DAVID ROUPEC: „PRVNÍ LIGA MnĚ UŽ vážně nemá co dát“

Do Prostějova se jezdil koukat na hokej už jako malý kluk a dobře si pamatoval plné hlediště. V minulé sezoně se na „místo činu“ vrátil v roli hráče. Svými výkony zaujal David Roupec rovněž extraligové kluby a nechybělo moc, aby v závěru sezony po boku Matouše Venkrbce zářil v extraligovém play off či pomáhal v baráži zachránit pražskou Slavii. Místo toho ale pro něj sezona skončila 28. února a zbytek ročníku už mohl sledovat jen v roli diváka. Prakticky v každém rozhovoru mluvil otevřeně a nebál se vedle chválení hovořit i o nepříjemných věcech, v případě tohoto interview jsme ale byli nuceni udělat malou výjimku. Třiadvacetiletému hráči jsme se rozhodli vyhovět a vydáváme částečně pozměněnou verzi poté, co musel mladý obránce absolvovat v uplynulých dnech sérii nepříjemných telefonátů...

Ani v původní verzi přitom nechtěl jen kritizovat. Již v ní mluvil pochvalně o týmu, který se dokázal semknout a který on sám nechtěl opustit, ačkoliv o něj v závěru sezony hodně stály jiné prvoligové kluby, s nimiž by mohl bojovat o vysněnou extraligu. Jen pozitivně hovořil už tehdy o Jiřím Vykoukalovi, jenž mu hodně pomohl a posunul ho dál, a děkoval klubu, že dostal takový prostor ukázat se. Současně ale připomenul, že některé věci byly dělány amatérsky. Vedení pak vyčítal nemožnost startovat v extralize. Nakonec ale své původně ostřejší výroky poupravil. Proč asi...?

●● Máte za sebou zhruba měsíc v novém působišti, jak prozatímní pobyt v Pardubicích aktuálně hodnotíte?
„Jsem zatím velice spokojen. Pardubice jsou klub s velkou tradicí
a historií i já udělám vše pro to, abych si udělal potřebný prostor na ledě a mohl tak nastupovat v extralize. Zatím je to jen letní příprava, takže nemohu dělat žádné velké závěry, každopádně jsem nesmírně rád za každý den strávený v týmu. Nebylo to úplně jednoduché se sem dostat.“
●● Co samotná letní příprava, je srovnatelná s těmi předchozími?
„Je zatím hodně náročná. Zvedáme velké váhy, protože trenéři nebyli spokojeni s výsledky testů na počátku přípravy. Volí tak cestu největšího drilu, což mně osobně ale nevadí, já se rád nechám zničit, aspoň pak bude kde brát, třeba v zimě. (úsměv) Například loni byla v Prostějově také hodně tvrdá příprava, nestěžoval jsem si. Nezvedaly se sice tak velké váhy a dělaly se jiné věci, ale Pardubice jsou top klub v Česku a všichni tu mají úplně jiné podmínky. Týká se to hlavně zázemí a všeho okolo, co je k tréninku potřeba. Ovšem kondiční trenér Jan Rýpar měl svou kvalitu a mně osobně to pomohlo. Kondiční příprava sice byla dlouhá, ale zato kvalitní.“
●● Jak jste stihl využít mezisezonní volno?
„Bylo dlouhé až otravné... Měli jsme hrát ale líp a byli bychom také v play off. Hodně jsem sledoval vyvrcholení extraligy a navzdory tomu, že jsem hráčem Třince, tak jsem malinko víc přál titul Litvínovu a zejména Filipu Pavlíkovi, se kterým jsem dobrý kamarád. Na konci března jsem se pustil do tréninku a hodně jsem běhal. Málokdo to o mně ví, ale mám rád takové tréninky a běh je pro mě nejlepší věc. Za duben jsem zvládl sto dvacet kilometrů, tím pádem se mi lépe dýchá a dostanu se na svou ideální váhu a zvládám vše s přehledem. Navíc hraji inline hokej za IHC Eagles Olomouc a nedovolil bych si přijít na start letní přípravy absolutně nepřipraven. Do toho jsem řešil, kde budu a co se mnou bude, byly to docela velké nervy. Nakonec to dopadlo k mé spokojenosti a nastoupil jsem v Pardubicích.“
●● Měříte jen 183 centimetrů. Věříte, že pro vás v extralize nebudou fyzické parametry překážkou?
