„NEODMÍTLA BYCH SPOLUPRÁCI S KAISEREM A LÁBUSEM. MILUJU JE!“

Nenapodobitelná Simona Stašová okouzlila v první únorovou neděli prostějovské publikum svým brilantním ztvárněním hlavní role v italské tragikomedii Filumena Marturano aneb „Manželství po italsku“. Jako jedné z mála se jí podařilo vystoupit z hereckého stínu své slavné matky a živelným hereckým projevem strhla k potlesku diváky stejně jako v nesčetných divadelních inscenacích, televizních filmech i seriálech.  V exkluzivním rozhovoru pro Večerník mimo jiné prozradila, které role jsou jí nejbližší a jak vidí budoucí profesionální spolupráci se svým nejstarším synem, začínajícím režisérem...

Přijela jste do Prostějova s představením Filumena Marturano aneb „Manželství po italsku“, můžete jej ve zkratce představit divákům, kteří se na představení nedostali?

„Je to nádherný tragikomický příběh, který je mi hrozně blízký hlavně proto, že tématem nebo motivem hlavní hrdinky je mateřská láska. Ta, jak se ve hře ukazuje, je mnohem větší než láska partnerská. Střídají se tu tragické a komické chvíle, jako je tomu mnohdy i v životě, což dokazuje i fakt, že se hra s úspěchem hrála po celém světě. Pro Italy je takovým kultovním, jakou je pro nás třeba Maryša, je to prostě taková italská klasika...“

Jaká role byla pro vás zásadní? Kterou postavu, ať už filmovou, divadelní či televizní, jste hrála nejraději?

„Víte, já mám vždycky ráda ty role, které právě hraju. A vzhledem k tomu, že si v posledních pěti letech sama svůj divadelní repertoár vybírám, tak mám ty svoje role jako svoje divadelní děti a nedělám mezi nimi rozdíly. Ať už je to monodrama Shirley Valentine, Drobečky z perníku, Poslední ze žhavých milenců, Římské noci nebo Filumena Marturano. Každá z nich je jiná, všechny jsou však vtipné, vášnivé a ženské, tak jak to mám ráda... (úsměv)“

Mohli jsme vás vidět v divadelních, televizních i filmových rolích, dáváte některému odvětví přednost před ostatními? Upřednostňujete například divadelní hru před rolí ve filmu nebo televizi?

„Cítím se být především divadelní herečkou, nejvíc divadlu rozumím, nejvíc ho mám osahané a na jevišti se cítím jako doma. Taky mám pocit, že diváci na mě nejraději chodí do divadla, protože vědí, že jim vždycky přivezu něco kvalitního. To mě samozřejmě zavazuje a vždycky chci dostát jejich očekávání. Měli by se smát i plakat, z divadla chodit naplněni a mít chuť přijít znova. To je můj cíl.“

Jste slavnou dcerou slavné matky, sledovala jste jako malá filmy či seriály, ve kterých hrála Jiřina Bohdalová? 

„Samozřejmě,že jsem máminu kariéru sledovala a vždycky jsem se také od ní nechávala inspirovat. Je to veliké štěstí mít vedle sebe tak inspirativního člověka a mít možnost sledovat její práci a učit se. Jsem za ten dar v životě vděčná.“

Váš syn Marek studuje čtvrtým rokem na Filmové akademii Miroslava Ondříčka režii. Uvažujete do budoucna o spolupráci na nějakém filmovém projektu?

„Copak já bych se svým synem ráda pracovala, ale obávám se, že toho se hned tak nedočkám... (smích) Jako každé herecké dítě si chce jít svojí vlastní cestou a nechce, aby mu někdo z rodiny klestil cestičku. Takže ani já, ani babička určitě nebudeme ´jeho´ herečky. A tak je to myslím správné. Budeme mu obě držet palce, aby si tu svoji cestu našel a aby měl radost z tvorby. A pokud bude mít úspěch, budeme obě šťastné.“

Kdybyste nebyla herečkou, jaké povolání by vás nejvíc lákalo a proč?

„Dnes už bych povolání měnit nechtěla, ale kdybych musela, tak bych stejně dělala něco s divadlem. Asi bych byla dramaturg, nebo bych třeba herectví učila. Ale dnes mám jen tak tak čas sama na svoje divadlo, se kterým jezdím po vlastech českých, takže zatím žádnou změnu neplánuji.“

Existuje nějaká role, která vás vždy lákala a kterou byste si ráda zahrála?

„Všechny své divadelní sny si postupně plním a realizuju je. Ještě jich pár mám, ale zatím neprozradím. Až je budu hrát, tak vás určitě pozvu... (úsměv)“

Se kterým hercem byste určitě neodmítla spolupráci a proč?

„Určitě bych neodmítla spolupráci s Oldou Kaiserem nebo s Jirkou Lábusem. Myslím, že jsou to naši vynikající tragikomici, kteří vynikají v každé ze svých rolí a já je oba miluju! (úsměv)“

Máte, nebo měla jste nějaký herecký vzor?

„Mým prvním vzorem byla samozřejmě moje maminka. Ale mým velkým hereckým motorem byla a je vynikající italská herečka Anna Magnani. Shodou všech krásných náhod si přímo ji a její život mohu zahrát v představení Římské noci, které hrajeme s Oldou Víznerem. Je to pro mě veliké štěstí.“

Máte při svém povolání vůbec čas na odpočinek a koníčky? Jaké jsou vaše koníčky, případně jak relaxujete?

„Relaxovat se musí, to by jinak nešlo. Ráda si čtu, ráda samozřejmě cestuji a moc ráda spím. U toho se zrelaxuju asi nejvíc... (smích)“

Jako herečka jistě máte mnoho fanoušků a obdivovatelů v ženské i mužské části publika. Máte zkušenost i s milostnými dopisy ze strany vašich obdivovatelů? Nebyla jste někdy v pokušení se s některým z nich setkat?

„Tak milostným objektem pro fanoušky přímo nejsem, spíš mám fanoušky divadelní, kteří za mnou chodí do divadla, a tak jich i pár znám osobně. Je to vždy milé, když vám někdo přijde říct, že vás obdivuje. Je to potvrzení, že svoji práci nedělám špatně a že oni si odnášejí zážitek... (úsměv)“