„Sport byl vždy o financích, jen se holt za ta léta řádově změnily“

V roce 1954 založil v Prostějově organizovaný basketbal, na počátku jedenadvacátého století se žezla chopili jeho odchovanci a všechna čest, kam to dotáhli. Dlouholetý basketbalový funkcionář a trenér může být na své následovníky právem hrdý. A my ostatní zase můžeme být hrdí na své spoluobčany, kteří to v plodném životě někam dotáhli. K jedněm z nich patří bezesporu i Vladimír Běhal. Žijící legenda, která získala v rámci ankety o nejlepší prostějovské sportovce zbrusu nové ocenění... Je to čerstvý srdcař!

V anketě Sportovec roku 2014 jste obdržel zbrusu novou cenu FAIR-PLAY - sportovní srdce. Co toto ocenění pro vás znamená?

„Jsem docela překvapený, že jsem v mém věku dostal ještě nějakou cenu. Když už se podobné trofeje sbírají, měl by člověk uvažovat o ukončení sportovní aktivity. To ale v žádném případě nechci. Dokud se mohu hýbat, budu fyzicky aktivní.“ (usměje se)

Pořád rekreačně sportujete?

„Ano, hraji pravidelně tenis. Nevím, jestli lze moje sportování nazvat čistě rekreačním, protože u něj vždy existuje nějaká ta cena, o niž se hraje.“ (smích)

Jak vzpomínáte na svou sportovní kariéru?

„Sportovním děním žiji pořád. V rodině se staráme o tenisové kurty, takže mezi sportovci jsem každý den. Devětatřicet let jsem dělal v basketbalu trenéra, z toho osmadvacet let předsedu oddílu. Bylo to pěkné životní období, dělal jsem všechno rád a zadarmo. V tom byla právě výhoda, že mě jako trenéra nikdo nechtěl odvolat, takže jsem u kormidla vydržel tak dlouho.“ (úsměv)

V čem se lišila doba, v níž jste pracoval pro prostějovský sport, od té současné?

„Dnes se hodně diskutuje otázka financí. My jsme v naší době taky měli problémy s nedostatkem peněz. Jen řádově to bylo trochu někde jinde. (úsměv) V oddílu jsem měl v soutěži pět družstev, na něž činil rozpočet pouhých dvanáct tisíc korun. Nezbytné minimum bylo čtyřicet tisíc, takže zbytek jsme museli vydělat na brigádách. Takže to shrnu: bylo to těžké za totality a je to těžké i dnes, ovšem trochu jinak.“

V dnešní době se zdá, že finanční otázky dominují nad čistě sportovními...

„Prostějovský sport sleduji obecně a moc se mi nezamlouvalo vyjádření špiček hokejového klubu, jestli vůbec bude tento populární sport v našem městě pokračovat. Pokud někdo nový vstupuje do jakýchkoli aktivit, měl by mít vše dopředu realisticky zhodnocené a naplánované. A na pak kolem sebe kopat!“

Na jaký moment vaší sportovní kariéry vzpomínáte nejraději?

„Odborářský mančaft Agrostroje Prostějov v kategorii nad pětatřicet let ve volejbale, jehož jsem byl členem, vybojoval dvakrát třetí místo v celé tehdejší československé federaci. Soutěž, které se účastnilo na deset tisíc týmů, jsme v České republice vyhráli a postoupili do finále, které se hrálo v Martinu. Při větší předzápasové koncentraci bychom možná vystoupali i o příčku výš...“

Jak se díváte na současný prostějovský basketbal?

„Současný tým byl vykřesaný téměř z ničeho, vždyť tady zůstali dva hráči! Ale jeho výsledky o to víc zaslouží uznání. Když vezmeme v úvahu, že v nedávném utkání se suverénním Nymburkem jsme po celý zápas vedli a prohráli až v posledních třech minutách, je to úžasný výsledek. Kluci tedy oprávněně získali notnou dávku sebevědomí, že i s Nymburkem se dá hrát.“