„Každý má něco. Já osobně patřím do skupiny menších obránců a musím tuto nevýhodu využít jako svou výhodu. Dřít o to víc než ti velcí a být takový ‚hajzlík‘. Jsem ofenzivní bek, takže ať chci nebo ne, musím být vidět. Mít hodně puků na holi, pořád bruslit a tlačit se do ofenzivy, jinak mě nahradí dvoumetrové polínko, které to bude jen vyhazovat ze třetiny ven. Hodně mi v tomto pomohl Jirka Vykoukal, který také není kdovíjaký obr. Dost mi ve všem otevřel oči.“
●● Jaké šance si v Pardubicích dáváte?
„Byl jsem s klubem v kontaktu již od ledna a vleklo se to delší dobu. Jsem totiž majetkem Třince a o tabulkových hodnotách a podobných věcech se ani nemá cenu bavit. Máte to pak těžké, i když kvalitu v první lize dlouhodobě prokazujete. Šance si dávám velké a nehodlám se pustit, protože pan Říha mě zná dobře už z Hradce Králové a věřím ve svou kvalitu. Pro mě je ale nyní důležité makat a nad ničím zbytečně nepřemýšlet.“
●● O setrvání v Prostějově jste neuvažoval?
„Byl jsem v kontaktu s Jirkou Vykoukalem, který mi něco takového navrhoval. Jakmile se však dozvěděl o Pardubicích, tak z toho sešlo, protože zná moje priority, což je extraliga. O první lize nemá cenu se v tuto chvíli bavit, už během minulé sezony jsem odmítl několik lukrativních nabídek, svědomí mi nedovolilo odejít. Prostějovu fandím a věřím, že i beze mě mu to půjde. Co jsem viděl posily, tak si myslím, že tam ani nebudu potřeba a za chvíli si na mě nikdo ani nevzpomene. Navíc mě první liga už nemůže posunout dál v kariéře. Odehrál jsem v ní skoro dvě stě zápasů, to už je téměř status veterána.“ (úsměv)
●● Na co z hanáckého působení budete nejraději vzpomínat?
„Na perfektní partu kluků, která sice neměla výsledky, ale na konci se neskutečně semkla. Byla to velká zábava a poznal jsem velkou spoustu přátel, nicméně jsem zažil i mnoho negativního. Třeba série vysokých ostudných porážek, což ale ke sportu taky patří. Musím v tomto směru hodně poděkovat panu Luňákovi, není v dnešní době jednoduché financovat hokej a on do toho dává velké peníze. Takových lidí si cením, musel to pro něj být ke konci velký stres.“
●● Nelitoval jste v průběhu sezony, že jste si vybral právě Jestřáby?
„Když se nad tím zamyslím úplně dopodrobna, tak toho nelituju, protože jsem měl hodně bodů, dal jsem o sobě vědět a díky Prostějovu jsem tady v Pardubicích. Byl jsem v čele produktivity a stálo to na mně. Něco ale bylo přemrštěné, třeba řeči o extraligové baráži... Nikdo z nás v tomto nebyl dostatečně pokorný. Vletěli jsme do toho až moc sebevědomě a mysleli si, že není až takový rozdíl mezi první a druhou ligou. Jenže ono se ukázalo, že je to naprosto nepředstavitelný rozdíl, že se to musí brát trochu jinak a jít s postupnými cíli. Trochu jsem se v tomto spálil, už asi po pěti kolech se ukázalo, že nemáme potřebnou kvalitu na to, abychom hráli o extraligu. Tam byly chvilky, kdy si člověk řekne, co by kdyby...“
●● Jak tedy můžete uplynulou sezonu hodnotit?
