PAVEL NAVRÁTIL: „VŠECHNO SE SNAŽÍM DĚLAT NAPLNO“

Jen čtyři osoby jsou součástí volejbalového projektu VK Prostějov od jeho počátku před více než osmi lety až dosud. Předseda správní rady Petr Chytil, sportovní manažer Peter Goga, hráčská kapitánka Solange Soares a lékař týmu Pavel Navrátil. Ze zmíněného kvarteta veřejností určitě nejméně sledovaný, ovšem nikoliv nejméně zajímavý člověk. Kromě své doktorské profese se totiž aktivně věnuje rovněž fotografování a hudbě, navíc má velmi poutavé zážitky i originální pohled na život. Něco z toho všeho se Večerník snažil přenést do následujícího exkluzivního rozhovoru...

●● Co pro vás znamená skutečnost, že jste se jako jeden z mála aktivně podílel na celé nové éře prostějovského volejbalu?
„Určitě je to pro mě čest a samozřejmě mám radost, že jsem u toho byl od úplného začátku a vydržel až doteď. Tenkrát v roce 2007 jsem byl předsedou Okresního volejbalového svazu a ještě hrával Hanáckou ligu smíšených družstev, když mě Peter Goga oslovil s tím, jestli bych nově se rodícímu ženskému týmu VK mohl dělat lékaře. Ještě dost starší je však moje vzpomínka na to, jak jsme se pár let předtím bavili s Evou Celbovou a Soňou Dosoudilovou během prostějovského turnaje v beachi na téma, že je škoda nemít tady opravdu kvalitní šestkový volejbal. Obě holky jsem mimochodem za mlada měl v péči coby lékař v české reprezentaci kadetek i juniorek a poté, co se podařilo v Prostějově rozjet špičkový tým žen, objevily se časem v našem hráčském kádru. Takže jsem je aspoň zčásti provázel celými jejich kariérami. (úsměv) Pro mě osobně se vznikem VK, jeho vstupem do extraligy a mým zapojením do tohoto projektu se podstatně změnil pohled na volejbal. Musel jsem si postupně zvykat na obecnou změnu charakteru vrcholového sportu ze státní na profesionálně manažerskou záležitost. Naplno se prosadily tyto schopnosti marketingové agentury TK PLUS v čele s Miroslavem Černoškem, díky čemuž je na tom prostějovský volejbal tak skvěle.“
●● Na co z dosavadní existence VK Prostějov nejraději vzpomínáte?
„Každý zápas, turnaj, akce nebo období jsou neopakovatelné, takže se něco konkrétního těžko vybírá. Ale jak se říká, všechno je poprvé jen jednou, tudíž nejkrásnější vzpomínky asi mám na úplné začátky. Když jsme cestovali na první přípravný turnaj do San Rema bez jakýchkoliv zkušeností a s menším počtem hráček, neboť tým ještě nebyl kompletní, zato osobně nechybělo vedení klubu. Já jsem tenkrát byl nejen lékař družstva, ale i masér, trenérka Táňa Krempaská mě kontrolovala a masíroval jsem v bílém oblečení na posteli. Pro celý oddíl šlo o premiérové setkání s mezinárodním volejbalem na nejvyšší úrovni, něco podobného pak následovalo o rok později při úvodním střetnutí Champions League v Murcii. Do Španělska se tehdy cestovalo leteckým speciálem společně s fanoušky, otočením vývoje utkání se povedlo slavně zvítězit 3:2 a celkově to byl úžasný zážitek se vším všudy. Hodně rád vzpomínám na fantastický obrat duelu v Bielsko-Biale v bouřlivé divácké atmosféře znamenající historicky první postup ze základní skupiny do play off evropské Ligy mistryň či na pozdější ohromně cennou výhru 3:2 v Cannes, kde jsem si popovídal s nejlepším reprezentačním kanonýrem české fotbalové historie Honzou Kollerem. A takových okamžiků by se dalo najít mnohem víc. Většinou jsou ty nej momenty spojené s nečekanými výsledkovými úspěchy, které odstartují spontánní euforii. Jako byla uplynulá sezóna a senzační postup ze skupiny smrti na úkor Rabity Baku, když se povedlo zdolat i Dynamo Kazaň a Chemik Police.“
●● Byl zatím poslední ročník 2014-2015 nejlepší v historii prostějovského volejbalu?
