kormidlu kostelecké mužské házené Jiří Grepl. A druholigové „áčko“ pod velením zkušeného stratéga ožilo, tým složený ze starších i mladších hráčů se dokázal nejen v poklidu zachránit, ale nakonec díky jedenácti vítězstvím a nulové bilanci v tabulce pravdy obsadil pátou pozici za silnými výběry Velkého Meziříčí, Ivančic, Hustopečí a Napajedel. V tomto regionálním táboře tak zavládla radostná atmosféra, byť to téměř vždy může být ještě o trochu lepší, konečné umístění znamená úspěch.

●● Podařilo se vám dovést mužstvo do horní poloviny tabulky. Jde o dostatečný úspěch po návratu na házenkářskou lavičku?
„Budu-li sezónu hodnotit jako trenér, tak si myslím, že mohu být spokojen. V tabulce jsme skončili pátí, což považuji za úspěch s ohledem na to, jaké problémy jsme loni na podzim měli a jak bylo složité dát to alespoň nějak dohromady. Spokojenost však není stoprocentní. Když se na to zpětně dívám, tak jsme mohli uhrát trošinku víc, byly tu ovšem objektivní důvody, proč tomu tak není...“
●● Co by šlo mezi tyto objektivní důvody zařadit?
„Především fakt, že v podzimní části jsme tápali v některých zápasech. Hledali jsme optimální složení sestavy, ne všichni hráči byli v ideální formě, navíc někteří v rozhodujících momentech chyběli, což se ukázalo třeba v domácím utkání s Hustopečemi, kdy jsme prohráli o gól. Scházel nám tehdy Milan Varhalík s Jirkou Vymětalem, což byli pro nás velice důležití hráči, až nepostradatelní. Proto jsme na podzim ztratili tyto dva body. Naprosto totálně jsme ‚zorali‘ utkání v Kuřimi, ta tehdy byla poslední. V Brně jsme měli teoretickou šanci. Uhráli jsme tak deset bodů, ale mohlo jich být ještě o šest víc. Pak by jaro vypadalo o něco klidněji.“
●● Ale na druhou stranu se vám podařilo dvakrát zdolat Velké Meziříčí,
s čímž se asi nepočítalo...
„Samozřejmě. V domácím prostředí to pro mě bylo celkem překvapení, opět jsme nastoupili bez Jirky Vymětala, chyběl i Milan Varhalík, odtáhly to ale spojky Honza Smékal, Marek Dostál, Martin Švec. Zahráli to skvěle, přidal se k nim Pavel Přikryl a to klíčové utkání jsme zvládli. Na podzim jsme tak s body moc nepočítali a už vůbec ne na jaře venku.“
●● Konečná tabulka sice naznačuje poklidný ročník, ale ještě pár kol před koncem ale nebylo jisté, zda se vás nebude týkat záchranářská matematika...
„To je pravda, jarní část se nám zrovna moc nepodařila. Těžko jsem hledal důvody, proč tomu tak bylo, jestli příprava nebyla optimální, jestli to některým hráčům nesedlo. Hned první utkání doma s Ivančicemi jsme za takových divných okolností prohráli, i když jsme vedli o čtyři branky. Po utkání jsem se doslýchal různé věci, ani rozhodčí nám tehdy nebyli moc nakloněni. Vzápětí jsme nebodovali ani v Telnici a už náš náskok začínal scvrkávat, protože mančafty ze spodku začínaly bodovat, a bylo to na vážkách. Pak se nám forma trošku spravila a až do konce jara se tým vezl na poměrně solidní vítězné vlně.“
●● Podle tabulek jste měli první poločasy výrazně lepší než ty druhé. Může to o něčem svědčit?