„Výkony nebyly ideální, šli jsme do toho moc v euforii a bez pokory. Jak jsem říkal, všichni jsme se spálili a už nemohli nasednout do rozjetého vlaku. Udělala se řada chyb a myslím, že jsme se dost naučili. Budu mluvit za sebe, já jsem se posunul mezi top beky první ligy a vděčím za to Prostějovu. Dostal jsem tam velký prostor a byl lídrem týmu, toho si velmi vážím. Nechci litovat, ale spíše děkovat. Samozřejmě tu byly věci na amatérské úrovni, tím se ale nechci nikoho dotknout. Třeba stadion patří městu, které by se mělo zamyslet, zázemí je opravdu ostudou. Ze sprch pomalu neteče voda, v posilovně je žíněnka ještě z dob světové války, vybavení stojí fakt za prd. A šlo by pokračovat. Doufám, že se to brzy změní
a vyroste v Prostějově konkurenceschopné zázemí, to je totiž nezbytné.“
●● Nakonec to byla velká bitva o záchranu, co v souboji s Havlíčkovým Brodem rozhodlo ve váš prospěch?
„Naším štěstím bylo, že Havlíčkův Brod byl ještě zoufalejší než my... Bylo období, kdy jsme hráli fakt mizerně, oni navíc nehráli úplně rovnou hru. Měl jsem zprávy z několika oddílů, že jim pustí nějaký zápas, do těchto spekulací se ale nechci moc pouštět. Jejich vedení vynaložilo velké úsilí, aby se zachránili, ale úplně jim došly peníze. Měl jsem vážně strach, jestli na nás něco nechystají a nejsou domluveni s kluby okolo, aby nás potopili. Nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo, když jsme s nimi hráli ten rozhodující zápas úplně o všechno.“
●● Ale ani tento duel jste nezačali vůbec dobře a museli jste hodně dotahovat...
„To vám povím, to byly teprve nervy... Za stavu 0:2 po první třetině jsem si v hlavě řekl, teď se ukaž frajere, seš tu lídr a měl bys to vzít na sebe. Tento zápas se neprohraje, i kdybys měl chcípnout. Se štěstím jsem dal gól na 1:2 a už jsem věděl, že to otočíme. Jsem nesmírně šťastný, že se to vyhrálo. Ukázala se vnitřní síla mančaftu a ze mě to pak neskutečně spadlo. Fakt to bylo hodně nepříjemné. Celý rok jsme se tahali s Brodem o každý bod a některé zápasy jsme si i my zasloužili pár facek od fanoušků. Třeba při porážce 3:8 doma s Litoměřicemi jsem se vážně styděl! Naštěstí pro nás jsme na tom byli vždy o trochu lépe než ten Brod.“
●● Na úplném konci přestupového období jste se ocitl na soupisce Slavie. Proč jste si vybral práv ji?
„Chtěly mě Pardubice i Hradec Králové, a i když už to bylo domluvené s Pardubicemi, nakonec dopadlo vše jinak. Slavia za mě nabídla dva hráče formou střídavých startů (Antonín Růžička s Janem Veselým nakonec nenastoupili za Jestřáby ani jednou - pozn. redakce) a pan Luňák to přijal, protože Pardubice za mě nenabídly nic. Takže jsem byl napsán do Slavie a stalo se tak až 31. ledna, v poslední den přestupů. Pustili mě na jeden zápas - na derby se Spartou. Tam jsem všem ukázal, že na to mám, a spousta lidí nechápala, proč jsem tam už nezůstal. Na další zápas už jsem uvolněn nebyl, a tím pádem bych nesplnil kvótu patnácti zápasů, abych mohl nastoupit i v baráži. Jak se to upeklo, k tomu se už nechci vracet...“
●● Přesto, jaký to mělo význam být na extraligové soupisce, když vám klub neumožnil hrát?
