LENKA FILIPOVÁ: „Mezi hudebnickými kolegy jsem originál“

Legendou mezi českými hudebníky je jednoznačně kytaristka, skladatelka a šansoniérka Lenka Filipová, která už toto úterý podruhé v krátké době navštíví Prostějov se svým hudebním programem. Kdo tak ještě nemáte lístky na „Concertino“, pospěšte si, ať vám tento jedinečný zážitek, o němž více informujeme na straně 24 dnešního vydání, neunikne. Pro čtenáře Večerníku máme ale už teď malou ochutnávku v podobě exkluzivního rozhovoru s Lenkou Filipovou, který jsme pořídili těsně před středečním vyhlášením ankety „Sportovec Olomouckého kraje 2014“, kde úspěšná zpěvačka taktéž vystoupila. Hovory se stočily nejen na pozvánku k úternímu koncertu, ale například i na kariéru dcery Lenny a řádící chřipku...

●● Za svoji kariéru jste vystupovala se spoustou hudebnických kolegů. Prozradíte nám, s kým byste si ráda zahrála a zazpívala, přičemž se vám to dosud nepoštěstilo?
„Jejda, těch by bylo... (úsměv) Já bych nerada na někoho zapomněla, těch mých oblíbenců je opravdu spousta. Namátkou třeba Sheryl Crow, tu mám strašně ráda ze zahraničních interpretů. Sting je také můj velký hudební idol. Milovala jsem třeba i Paula Simona, se kterým jsem měla to štěstí se potkat v devadesátých letech, kdy jsme dělali velký koncert s názvem ´Havlovy děti´, což bylo pořádáno k výročí ´Sametové revoluce´. To bylo moc fajn, protože na akci byl pozván právě Paul Simon a já jsem měla možnost půjčit mu kapodastr a pak mi ho..., no, pak si ho nechal. Asi na památku. (smích)“
●● Zmínila jste se o tom, že je vám blízká keltská hudba. Znamená to, že vás můžeme potkat i na některém z hudebních festivalů, například Keltské noci?
„Přestože mám keltskou hudbu opravdu moc ráda, nemyslím si, že jsem ta pravá na to, abych se soustředila pouze na tu keltskou muziku. U mě je to taková ozdoba, perlička mého repertoáru.“
●● Nezpíváte jen v češtině ale i v jiných jazycích. Prozradíte nám, v jakých a který vám osobně přijde nejzpěvnější?
„Zívám pochopitelně v češtině, v angličtině, ve staré keltštině neboli g`aidhligu, francouzštině i latině. Tu využiji například při klasice, kdy hraji autory jako je Tomaso Albinoni a zpívám za doprovodu klasické kytary, což návštěvníci uslyší právě na zítřejším koncertu. Zazpívám jen s kytarou slavné Adagio v úpravě od Milana Tesaře. Mám připravenou spoustu takových bonbónků. Z jazyků dávám osobně přednost nejvíc rozhodně francouzštině. Ta je mi bez debaty nejvlastnější, tam se cítím asi nejlíp. Ale i čeština má krásné texty, například ty od Zdeňka Rytíře a Gábiny Osvaldové.“
●● Kdybyste měla možnost a čas, na který koncert byste se určitě vypravila?
„Teď se chystám vyrazit na vystoupení Macy Gray. Tuhle zpěvačku s bluesovými kořeny mám strašně ráda. A mimo jiné tam taky půjdu z toho důvodu, že moje dcera Lenny jí bude dělat předkapelu, takže se pochopitelně moc těším.“
●● Vaše dcera jakoby vám z oka vypadla nejen, co se vzhledu týče, ale i hudebním nadáním. Co říkáte na její kariéru? A radíte jí ohledně písní či vystupování?
„Ta naše spolupráce a její hudebnická cesta začala docela náhle, vlastně od loňského roku. Já jen nestačím koukat, jak jí to jde. (úsměv) Samozřejmě Lenny podporuji v hudebním vzdělání, produkci a vůbec ve všem. Je pravdou, že si poměrně brzy začala sama skládat, ale zpíváním opravdu překvapila i mě samotnou. Vůbec jsem netušila, že je v ní zdroj takového zajímavého hlasu a specifického projevu. Navíc má obrovský přehled v různých stylech a žánrech, a to v aktuálních či starších kapelách, třeba ze šedesátých let a podobně. To pochopitelně obohacuje i mě samotnou, protože ona mě zásobuje vědomostmi, co se děje mezi mladými, zatímco já se soustředím spíš na tu klasiku (úsměv) Proto se nám pak spolu tak dobře hraje. Lenny studuje konzervatoř a teď aktuálně připravuje svoji první velkou desku. Myslím si, že bude hodně pěkná, protože tam budou její autorské věci a to se mi moc líbí. Jestli můžu pozvat čtenáře Večerníku, tak letos budeme s dcerou vystupovat v srpnu na Okoři, jen my dvě a kytara. Jinak ona má svoji kapelu a jde si pochopitelně svojí cestou.“
●● A kdy potěšíte fanoušky novou deskou i vy?
