JURAJ TOPOR: „V KROJÍCH UŽ NEHRAJEME, TO BYLO JEN ZA TOTALITY KVŮLI KOMUNISTŮM!“

Až v pátek večer uslyšíte a uvidíte, jak se Společenský dům v Prostějově otřásá v základech, nemyslete si, že se už začala jeho demolice! I když, kdo ví... Do Prostějova totiž přijede legendární slovenská skupina Tublatanka, jejíž rockové pecky určitě výrazně podráždí ušní bubínky, ale zároveň zahřejí srdce všech fanoušků populární skupiny okolo Maťa Ďurindy.

A na co se můžeme v onen tolik výjimečný večer těšit? Po vystoupení spoluúčinkující kapely Desmod to Tublatanka určitě znovu rozbalí „Cez vesmír“, naučí našince číst ze „Šlabikára“ a rozhodně se nás Maťo Ďurinda, Juraj Topor a Peter Schlosser budou snažit přesvědčit, že „Pravda víťazí“! Zazní určitě také další rockové hity z třicetileté kariéry Tublatanky. Ano, právě výročí tří desítek let na koncertních pódiích přijede skupina oslavit i do Prostějova. A Večerník ještě předtím vyzpovídal baskytaristu
a současně i manažera Tublatanky Juraje Topora, který se se svými parťáky na Hanou nesmírně těší!