„To víte, že jsem chtěl být pouštěn častěji, ale zápasy se dost kryly. My jsme začínali play out v Mostě a Slavia jela do Vítkovic. V duchu jsem doufal, že mě pustí do Slavie, rozhodli se ale, že pro ně není náhrada ze Slavie tak kvalitní jako já, takže mě neuvolnili. V Mostě jsme prohráli a navíc jsem přišel o možnost mít odehraný minimální počet zápasů v extralize, takže jsem byl pro Slavii nepoužitelný. Mluvil jsem i s panem Pittrem, jenž mi říkal, že mě berou do konce sezony, odehraju za ně všechno a budu tam. Vůbec nepředpokládal, že by mě Prostějov nepustil, jinak by mě ani nechtěl, kdyby věděl, že nebude moct hrávat. Nastala asi chyba v komunikaci, já nevím. Jsem rád aspoň za jeden zápas.“
●● Jak jste se s tím vnitřně srovnával?
„S odstupem času se na to dívám s nadhledem a nebudu ukřivděný. Naopak. Jsem rád, že mi byl umožněn aspoň jeden zápas, bylo to navíc vlastně poslední derby pražských ‚S‘ v extralize. Chvíli jsem se cítil jako otrok, ale to mě brzy přešlo... Uvědomil jsem si, že nemůžu být uražený, ale musím hrát o to líp, abych si tu extraligu zahrál další sezonu. Mohl jsem sice být od ledna v extralize, ale co kdyby Prostějov spadl? To by mě s ohledem na kluky a na vedení mrzelo. Jsem nesmírně šťastný, že se záchrana povedla.“
●● Na první pohled se ale zdálo, že vás konec sezony až tolik nebavil.
„To je pravda. (dlouze přemýšlí) Play out pro mě bylo velkým zklamáním, ty závěrečné zápasy už neměly patřičnou úroveň... Byl jsem pozitivně naladěn z extraligy, ale skončila základní část a já jsem play out nikdy nehrál a nevěděl, co od toho čekat. Navíc bylo jasné, že se už nedostanu na Slavii a hrálo se jen
s Mostem, Šumperkem a Havlíčkovým Brodem. Most měl v prvním zápase záchranu jistou a mysleli jsme si, že nebudou hrát naplno, oni na nás ale vletěli, byli lepší a porazili nás. My jsme pak porazili Brod a domácí zápasy se Šumperkem i Mostem mě vyloženě nebavily. Soupeři to úplně odevzdali, nepřijeli v plné sestavě, hráli na půl plynu. Vedení soutěže by se mělo zamyslet nad formátem soutěže, není možné, aby to mančafty jely všude tak odevzdat, i Havlíčkovu Brodu. S Havlíčkovým Brodem to byla jiná káva, tam šlo o všechno a nasazení bylo úplně jinde. Formát play out ale byl hrozný, měli jsme si to rozdat jen my s Brodem na dva zápasy.“
●● Jak odhadujete, že se povede Prostějovu v nové sezoně?
„Přišel pan Přecechtěl, což je údajně dobrý trenér. Sází na defenzivní systém a vždy měl v týmu pořádek, takže si myslím, že je to pro klub dobře. A co jsem viděl posily, tak se nebude opakovat fiasko loňské sezony, ze které se všichni poučili. Věřím v klidný střed tabulky a případně i play off, vše ukáže až čas. Noví kustodi ‚Benzin‘ i ‚Dubis‘ jsou srdcaři a borci, Jirka Vykoukal se postará o obránce, a zůstal také perfektní vedoucí a hodně dobrý člověk Pepa Ovečka. Už se těším, až se za klukama stavím na kafe. Doufám, že se jim bude dařit, a ještě jednou děkuji Prostějovu za to, kde teď jsem.“