„Neřekl bych. Až tak moc jsem to nesledoval a některá utkání se mi zdála pravý opak, že jsme první poločasy optimálně nehráli, jako by se někteří hráči hledali. Bylo tomu tak třeba v Hustopečích, kdy se nechytil Honza Smékal. A spíš jsme měli lepší závěry než první poločas, sám jsem se zamýšlel nad tím, proč tomu tak je, jestli je to otázkou naší fyzické kondice, nebo naši soupeři odpadávali. Co mám stoprocentně zjištěné, někdy nám Honza Smékal první poločas ‚prochrápal‘ a chytil se až druhou půlku. Pak nám pomáhal hodně a nakonec je to náš nejlepší střelec.“ (úsměv)
●● Byl to právě on, na koho jste při zakončení nejvíce spoléhali?
„To zase ne. Když se podíváme na střeleckou tabulku, tak je z pohledu našeho týmu poměrně vyrovnaná. Honza Smékal dával sto osmnáct branek, Pavel Přikryl sto tři, pak tam byli hráči na spojkách, jako jsou Martin Švec, Jirka Vymětal, Milan Varhalík. Nebylo to tedy jen na Honzovi Smékalovi, přiznávám ale, že jsme na něj spoléhali hodně. Je to mladý klučina a velký talent kostelecké házené.“
●● Vidíte takových talentů více?
„To je horší... Je tu jeden klučina Honza Oščádal. Má osmnáct let, začal s námi trénovat. Pokud u toho vydrží a bude házené věnovat dostatek času, mohl by určitou úroveň mít, předpoklady má. Pak tu máme ještě bratry Prášily, ale to je asi všechno... A jak jsem mluvil o složitém podzimu, tak sezona pro nás dopadla z pohledu hráčského kádru ještě hůře. Bratři Frelichové i Pepa Humpolíček mi oznámili, že v Kostelci končí, od poloviny dubna ukončil hostování Petr Zapletal. Nehledě k tomu, že odešel Marek Grepl, což nás také citelně oslabilo.“
●● Trochu předbíháme, ale lze už odhadnout, jak by se mohl stávající kádr proměnit v létě?
„Dá, protože jsem se s výborem dohodl, že budu pokračovat ve funkci trenéra. Začal jsem pracovat na doplnění kádru, máme nějaké věci rozjednané. Očekávám, že se Zubřím nám opět uvolní Pavla Přikryla, Marek Dostál je již náš hráč. Vyhlédnuté máme jednoho brankáře, dva hráče a ještě jednoho dorostence, který by mohl dobře zapadnout do kolektivu. Pracuji na tom, snad se to podaří.“
●● Očekáváte tedy, že budou pokračovat všichni zkušení hráči, kteří letos vypomáhali?
„Neřekl bych, že vypomáhali, byli to plnohodnotní hráči kádru. Nemám žádné avízo od nikoho, že by někdo z hráčů chtěl končit. Nevím, jak to dopadne s Milanem Varhalíkem, který má hodně složité zaměstnání a jehož docházky na tréninky jsou velice omezené. Věřím ale, že se domluvíme a minimálně rok nám ještě pomůže. Takže kádr by měl zůstat pohromadě.“
●● Co vás nakonec přesvědčilo, že jste se rozhodl pokračovat v roli trenéra?
„Za ten rok, co jsem dával vše dohromady, tak se mi podařilo složit velice slušný mančaft, i herně jsme na tom byli velice solidně. V první polovině sezóny jsem měl velké obavy z toho, že jestli chceme vyhrávat, musíme dávat alespoň pětadvacet branek a dostávat jich méně. Když jsem se podíval, kteří hráči jsou je schopni dávat, tak mi běhal mráz po zádech. Pak se ukázalo, že jsem některým klukům až tak nevěřil
a oni se rozehráli, takže jsme skoro každé utkání dávali více než oněch pětadvacet branek. Podařilo se mi mančaftu vštěpit dobrý herní styl v útočné činnosti, kdy jsme z rychlých protiútoků dosahovali poměrně laciných branek. Až tak jsem nebyl spokojen s obrannou činností, tam nás držel Honza Mayer, jenž sezonu zachytal velice dobře. Láká mě tedy to, že je možné s mančaftem pracovat a možná ještě něčeho dosáhnout.“