Olympici málem zbourali Kasko

Kdy se začne bourat Společenský dům? Tak na tuto stále živou otázku dal málem odpověď páteční koncert legendární skupiny Olympic. Stavba, která dlouhodobě není právě v nejlepším stavu, se při hitech jako „Dynamit“ či „Skončili jsme jasná zpráva“ skutečně otřásala v základech. Ještě větší obavy o její budoucnost, by pak statik zřejmě projevil při tsunami bouřlivých ovací zaplněného sálu, jímž se prostějovské publikum s „Olympiky“ rozloučilo. Jak jsme zjistili, nemělo by to být nadlouho. 

S neobyčejnou lehkostí a samozřejmostí pstruha plovoucího v horské bystřině v Kasku „vystřihl“ Olympic písně, které se za půl století vepsaly do duše téměř každého obyvatele naší republiky.

Díky tomu si Prostějované mohli připomenout, že se Petr Janda „Taky narodil bos“ a v dětství prožíval různé trable se zvířaty. Zjistil, jak nesnadno se chová „Želva“ a „Pták Rosomák“ mu ukradl klíče.  V patnácti chodil pod „Okno své lásky“, v jehož odlesku zahlédl, jak odchází „Krásná neznámá“. Někdy v té době se dal na muziku, čímž nastoupil do rozjetého „Vlaku co nikde nestaví“. Pak už to šlo ráz na ráz. Když svoji ženu marně žádal „Dej mi víc své lásky“ a chyběl mu „Osmý den“, začal si pokládat „Otázky“ a odcestoval do hlavního města Francie, aby mu popřál „Bon soir mademoiselle Paris“. Přestože je tohle všechno už strašlivě „Dávno“, jednasedmdesátiletý Petr Janda hraje a zpívá stále „Jako za mlada“. Na úplný závěr vydařeného prostějovského koncertu tak mohl skutečně procítěně prožít baladu o tragickém osudu mladého recidivisty a jeho nejbližších „Slzy tvý mámy“. 

Věrnost se mu vyplácí

 Přestože publikum všechny tyto písně dobře znalo, nenašel se nikdo, kdo by si stěžoval. „Proč jsem dorazil? Na Olympicích jsem vyrůstal a můžu je klidně poslouchat pořád dokola a dokola.  Nikdy se mi neomrzí, protože na ně mám hodně osobní vzpomínky. V osmdesátých letech, když mi bylo sedmnáct, tak jsem vyrazil s jednou krásnou dívkou na jejich koncert do Olomouce. Od té doby jsme spolu začali chodit, pak jsem si ji i vzal za manželku. Je to už třicet let, a přestože vím, že to dneska není vůbec moderní, tak stejně jako Olympicům, tak zůstávám věrný i své ženě. A rozhodně toho v obou případech nelituju,“ nechal se slyšet sedmačtyřicetiletý Standa.   

Právě v Olomouci se loni v listopadu konal v pořadí třetí koncert „Modrá pyramida Tour“, během které Olympici slaví padesáté výročí své existence. „Ani tam jsme samozřejmě nemohli chybět. Skupinu tam doprovázel symfonický orchestr a po hudební stránce to byl opravdu velký zážitek. Přijde mi ale, že tady v Prostějově měl koncert lepší atmosféru, lidé víc a ochotněji zpívali s kapelou a celé to bylo takové přátelštější,“ srovnal Standa.  

Když se sny vyplní   

Pro pořadatele Petra Zlámala z agentury Hittrade znamenal koncert Olympicu splnění dlouholetého snu. „Na koncertu Olympicu jsem byl poprvé ve čtrnácti letech a pak jsem na ně chodil, jak to jen šlo. Právě tahle kapela výrazně ovlivnila nejen můj život, ale i mé muzikantské začátky. Jejich koncert je vždy zážitek. Jsem moc rád, že jsem s nimi při této příležitosti mohl být i během tříhodinových příprav na vystoupení a obrovský zážitek bylo i setkání po něm. Dojatý Petr Janda po koncertu dojatě vyprávěl o odchodech zakládajících členů z kapely a o tom, jak bylo někdy náročné, aby Olympic zůstal big beatovou kapelou a nesklouzl k popíku. Byl rovněž nadšen z prostějovského publika a z emocí, které z něho šly. Proto nebyl problém se s ním domluvit na příštím koncertu, který by se měl u nás konat příští rok 13. září, což je sobota před prostějovskými hody. Právě jejich atmosféru si chce Petr Janda užít,“ zvěstoval dobré zprávy pro všechny fanoušky Olympicu Petr Zlámal, který potvrdil, že cena vstupenek bude i pro příští koncert nejnižší možná. „Na každém kroku je vidět, že peněz mezi obyčejnými lidmi ubývá. To ovšem neplatí pro zvířátka našeho politického pralesa, v němž se z chudáků jako mávnutím kouzelného proutku stávají milionáři,“ glosoval na závěr Petr Zlámal.