„Podle mě byla srovnatelně výborná i sezóna, kdy se podařilo vyhrát Středoevropskou ligu. Tenkrát jsme museli podstatně víc cestovat a odehrát o poznání větší počet těžkých zápasů, přitom holky vedle zmíněné Středoevropské ligy ovládly i českou extraligu a pohár, navíc dokázaly postoupit rovněž do play off Champions League. Letos jsme národními soutěžemi prošli dost hladce, ovšem je pravda, že tím náročnější bylo zvládat extrémně těžké bitvy Ligy mistryň proti samým špičkovým soupeřům. Toho si na současném kolektivu moc vážím, jak uměl mezi rozdílnými úrovněmi jednotlivých střetnutí přepínat.“
●● Můžete být trochu konkrétnější...
„Rozhodující zásluhu na tom určitě má hlavní trenér Mirek Čada, který umí holky správně vést i motivovat
a těží ze schopnosti vytvořit okolo sebe dobře fungující skupinu lidí, opravdových odborníků na svou práci. Počínaje asistentem kouče Lubošem Petrášem přes kondiční trenérku Míšu Jelínkovou - dříve Tomáše Malého - a maséra Honzu Müllera i fyzioterapeuta Davida Lisického až po statistika Lukáše Mičeka. Úlohy sportovního ředitele Petera Gogy směrem nahoru k vedení a kapitánky Solange Soares směrem dolů k holkám přitom rovněž nejsou jistě zanedbatelné.
V realizačním týmu má každý své úkoly, které skvěle plní, a navíc mezi námi panují velice dobré vztahy, dohromady tvoříme soudržnou partu. I díky tomu se VK Prostějov dlouhodobě tak daří, byť největší zásluhu pochopitelně mají samotné hráčky a všechno perfektně zastřešuje oddílové vedení
v čele s Petrem Chytilem. Je logické, že když si všichni dokážou navzájem vyhovět, tak to otevírá cestu ke každoroční úspěšnosti jak při plnění role českého favorita, tak při prosazování se na mezinárodní scéně.“
●● Můžete podrobněji přiblížit svou práci v realizačním týmu?
„Když to řeknu trochu s nadsázkou, všichni z našeho kolektivu včetně mě máme největší radost, když mám coby lékař práce málo. Logicky to totiž znamená, že jsou holky zdravé. A po téhle stránce musím hodně vyzdvihnout i ocenit naše kondičáky Míšu Jelínkovou, ještě před ní Tomáše Malého. S trenérem Čadou maximálně dbají na kompenzační cvičení předcházející u každé volejbalistky individuálně různým zraněním, čímž mě jako doktorovi výrazně pomáhají. Můžu říct, že za několik posledních let šel počet zdravotních problémů charakteru zranění z přetížení, nemocí znemožňujících nastoupit do zápasu a podobně prudce dolů. Péči o vlastní tělo vždycky přirovnávám k tomu, jak se kdo stará o své auto: jestli se poctivě věnuje údržbě, tak mu vydrží mnohem déle než v opačném případě. Pokud se však přesto něco stane - většinou kvůli nešťastné náhodě - tak musím být okamžitě připraven poskytnout první pomoc a pak co nejrychleji zajistit přesun do nemocnice.“
●● Jak to přesně probíhá?
„Výhodou je, že prostějovská nemocnice je velice blízko hale Sportcentra DDM, tudíž sanitkou nebo i vlastním autem je tam zraněná hráčka během několika minut. Při ošetření taky těžím ze své minulosti aktivního volejbalisty, který zná specifika sportu, úrazů při něm a podobně. Samozřejmě se hodí i fakt, že osobně znám řadu kolegů pracujících
v prostějovské nemocnici na mnoha tamních odděleních, včetně zubního nebo psychiatrického. (směje se) Většinu jsme jich během těch let už využili a pochopitelně je rozdíl, když zraněný člověk přijde do špitálu a ví, kam přesně a za kým jít. Pokud je tam osobní známost, ochota lékařů logicky roste, to asi máme všichni vyzkoušené. Při objednávání děvčat na rozličná vyšetření se rovněž využívají osobní kontakty nejen moje, pomoc
s doporučením někdy poskytnou
i pan Černošek, Petr Chytil nebo Mirek Čada. Celkově je pro mne samotného důležité být nenápadný, spolehlivý a na místě, kde je zrovna potřeba. A vypomoct někdy i za jiného člena realizačního kolektivu v rámci svých znalostí, či poslat na webové stránky klubu pár fotografií.“
●● Kromě lékařské profese a volejbalu se dost věnujete právě i fotografování a hudbě, často máte dokonce výstavy či veřejná vystoupení. Jak to jde všechno dohromady?