„Loni jsem natočila na pražském Masarykově nádraží živé DVD a dvojcédéčko, které s sebou do Prostějova na koncert určitě přivezu. Ten nápad nahrávat naživo za normálního provozu nádraží mě strašně nadchl a myslím, že výsledek se opravdu povedl, protože jsem za to byla pochválena i kritikou. (úsměv) Lidí přišlo úžasně mnoho a někteří dokonce prošvihli spoj, raději si počkali na jiný, jen aby se toho mohli zúčastnit! Všichni říkali, že to mělo úžasnou atmosféru. Vše bylo realizováno s mlaďochama z gymnázia a konzervatoře hlavního města Prahy, takže to celé proběhlo za doprovodu velkých smyčců a byli tam i všichni moji spolupracovníci včetně Lenny. Pak jsme to zopakovali ještě na Václavském náměstí přímo v divadle D2, které se nám už podruhé povedlo zcela naplnit, takže panovala také velice příjemná atmosféra. Tohle mám prostě raději, než nahrávání ve studiu. Snažím se zachytit atmosféru a myslím si, že to se mi na té 'masaryčce' opravdu povedlo. K mému nejmenovanému výročí mi bylo vydáno Best of edici, což jsem si sama sestavila, aby tam bylo všechno to, co se mi líbí. Jde o ´trojcédé´, které bude k dispozici i návštěvníkům prostějovského koncertu, stejně jako speciální vinylové vydání.“
●● Hrajete pop, country, klasiku i keltskou hudbu. Jaký styl či žánr hrajete s největší oblibou?
„Zajíždím do všech těch různých stylů, protože mě baví s nimi experimentovat. Samozřejmě jsem vyšla z písniček a ze zpívání, přičemž samotná kytara ze začátku plnila u mě spíše jen tu doprovodnou funkci. Až při svém studiu na konzervatoři jsem se seznamovala s pracemi autorů, kteří skládali speciálně pro kytaru. Ta vlastně není tak starý nebo lépe řečeno pradávný nástroj, jako třeba čelo, housle nebo klavír, které měly velké autorské zázemí. Kytara, v podobě jak ji známe, má teprve sto padesát let. Teprve
v minulém století vlastně vznikly verze elektrických kytar, country a folkové kytary také nemají dlouhou minulost. Je pravdou, že o tom lidé moc nevědí, přesto si myslím, že je pěkné se s tím nástrojem seznámit, když na něj tolik lidí tak rádo hraje.(úsměv)“
●● Takže vás hraní a koncertování stále baví a neberete to jako rutinu či povinnost?
„Baví a moc. Ráda kombinuji různorodé styly v hudbě. Většina kolegů zůstává u jednoho směru, mě ale moc baví vše střídat. Je to sice trošku náročnější, ale tuhle cestu jsem si vybrala. Líbí se mi, že jsem mezi svými hudebními kolegy tak trochu originál, který zpívá i hraje a nedrží se striktně jen toho jednoho. To si myslím, že je moje největší devíza. Na moje koncerty chodí i hodně dětí, což mě nakopává k tomu, abych vymýšlela stále nové a nové věci. Těší mě, že mají zájem o nástroj a přijdou si poslechnout i živou muziku. Vážím si toho, že jsem pro novou, mladou hudební generaci vzorem. Je to moc pěkný pocit, když pak za vámi přijdou a pochlubí se, co právě hrají. Je to super. Tohle mě snad bavit nikdy nepřestane!“
●● Co byste vzkázala čtenářům Večerníku a vašim fanouškům?
„Přeji jim také hodně zdraví, protože stále ještě se teprve rozjíždí nový rok a začíná čínský nový rok, což nemyslím vůbec jako frázi. A aby jim muzika, nejen ta moje, ale veškerá kterou rádi poslouchají nebo ji sami provozují, dělala jen radost, protože to je opravdová kamarádka, která odnáší smutky...“