„VE PTENÍ JSEM SI UVĚDOMILA, ŽE ROZUMÍM JEN DIVADLU“

Ojedinělý rozhovor s herečkou Ninou Horákovou vznikl krátce po premiéře nové hry Chaplin, kterou nastudovala v mladoboleslavském divadle. V této inscenaci hraje poslední ze čtyř Chaplinových manželek Oonu, se kterou měl slavný komik hned osm dětí. Ona sama takto rozsáhlou rodinu v tuto chvíli neplánuje, naopak svůj život nyní zcela podřizuje „kumštu“. Kromě divadla by v budoucnu ráda prorazila i jako zpěvačka se svými vlastními autorskými texty. Interview Večerníku se sympatickou ženou ze Ptení se točilo mimo jiné kolem Divadla Point, kterým šestadvacetiletá Nina prošla a kde jak říká, prožila „nejkrásnější chvíle svého dospívání“...

Divadlo Point nedávno oslavilo desáté výročí existence. Jeho principál Aleš Procházka vás charakterizoval jako hyperaktivní dívku, kterou nejde utahat. Stalo se vám někdy v životě, že byste byla naprosto vyšťavená a říkala si, že už takto nemůžete dál?

„Aleš má pravdu, jako malá jsem byla celkem hyperaktivní, dnes už ale umím s časem trochu víc pracovat a umím i odpočívat. (úsměv) Vyšťavená se cítím téměř před každou premiérou v takzvaném generálkovém týdnu, kdy po dvouměsíčním zkoušení finišují veškeré přípravy na premiéru. To občas nevím, kde sebrat zbytky sil, ale to očekávání, stres a adrenalin v den premiéry herce nakopne neuvěřitelným způsobem. Tuhle sezónu zkouším téměř bez přestávky, mám za sebou již čtvrtou premiéru a neměnila bych.“

Kde svůj elán čerpáte. Byl vám dán, nebo existuje něco, co vás dokáže spolehlivě dobít?

„V divadle platí, že čím víc dávám, tím víc se mi vrací. Přestože mám před představením málo energie, nebo třeba i špatnou náladu, atmosféra z hlediště a pozitivní reakce diváků na mě působí jako droga. Když po představení na děkovačce vidím desítky spokojených diváků, vždycky si pomyslím - ‚jo, má cenu to dělat, děkuji‘.“

Začínala jste v šesti letech právě v Ptenském dětském divadle pod vedením legendárního Karla Foltiny. Jak dlouho trvala vaše spolupráce a co vám dala do dalšího života?

„Trvala přesně devět let, tedy po celou dobu studia na základní škole. Každý ročník jedna divadelní premiéra. Velmi brzy jsem zjistila, že divadlo mě hodně baví, byl to prakticky můj jediný koníček. Začala jsem se účastnit různých recitačních a pěveckých soutěží a přehlídek. Bylo to pro mě jaksi přirozené. Když jsem se potom musela v devítce rozhodovat, co dál, uvědomila jsem si, že tohle je to jediné, čemu rozumím a co by mě naplňovalo. Jsem ale nakonec ráda, že tenkrát mě na konzervatoř nepřijali. Šla jsem na gymnázium a dál se divadlu věnovala právě v Pointu a v ZUŠ Vladimíra Ambrose v Prostějově, kde jsem strávila ty nejkrásnější chvíle svého dospívání a zároveň se utvrdila v tom, že se skutečně chci živit herectvím.“

V Pointu jste vystupovala například ve Studně světců. Ke komu z početného kolektivu tohoto souboru jste měla nejblíž a proč? Byl naopak někdo, s kým jste občas bojovala?

„V té době, kdy se divadlo Point zakládalo, jsem patřila k mladším členům souboru a od těch ‚starších‘ jsem se neustále učila. Například práce s Mirkem Ondrou mě opravdu fascinovala. Užívala jsem si to a nabírala zkušenosti, což si uvědomuji až teď zpětně. Pro mě v tu dobu bylo nejdůležitější, že jsem byla s lidmi, se kterými mi bylo dobře, kde byla vždycky zábava a skvělá uvolněná atmosféra. Všichni jsme táhli za jeden provaz, takže o jakémkoli bojování nemůže být řeč.“

Proslýchá se, že populární píseň Tomáše Kluse ‚Nina‘ koncipovaná jako intimní zpověď dívky, byla inspirována právě vámi. Co je na tom pravdy?