„U mě to funguje tak, že když něco dělám, zpravidla mě to přivede k něčemu dalšímu. Například volejbal jsem začal hrát tak, že se jeden kamarád zranil, já za něho zaskočil a během pár týdnů nastoupil do dorostenecké ligy. Tenkrát byla jiná doba, hráli jsme venku na plácku a výkonnost nedosahovala takové úrovně jako dnes, navíc tehdejší mládež byla hodně přizpůsobivá. (úsměv) Volejbal se mi pak dařilo bez problémů kombinovat se studiem, při působení v krajském přeboru jsem výborně odmaturoval a potom pokračoval na medicíně, při studiu jsem se přes druhou a první ligu dostal až na extraligovou soupisku Olomouce. Práce doktora i setrvání u volejbalu na trenérském, později funkcionářském postu mi následně umožnily opakovaně cestovat do zahraničí, což v dřívější době nebyla žádná častá samozřejmost. A jakmile se člověk dostal do ciziny, podpořilo to jazykové znalosti i fotografování. To mi vydrželo až do současnosti a pokud mé snímky občas někde vystaví, mám samozřejmě radost. Co se týče hudby, už jako dítě jsem hrál tři nebo čtyři roky na klavír a stejně dlouho na housle, poté jsem sám zkoušel akordeon i foukací harmoniku a samozřejmě zpívat. Jsem spíš takový šumař toho typu, že co slyším, to zahraju. Každopádně jsem se časem dostal do místních hudebních skupin, když někde zahrajeme, lidi naše snažení dokážou ocenit. Nebo
i odpustit, když na ty housle nezahraju úplně všechno přesně tak, jak by to mělo být. (usmívá se). Vždycky mě ale bavilo taky zpívat, působil jsem za ty roky v různých seskupeních. Každopádně platí, že všechno co dělám, se snažím dělat naplno a dostat se mezi těch pomyslných sto nejlepších. To je takové moje motto. Stejně jako pořád zůstávat co nejvíc aktivní, k čemuž mi pomáhá každodenní kontakt s mladými nejen přes volejbal, vždyť mám šest vnoučat ve věkovém rozmezí od jednoho roku do sedmnácti let. Ani mi tak nepřijde, že už jsem půl roku pracující důchodce. Jedu dál!“

Pavel Navrátil
✓ narodil se 12. ledna 1952 v Olomouci
✓ je ženatý, má tři děti a šest vnoučat
✓ vystudoval Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově, poté Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a kromě titulu MUDr. posléze získal díky úspěšné aspirantuře v Brně
i titul CSc.
✓ pracoval většinu svého života v Nemocnici Prostějov jako lékař interního oddělení, stal se prvním primářem gastroenterologického oddělení a na pět let dokonce i ředitelem celé nemocnice, v současnosti působí na gastroenterologické ambulanci Železniční polikliniky Olomouc
✓ od vzniku VK Prostějov v roce 2007 dělá lékaře ženskému družstvu tohoto volejbalového oddílu, předtím tutéž funkci zastával například
u reprezentace ČR juniorek a kadetek nebo u fotbalistů SK LeRK Prostějov
i SK Sigma Olomouc.
✓ volejbalu se od mládí věnoval jako hráč (absolvoval i jednu sezónu v extralize), poté coby trenér (nejvýš 1. liga žen), rozhodčí (maximálně 2. liga a na čáře mezinárodní zápasy) a funkcionář (předseda Okresního volejbalového svazu 1981 až 2013, předseda Krajského volejbalového svazu 2003 až 2009, člen výboru Českého volejbalového svazu 2005 až 2009)
✓ zajímavost: je nositelem Zlaté plakety dr. Janského a Zlatého kříže
3. stupně za bezplatné dárcovství krve, v roce 2014 obdržel Cenu města Prostějov