VIDEO: Depozitář do sebe nasál hudbu Hradišťanu

Na podzim otevřený depozitář Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem vládne díky precizní práci řemeslníků, kteří ho stavěli, nezaměnitelným geniem loci. Ten znásobuje nikde nevídaný klenot v podobě největšího smutečního kočáru světa. Kouzlo prostoru stavícího most mezi současností a minulostí pak v pátek při Tříkrálovém koncertu dokonale podtrla hudba cimbálové kapely Hradišťan, v čele s primášem Jiřím Pavlicou. Ta se během více jak dvouhodinového koncertu vsakovala do podlahy, stěn i krovů této jedinečné stavby. Výjimečnou akci si nenechaly uniknout ani kamery České televize.

Do depozitáře Muzea kočárů si přišlo Hradišťan poslechnout přes pět set lidí. Aby se tam vůbec vešli, museli k sobě všichni mít blízko nejen duchovně, ale také fyzicky. Depozitář byl naštěstí navržen tak, aby se do něj vešel přes tři metry vysoký  smuteční kočár. Jen díky nebývale vysokým stropům tak nebylo v lidmi narvaném prostoru tak vydýcháno, jak by se jinak dalo čekat. Členové Hradišťanu byli při koncertě v depozitáři poprvé. „Je to pro nás neskutečný zážitek,” prohlásil Jiří Pavlica, primáš cimbálové kapely, která vystupovala na několika světových kontinentech. Proč majitel Muzea kočárů Václav Obr do Čech pod Kosířem pozval právě Hradišťan? „Na tuto chvíli jsem čekal dva a půl roku. Když jsem na Josefkolu  představil vrak největšího smutečního kočáru, hrála přitom z reproduktorů nádherná hudba Hradišťanu z alba Chvění. Slíbil jsem tehdy, že jméno nikoho z těch, kteří přispějí na jeho opravu, nebude zapomenuto. Jsem moc rád, že právě živý Hradišťan bude u toho, když tento svůj slib splním,” prohlásil Václav Obr, který za doprovodu živé kapely vyšplhal na střechu kočáru a do schránky pod ní umístil listinu s dlouhým seznamem všech dárců. Samotný Hradišťan pak při Tříkrálovém koncertě zahrál své písně s vánoční tematikou, dále pak skladby vracející se k našim kořenům a stavějící mosty mezi různými hudebními žánry a kulturami. Celá hudba pak byla prodchnuta motivy víry, naděje a lásky, jež si do svého erbu vetknul i sám hostitel. „U Václava se mi líbí jeho příjmení. Když jsem poprvé slyšel, že se mám setkat s Obrem, čekal jsem urostlého muže. Nakonec jsem se setkal se skutečným obrem, kterého velkým dělají právě víra, naděje a láska. Bez nich a bez ohně v srdci by něco takového, jako vidíme tady kolem sebe, nikdy nemohlo vzniknout,” složil velkou poklonu majiteli Muzea kočárů Jiří Pavlica. Na úplný závěr koncertu pak Václav Obr rozsvítil lampy na elektrifikovaném kočáře Václava Brožíka. Díky nádherné hudbě i zajímavé dramaturgii, z níž byla patrná režijní taktovka Václava Obra s jeho zálibou v překvapování přítomných, se po skončení večera lidé domů trousili s pocitem, že tento večer se stali součástí něčeho skutečné výjimečného.