„Cédéčko Tomáše Kluse s názvem Racek je inspirované divadelní hrou Antona Pavloviče Čechova Racek. Když se podíváte na názvy ostatních písní z tohoto alba, například Trigorin, Arkadina, Treplev nebo Nina, zjistíte, že všechno jsou to hlavní postavy právě z této divadelní hry.“

Aleš Procházka si na vás vždy cenil zejména vaší univerzálnosti. Díky tomu, že umíte zpívat, tančit i hrát vás mohl obsadit prakticky do čehokoliv. Toho využíváte i nyní. Vám osobně vyhovuje více činohra či muzikál?

„Velmi mě baví zpěv a tanec, proto miluji muzikál, kde tyto dvě věci můžu uplatnit. Ale k činohře mám přece jen bližší vztah. Už jen proto, že je to obor, který jsem přímo vystudovala. V dnešní době se sice dá muzikál udělat téměř z jakéhokoliv tématu, ale mít tu možnost zahrát si pořádné klasické drama Čechova, Shakespeara nebo Tennesseeho Williamse, to je podle mě to pravé herectví. Muziku a zpěv se snažím dělat i mimo divadlo. V současné době pracujeme se skladatelem Vladimírem Nejedlým na vlastních autorských písních. Píšu si texty a přes léto bych chtěla nazpívat pár prvních písní.“

Televizní diváci vás momentálně mohli vidět jako tanečnici Ivu v ‚nekonečném seriálu‘ Ulice? Co vám dává a bere práce v seriálové továrně?

„Dává mi především zkušenosti. Neměla jsem zatím tolik příležitostí stát před kamerou, proto se mám pořád co učit. Samotnou mě zajímalo, jestli, jak sám říkáte, ten koloběh seriálové továrny zvládnu. Vyžaduje velkou dávku zkušeností a profesionality. Rychlé tempo, střihy, naučit se množství textu ze dne na den a tak dále.”

Co byste osobně Pointu popřála do dalších deseti let?

„Neutuchající chuť k divadlu, k životu, nekonečnou dávku energie a inspirace. Ať Point dělá divadlo z lásky jako doposud a léčí smíchem a radostí nejen sebe, ale i diváky.”

Kde byste se vy sama chtěla po uplynutí této doby vidět?

„To nechám osudu...“ (úsměv)

NINA HORÁKOVÁ

• narodila se 23. prosince 1988 v Olomouci
• odmalička žije ve Ptení, po absolvování základní školy zvládla Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově, aby následně vystudovala DAMU - Herectví činoherního divadla na Divadelní akademii múzických umění v Praze (2012)
• k divadlu přičichla již v šesti letech, kdy v první třídě na základní škole začala účinkovat v Ptenském dětském divadle
• během studia na gymnáziu nastoupila do dramatického kroužku a byla členkou prostějovského amatérského divadla Point, rovněž se začala aktivně věnovat zpěvu.
• v současné době je herečkou v Městském divadle Mladá Boleslav, od srpna 2014 má angažmá v Městských divadlech pražských ABC i Rokoko a účinkuje v Divadla Na Fidlovačce. V divadle Kalich ji můžete vidět v roli Frenchy v muzikálu Pomáda
• na televizní obrazovce se objevila poprvé v roce 2011, když účinkovala v pohádce Čertova nevěstě a studentském filmu Ze soboty na neděli. O rok později přišel na řadu snímek Karaoke a letos se objevila v nekonečném seriálu TV Nova Ulice
• věnuje se tanci, zpěvu a dabingu, mezi její záliby patří ještě četba
• zajímavost: v dětství si představovala, že se stane cukrářkou nebo patoložkou. O výrobě sladkostí a zkoumání mrtvol snila už jako dítě, stejně jako se někdo chce stát popelářem nebo princeznou. Nakonec zvítězilo herectví. A kdyby mohla být kýmkoliv na světě, stala by se manželkou Leonarda di Capria...