„Vždycky byla a vždycky bude spojovaná s Arakainem!“

Kapela Arakain je stálicí na českém hudebním nebi a na svém turné k příležitosti oslav třiatřicátého výročí své existence zavítala i do Prostějova. Večerník vám exkluzivně přináší rozhovor přímo s frontmanem legendární kapely a zpěvákem Janem Toužimským. Ten si na čtenáře Večerníku našel čas ještě v průběhu pátečního koncertního vystoupení...

V sále se tísní dva tisíce vašich fanoušků. Co vy na to?

„Je to úžasné, cítíme se fantasticky, když se nám povede dostat na jedno místo tolik lidí, kteří mají rádi naši hudbu. Jde o skvělý pocit!“

Jak jste se těšili konkrétně k nám do Prostějova?

„Upřímně říkám, že moc. My jsme tu hráli naposledy tuším před třemi lety a bylo to tady opravdu fantastické. Dlouho jsme na zdejší atmosféru vzpomínali. Jsou tu prima lidi, tak jsme spoléhali na to, že ten skvělý zážitek po těch třech letech zopakujeme.“ (úsměv)

Vy sám působíte jako součást Arakainu již od prosince 2004. Pořád vás zpěv a účinkování v kapele baví?

„Pořád! Možná i proto, že se s kapelou stále snažíme o nějaké inovace, netradiční spolupráci se zajímavými lidmi, aby to bavilo nás i naše fanoušky. Loni jsme hráli s česko-ruskou metalovou kapelou Dymytry, abychom zase přinesli něco trochu jiného a lidi na nás pořád chodili. Proto i teď ke třiatřicátému výročí Arakainu jedeme aktuální turné s Lucií Bílou. Chceme, aby fanoušci dostali něco zvláštního, výjimečného a aby na nás nezanevřeli...“

Ptát se, proč jste si k oslavám třiceti let existence kapely přizvali právě Lucii Bílou, je asi zbytečné...

„Lucie vždycky byla a vždycky bude spojovaná s Arakainem, takže to byla jasná volba.“

A jak se vám s touto žijící legendou české hudební scény spolupracuje?

„Je to naprosto skvělá spolupráce, Lucie je výborná profesionálka každým coulem. Přiznávám, že někdy je to těžší, protože je to nejlepší česká zpěvačka, takže má spoustu i jiných aktivit, časově je obrovsky zaneprázdněná, takže skloubit termíny je někdy vážně složité. O tom by mohli hodně povyprávět naši manažeři. Ti, když dávali dohromady koncerty, to musel být největší masakr. (smích) Jinak je ale spolupráce s Lucií Bílou fantastická a navíc je s ní sranda. Prostě si to užíváme.“ 

Třiatřicet let existence kapely, to už je hezká řádka společně stráveného času. Neměli jste někdy chuť si říct: „A dost!“ a vše skončit?

„To si říkáme v podstatě pořád. (úsměv) Ne, samozřejmě někdy přijdou takové stavy, kdy toho máme až nad hlavu, protože jak jste řekla, trávíme spolu opravdu spoustu času. Jsme spolu v autě, jsme spolu na hotelech, dlouhé hodiny v šatnách... Za tu dobu si toho spoustu řekneme, a už si mnohdy nemáme spolu co říct, naopak se máme upřímně opravdu plné zuby navzájem. (smích) Zkrátka a dobře někdy je to těžké, ale nás to nepřestává bavit.“  

Slavíte nějak ta Kristova léta, kterých kapela letos dosáhla? Mám na mysli oslavu s dortem a dárkem v podobě nového CD vašim fanouškům?

„Možná v Praze si nadělíme něco dobrého, ale dort asi ne, to nikdo nemusíme. (smích) Dárkem je pro nás celé toto turné a vlastně každý koncert. Popravdě jsme ještě nepřemýšleli o tom, jestli by z té letošní spolupráce a koncertní šňůry mělo vzejít nějaké ´cédéčko´ nebo ´dévédéčko´. To se asi uvidí až později...“

V Prostějově jsme se na vaše vystoupení moc těšili, mohou vaši fanoušci doufat, že se tu zase brzy objevíte?

„My přijedeme určitě hrozně rádi, protože je to tady moc pěkný. Ale to v první řadě samozřejmě záleží na pořadatelích, jestli nás budou chtít a jestli si nás pozvou.“ (úsměv)