Plumlovští nadšenci přivítali „jaro na Sibiři“

Spolek v sobotu oslavoval jaro v zimě, větru a dešti...

Shánění účinkujících, výroba plakátů, chystání stánků s občerstvením, stavba pódia i velkého stanu pro návštěvníky, obsazení rolí na velkolepé představení pašijí, šití kostýmů, nácvik choreografie, shánění techniky a ještě spousta dalších organizačně náročných věcí, a nakonec... Do pořádání každé akce konané pod širým nebem se může zapojit sebevíc zapálených lidí, hlavní slovo při konečném (ne)zdaru akce má vždy svatý Petr. A ten v sobotu Plumlovským nadšencům nastavil záda...

„Svatý Petr s námi na vítání jednotlivých ročních období opakovaně odmítá spolupracovat. Loni jsme vítali léto a dopadlo to podobně. Letos jsme měli pořádnou smůlu, ale nevzdáváme to. Jsme rádi, že jste přišli, a věříme, že se tu příští rok na vítání jara sejdeme zase,“ prohlásil ke zcela zaplněnému kamennému sálu na plumlovském zámku Marek Otruba, šéf Spolku plumlovských nadšenců. Přestože byl sál plný, diváci, kteří dorazili na plánované představení pašijí, z něj shlédli jen torzo...

Místo velkolepé podívané pod širým nebem vyslechli vystoupení pěveckého sboru a slovní doprovod, které měly samotnou inscenaci o utrpení a smrti Ježíše Krista pouze doprovázet. Ovšem v situaci, kdy se venku teploměr blížil nule, vál ostrý vítr a zem zkrápěly studené kapky, byli všichni diváci rádi hlavně za to, že jsou v suchu a teple.

„Velikonoční dílny a vystoupení dětí ze ZUŠ Plumlov se ještě konaly venku, další účinkující se stejně jako představení pašijí museli schovat do kamenného sálu. Navíc jsme ještě s velkým vypětím sil museli řešit problém s tím, aby nám neuletěl stan připravený pro návštěvníky a ještě někoho nezranil,” popsal Večerníku průběh odpoledne Marek Otruba, který však navzdory nepřízni osudu rozhodně neupadal na mysli. „Přesně před týdnem jsme přímo tady na zámku měli jednu z několika zkoušek na představení pašijí. Konala se za slunečného a neobyčejně teplého počasí! Jednou to zkrátka vyjde, jindy ne. Tak už to zkrátka chodí...,“ poznamenal závěrem Otruba s duševní vyrovnaností, kterou by mu mohl závidět nejeden vyznavač stoické filozofie.