Michal Kadlec

Na úvod trošku obligátní otázka, jak se těšíte s Tublatankou do Prostějova?
„Těšíme se strašně moc, protože v Prostějově ani v jeho okolí jsme už dlouho nehráli. Jestli si dobře vzpomínám, může to být už takových osm nebo dokonce deset let.
O to větší bomba to pro nás bude. A doufám, že i pro naše prostějovské fanoušky, které tímto zveme.“
Letos jako skupina slavíte třicet let existence na československé rockové scéně. Ve třiceti letech se člověk cítí velmi mladý, jak je to
u Tublatanky?
„Třicet let je krásný věk, ale nám třem je už okolo padesáti...(smích) Jako muzikanti se cítíme výborně a věčně mladí. Je ale pravda, že v soukromí se každý z nás tří snaží dělat všechno pro to, abychom si udrželi fyzickou kondici a nějakou tu základní životosprávu. Dokonce si občas zajdeme společně do posilovny, hlavně tedy z Maťa Ďurindy se stal poslední dobou kulturista... Nic se ale nemá přehánět. Já osobně jsem ještě před časem hrál závodně sálový fotbal, ale přetrhl jsem si v koleni křížový vaz. Takže s tím sportem opatrně! (úsměv)“
Znamená to, že Maťo Ďurinda je z vás tří členů kapely největší sportovec?
„No samozřejmě. Vždyť hrál velmi dobře aktivně hokej a ještě v dorostu jej válel s Dušanem Paškem ve Slovanu Bratislava! Pak ale po nějaké sérii zranění toho nechal a začal se věnovat kytaře. A já myslím, že udělal dobře. Jak pro slovenskou i českou rockovou scénu, tak pro hokej..(smích)“
Když mluvíte o tom, že je vám okolo padesáti, vemte si, co je to za věk? Podívejte se na Elány, Katapult, Olympic...
„Jožo Ráž z Elánu mi jednou řekl, že každý je starý tak, jak si to sám připustí. A měl pravdu. My se necítíme staří, právě naopak. Nás rock stále baví, navíc jsme rádi spolu a jsme maximálně spokojeni s tím, že můžeme jezdit po koncertech a že máme stále tisíce fanoušků, kteří si nás přijdou poslechnout. A když to samé baví furt ještě Petra Jandu, tak si říkáme, že pořád ještě máme dvacet let čas...“
Jaké je současné složení Tublatanky?
„Zakládajícím členem je Maťo Durinda, který hraje na sólovou kytaru a klávesy. Já jsem v kapele dvaadvacet let a obstarávám baskytaru, stejně dlouho je v Tublatance i bubeník Peter Schlosser.“
Pamětníci ale pamatují jinou sestavu skupiny. Co se stalo s Jurajem Černým a Pavlem Horváthem?
„To je určitě nejbolestivější téma okolo Tublatanky. Zhruba po šesti letech existence to už ve skupině začalo skřípat. Tehdy už jsem u Tublatanky působil jako technik a zvukař. Bohužel, bubeník Ďuro Černý sklouznul k drogám, kterým naprosto propadl... A Paľo? S tím začaly rovněž velké problémy, ale jiného rázu. Prostě ten tlak popularity neunesl psychicky, nedokázal být profesionálem se vším všudy. Zákonitě muselo dojít k rozchodu a skupina tuším dva roky nevystupovala, než jsme Maťu Ďurindu doplnili já s Peterem Schlosserem.“
Jak těžké bylo pro Tublatanku prorazit na česká pódia?
„Nechci, aby to vyznělo nafoukaně, ale vůbec ne! V té době, přestože Čechy a Morava mají mnohem rockovější muzikanty i fanoušky, než máme my na Slovensku, se Tublatance podařilo okamžitě prorazit. A podle mého názoru jsme u vás měli větší popularitu než
u nás! Tady v Bratislavě přece jen vládl Elán...“
Jaká česká skupina je vám nejbližší?
„To vám odpovím okamžitě
a bez rozmýšlení. Katapult! Ti hráli odjakživa poctivý rock s vytříbenými texty. Olda Říha je můj největší přítel, ohromně si ho vážím.“
Juraji, tady v Česku se vždycky živě diskutovalo při začátcích Tublatanky o tom, jak při koncertech vystupujete v krojích! Co to tenkrát bylo za nápad?
„To byl nápad textaře a manažera Martina Sarvaše, jak nasrat komunisty. Byl to jakýsi pokus o vlastní image. Samozřejmě tenkrát existovala prvotní představa, že když Tublatanka bude hrát rock, muzikanti se obléknou do černých kalhot a černých kožených bund. Jenomže socialismus tomu jaksi nepřál, takže z takové recese a vzdoru kluci vymysleli tuto alternativu. Jasně, byl to takový extrém, rock a lidové kroje. Ale komunisti nemohli mít nic proti lidové tradici, takže sice skřípali zubama, ale nezakázali to... (úsměv)“
Jeden z vašich největších hitů „Pravda víťazí“ se stal jakousi nepsanou hymnou listopadové revoluce v roce 1989. Těší vás to?
„Je to tak, opravdu se tato píseň s textem šitým na míru listopadovým událostem stala hymnou tohoto období. Až nás z toho kolikrát při koncertech mrazí v zádech, jakým způsobem ji přijali lidé v Čechách a i na Slovensku.“
Dáte ji i v Prostějově?
„Tak určitě! Většinou tato píseň bývá vyvrcholením našich vystoupení. To se i v Prostějově bude skládat ze starších pecek, ale samozřejmě také ze skladeb podstatně mladších. Nebojte, pochopitelně i u vás to Skúsime cez vesmír! Bude to takový mix toho nejlepšího, čím si Tublatanka za těch třicet let prošla.“

KDO JE TUBLATANKA:
Tublatanka je slovenská rocková kapela, kterou v roce 1982 založili Martin Ďurinda (kytara), Juraj Černý (bicí) a Pavel Horváth (baskytara). Název skupiny pochází z knihy Edgar Rice Burroughse, Tarzan. Jeho základem je jméno nevlastního Tarzanova opičího otce, zlého opičáka jménem Tublat s příponou po vzoru tehdejšího velmi populárního dechovkového orchestru Moravanka. Prvního alba, které vyšlo pod názvem Tublatanka (1985), bylo prodáno okolo 100 tisíc hudebních nosičů, a tak skupina dostala nabídku na vydání další desky, která vyšla o rok a půl později pod názvem Skúsime to cez vesmír (1986). Následovala alba Žeravé znamenie osudu (1988), Nebo peklo raj (1990), Volanie divočiny (1992) a další. Poslední CD s názvem Svet v ohrození vydala Tublatanka v roce 2010. V roce 1993 se původní sestava rozpadla a Maťa Ďurindu doplnili o rok později Juraj Topor a Peter Schlosser.